Ritual - The Hemulic Voluntary Band (2007)
1. The Hemulic Voluntary Band (4:53)
2. In The Wild (5:53)
3. Late In November (4:56)
4. The Groke (6:05)
5. Waiting By The Bridge (4:36)
6. A Dangerous Journey (26:33)
Total Time: 52:56
Obsazení:
- Patrik Lundström / lead vocals, acoustic & electric guitars
- Jon Gamble / keyboards, harmonium, harmonica & vocals
- Fredrik Lindqvist / bass, bouzouki, mandolin, flutes, backing vocals
- Johan Nordgren / drums, percussion, nyckelharpa, backing vocals
Švédský progresívní kvartet je výjimečným úkazem. Přivolává ducha sedmdesátek bohatým inventářem nástrojů, pronikavým talentem a chutí tesat hudební příběhy po svém. Lyrika, reflektující ujeté potulné muzikanty, dalo albu název - tedy paralela třeba s Jethro Tull.
Na jevišti už máme bizarní společnost v bílých oblecích a kápích a začíná přízračný hudební bál. Naléhavý Patrik Lundström (též Kaipa) doplněn zbylým triem tvoří andělskou, gentleovskou vokální magii. Náročné a nevšední hudební struktury ocení znalci nejen Něžného obra, ale i třeba Echolyn. In the Wild se po Gambleho harmoniovém intru ponoří do světa banksovsky čistého klavíru, perkusí, akustik a hravé mandolíny, které ovládá strunný mistr Fredrik Lindqvist. Odlehčená, lehce posmutnělá nálada. Late in November na pěti minutách předvede Švédy v nejlepším světle - užijeme si koupel v akustikách, harmonice, buzuki, ale hlavně vokální pouto celé čtyřky. Naléhavá The Groke zve do teritoria wettonovských Crimsonů. Těžká depka s drtivou jízdou kytar a bubnů. Naopak na roztančeném funku je založena hříčka Waiting By The Bridge - ale podprahové fígle a jemnůstky stojí za prozkoumání. Kolosální A Dangerous Journey je zhudebněným střetem kočky se světem nástrah a překážek. Dokonalé hackettovské malby, nad nimi hlasy, struny, dechy. Mocná řeka tónů míří neochvějně k nebesům. Po rockově tvrdém středu je tu zlom do původní poloakustické, vřelé nálady. Jsme unášeni bezmocně jako proud vody a omráčeni invencí v nástrojovém vrstvení, vícehlasy... Není pochyb, že Ritual vypustili do světa opus hodné Supper´s Ready nebo Thick as a Brick.
Slabá hodinka rozkoše. Rezonuje tu řada hudebních velikánů, ale Ritual přikládají mimořádný vlastní vklad. Občas neprostupná džungle a nabušená instrumentace nejsou pro každého a vyžadují moře času a pozornosti. Váhám, ale za výjimečnou hostinu, zejména v závěru, rád zaokrouhlím na plný počet.
reagovat
horyna @ 03.02.2020 06:44:19
Dobrá deska to rozhodně je, nějak automaticky jsem s tím i počítal. Ale s čím jsem vůbec nepočítal, že si do pár týdnů seženu i předchůdce a ten mne dostane ještě o kusanec navíc.
EasyRocker @ 03.02.2020 06:47:38
No, na jedenp poslech to sousto věru není, ale s časem a trpělivostí se dostane zasloužené odměny. Mám od nich už jen Superb Birth, ten mi přijde o chloupek slabší.
Nemyslel jsem si, že mě ještě některá severská banda dokáže výrazněji překvapit, ale progresivním "šílencům" Ritual se to podařilo dokonale. Tohle a možná i alba předešlá, to je neskutečný prog-rockový masakr. Viz druhá skladba - In The Wild – jen si představte ostré tempo jako břitva, kapela do toho pere hlava nehlava, kytary duní, bicí se perou, akustiky hladí a Patrik Lundström vás dostává do kolen svým typickým výrazným frázováním. V půli se skladba sic uklidní, aby vzápětí znovu nabrala do obrátek a dřela diváka svými skřípavými zvuky (po vzoru King Crimson a Anekdoten) až na kost. Brrrrr, až mě z toho bolí hlava... Jenže, pak přijde blahodárné zklidnění prostřednictvím Late In November a člověku znovu plesá srdce radostí.
