Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 01.02.2020

Švédský progresívní kvartet je výjimečným úkazem. Přivolává ducha sedmdesátek bohatým inventářem nástrojů, pronikavým talentem a chutí tesat hudební příběhy po svém. Lyrika, reflektující ujeté potulné muzikanty, dalo albu název - tedy paralela třeba s Jethro Tull.

Na jevišti už máme bizarní společnost v bílých oblecích a kápích a začíná přízračný hudební bál. Naléhavý Patrik Lundström (též Kaipa) doplněn zbylým triem tvoří andělskou, gentleovskou vokální magii. Náročné a nevšední hudební struktury ocení znalci nejen Něžného obra, ale i třeba Echolyn. In the Wild se po Gambleho harmoniovém intru ponoří do světa banksovsky čistého klavíru, perkusí, akustik a hravé mandolíny, které ovládá strunný mistr Fredrik Lindqvist. Odlehčená, lehce posmutnělá nálada. Late in November na pěti minutách předvede Švédy v nejlepším světle - užijeme si koupel v akustikách, harmonice, buzuki, ale hlavně vokální pouto celé čtyřky. Naléhavá The Groke zve do teritoria wettonovských Crimsonů. Těžká depka s drtivou jízdou kytar a bubnů. Naopak na roztančeném funku je založena hříčka Waiting By The Bridge - ale podprahové fígle a jemnůstky stojí za prozkoumání. Kolosální A Dangerous Journey je zhudebněným střetem kočky se světem nástrah a překážek. Dokonalé hackettovské malby, nad nimi hlasy, struny, dechy. Mocná řeka tónů míří neochvějně k nebesům. Po rockově tvrdém středu je tu zlom do původní poloakustické, vřelé nálady. Jsme unášeni bezmocně jako proud vody a omráčeni invencí v nástrojovém vrstvení, vícehlasy... Není pochyb, že Ritual vypustili do světa opus hodné Supper´s Ready nebo Thick as a Brick.

Slabá hodinka rozkoše. Rezonuje tu řada hudebních velikánů, ale Ritual přikládají mimořádný vlastní vklad. Občas neprostupná džungle a nabušená instrumentace nejsou pro každého a vyžadují moře času a pozornosti. Váhám, ale za výjimečnou hostinu, zejména v závěru, rád zaokrouhlím na plný počet.