Rituál hrají rozmanitý prog. Umí pracovat s atmosférou-viz temná The Groke, i epikou – půl hoďce se blížící závěrečná A Dangerous Journey. Bohatý instrumentální arzenál doplňují ne tolik typické nástroje jako bouzouki, mandolína, nebo jakási imitace elektrických houslí. Deska disponuje nepokojnou vitální energií a skutečně bohatou nápaditostí. Zkrátka prog-rock té nejvyšší kvality.
reagovat
Brano @ 04.06.2019 07:18:14
Tých (príjemných)prekvapení zo Švédska je oveľa viac ako si myslíš.Skús napríklad skupinu Introitus a hneď ich najlepší album Elements(2011).Je to rodinná kapela,teda mama spieva,otec hrá na klávesy,syn hrá bicie a spieva doprovodné vokály,dcéra hrá na klávesy+doprovodné vokály...a pozor!!! nie je to žiadne Kelly Family,ale kvalitný sofistikovaný prog >> odkaz
Mayak @ 04.06.2019 16:09:57
V prvom rade, díky, Marku, za recenziu (až sa divím, že som sa doteraz k Ritual nevyjadril). Všetky štyri štúdiovky sú výborné, takmer kultové, originálne CDs som v minulosti všetky vlastnil ...
Musím sa pridať ku Braňovi, skutočne ešte o mnohých švédskych a nórskych kapelách buď nevieš, alebo vieš len okrajovo, tam je tých pozitívnych prekvapení ako maku ... a INTROITUS Ti jednoznačne odporúčam tiež, toto je hudba určite pre Teba ...
horyna @ 04.06.2019 16:53:32
Braňo, Mayak: je mi úplně jasné, že po dnešní progresivní scéně běhá nedozírné množství pro obyčejného smrtelníka zcela neznámých, nebo jen málo profláknutých kapel a uskupení. Ono se stačí občas podívat na Progstreaming, co za kvanta muziky přes ně projde.
Jenže pokud to nezačne člověk alespoň trochu cedit přes síto, může se stát, že se v tom okolním progresivním oceánu úplně utopí, nebo přinejmenším uposlouchá k smrti :-)
Domnívám se, že není potřeba ani třetinu z těch kapel obsáhnout/poslouchat/testovat/zdlouhavě naposlouchávat jen proto, aby si člověk za každou cenu rozšířil obzory, nebo zkrátka MUSEL poznat podobné muziky co nejvíce.
Jasně, každý to bereme jinak, já osobně v obsahové kvantitě žádné velké štěstí nenacházím. Už to "málo" co mám a znám mi připadá strašně obrovské:-)
Brano @ 04.06.2019 17:47:55
Horyna:Z Progstreaming počúvam možno 5 percent z ponúkaných titulov.Keby som mal to všetko počúvať,tak by som úplne zblbol.To sa ani nedá!Ja si vyberám kvalitu podľa vlastného kľúča.Teraz sa možno budete smiať...ale ja si dám pri nejakej mne dosiaľ neznámej skupine taký krátky posluchový "nástrel" a keď mi to pripomína čo i len vzdialene Genesis s Gabrielom alebo Marillion s Fishom...tak už je to moje!Idem po horúcej stope ako uslintaný stopovací pes a nič iné ma nezaujíma,ani to aký to má rating na Progarchives(to mi je ukradnuté)...a idem si za svojím,album si vypočujem na bandcampe...a naposledy ma takto dostal nórsky SONIC SIGHT-Anthropology,počúvam to stále dookola a som z toho namäkko.Takýto som ja pacient :-). >> odkaz
Progjar @ 05.06.2019 10:57:50
Progstreaming je tiež jeden z mojich stálych zdrojov. Raz som tu napísal, že si odtiaľ vyberám hudbu podľa obalov a hneď ma sprdli znalci typu Kali a spol. Ale najväčší zdroj je pre mňa progboard.
PaloM @ 05.06.2019 15:13:23
Včera pri čítaní vašej diskusie ma napadlo, že na progstreamingu si neznáme skupiny vyberám, podľa toho, či sa mi páči obal. Nenapísal som to, aby ste sa mi nesmiali. No keď to priznal Jaro progjar, tak sa tiež priznávam.
Cítim veľké zahltenie z nových tipov, hlavne neoprogu. A nestačím to spracovať a prijať.
steve @ 05.06.2019 17:26:14
Výběr z hlediska estetického není nic neobvyklého. Na druhou stranu každý z nás má doma haldy desek z rockového pravěku, jejichž obaly vypadají přinejmenším nevzhledně.
Brano @ 05.06.2019 17:46:33
...ale ten INTROITUS-Elements(2011) aj tak všetkým odporúčam!Je to vklad na istotu!!!
Petr59 @ 06.06.2019 14:17:43
Ritual - "The Hemulic Voluntary Band" je fantastické album. RITUAL mám všechna CD a dost často se točí v CD playeru.
Trocu off topic . . .
Progjar: "Ale najväčší zdroj je pre mňa progboard".
Já na Progarchives.com objevil mnoho kapel, u kterých jsem si postupně pořídil originály CD . . . a tady ani ťuk. Jen tak namátkou: All Traps on Earth, Daal, Ephrat, From.uz, Gandalf's Fist, Nemo (JPL), Motorpsycho, T (Thomas Thielen), Xang, Zip Tang . . .
Hrdým držiteľom tohto CD som sa stal už pár dní po jeho oficiálnom vydaní v roku 2007.Pamätám si,ako som celý natešený kráčal domov z nitrianskeho rockextremu s novučičkým zabaleným cédečkom v ruke.Na obale sú štyri smiešne postavičky hrajúce na malom ostrovčeku porastenom muchotrávkami.Toľko obal.A aký je obsah?Parádny!Prepracovaný akustický eklektický progrock s úžasnými takmer Queen-ovskými zborovými vokálmi.Klávesové steny,hammondy ani mellotron tu nenájdete,ale zato je tu veľmi vkusne zapasovaný akordeón.Prevládajú akustické gitary,iba sem-tam zavrčí tá elektrická.A to je veľmi zriedka.Patrik Lundstrom spieva s obrovským prehľadom,priam triumfálne.Nie nadarmo si ho vybrali Roine Stolt a Hans Lundin do svojej znovuzrodenej Kaipy.Ozdobou tohto albumu je 26-minútová epická megakompozícia A Dangerous Journey.Je to skutočne nebezpečná púť,pretože človeku sa až hlava krúti od toho,čo všetko tu počuje.Tie nečakané zvraty,pestré hravé akustické inštrumentálne pasáže,navrstvené zborové vokály...skutočne pestrá artrocková eklektická koláž vhodná skôr do prvej polovice sedemdesiatych rokov ako do nového tisícročia.Artrockoví staromilci budú určite krochkať blahom.Záverom chcem povedať,že Ritual nahrali album bez jediného zaváhania,bez jedinej chybičky.Päťdesiat minút oduševneného,ale pritom zložitého progrocku. Neprekonateľný vrchol tvorby tejto švédskej skupiny a zároveň zásadné dielo,ktoré by nemalo chýbať v zbierke progrockera.
reagovat
PaloM @ 23.05.2012 10:28:59
Braňo, ty by si mal byť obchodník s neo-prog-rockom. Po tvojich recenziách, aj po tejto, by sa človek najradšej hneď vybral do najbližšieho CD-obchodu alebo rovno na internet do e-shopu a hľadal priaznivú cenu... a objednával. No, už si ma párkrát takto nasmeroval, tak neváham a idem rovno skúmať, kde majú Ritual. A súčasne pohľadám vzorku na vypočutie.
Díky za recenziu od srdca.
Nech to u mňa s Rituálom dopadne akokoľvek (lebo niekedy mi neoprog nestojí za reč), bolo to príjemné čítanie.
luk63 @ 23.05.2012 10:38:28
Ahoj PaloM, určitě neváhej a klidně kup - když to nezabere na první poslech, na další určitě ano. Doporučuji víc než vřele.
Brano @ 23.05.2012 11:04:02
Palo,ďakujem.To som teda netušil,že som až taký dobrý oblbovač :-).Že by mali tieto moje písačky až taký vplyv?No, musím poslať majiteľom e-shopov číslo môjho konta,nech mi pekne krásne posieľajú percentá z predaja.Tak! :-)
martin69 @ 25.05.2012 05:35:54
Brano,pěkně jsi to napsal! Tohle album si to zaslouží. Mám ho na minidiscu.Sehnal jsem si ho před dvěma roky,na základě recenze luka63.
luk63 @ 25.05.2012 13:52:17
luk63 se raduje, že jeho recenze někomu pomohla pořídít si toto výborné album :-)
Toto CD jsem si pořídil ze zvědavosti, v jaké že partičce to zpívá můj oblíbený frontman z další švédské kapely Kaipa Patrik Lundström. A byl jsem opravdu mile překvapen. Z prapodivné těžko popsatelné směsice stylů a nástrojů se vyklubala velice inteligentní (řekl bych mazaná) prog crossoverová hudba nezvyklých rytmů i melodií s jasným svébytným vokálem.
The Hemulic Voluntary Band - kytara s klávesami jako by si z posluchače utahovaly, opičí se po sobě, doplňují se, jdou proti sobě a pak zase spolu. Pod tím neoddychující basa s bicími, nad tím vznešený čistý zpěv.
V In The Wild přitvrdí jak kytara, tak klávesy, zpěv je vypjatější a chvílemi krásně graduje, spodek opět perfektní. V polovině přijde zklidnění se samotným klavírem a pak ... bác - nezřízené kytarové sólo za doprovodu celé rockové sekce žene skladbu do finále s poněkud nepatřičně uťatým koncem. První vrchol alba.
Late In November je dokladem mistrovství Patrika Lundströma, který je zde za zpěvu (ve střední pasáži navršeném do několika hlasů) krásné tklivé melodie doprovázen pouze akusticky (flétna, kytara, housle). Druhý vrchol alba.
The Groke je další pomalý ale hutný kousek uvedený zvláštním riffem (basovka, kytara) a jakoby líně se valící, což umocňují jednoduše se tvářící bicí. To vše spěje sice napínavě ale nezadržitelně ke krásnému souběžnému dvojsólu kytary a kláves a závěrečnému opakování hlavního motivu. Do toho opět naléhavý zpěv.
Waiting By The Bridge - klávesy a kytara si spolu (i s posluchačem) pohrávají podobně jako v úvodní skladbě a jakoby funkují. Ostatní (zpěv, spodek) se odehrává jako by nezávisle na nich, přesto dohromady parádní věcička maličko načuchlá jazzem, která se v půli poněkud odmlčí aby dala více vyniknou kytarovo klávesovému divadýlku. Na závěr ještě jedna sloka.
A Dangerous Journey je téměř půlhodinový epos, dávající opět dost prostoru akustickým nástrojům Fredrika Lindqvista. Další parádní číslo s parádním zpěvem (že ho furt musím chválit), které svou stopáží dalo prostor pro bohatou členitost a střídání nápadů, pro pasáže klidnější, bouřlivější i gradující, do něhož se člověk může na dlouhé minuty v klidu vnořit a nechat se jím unášet nebezpečnou poutí kamsi... Třetí vrchol a stěžejní skladba na desce.
Každopádně jde o mistrovské dílo a excelentní přírůstek do každé sbírky. Bez váhání *****
reagovat
- hodnoceno 5x
- hodnoceno 0x