Reakce na recenzi:

Matouš - @ 08.12.2011

O Joy Division jsem se poprvé dozvěděl asi v půlce devadesátých let z jednoho z čísel časopisu Rock & Pop. Prostřední část čísla přinášela rozsáhlý profil kapely i s unikatními fotografiemi, včetně té kde je kapela focena v osvětleném tunelu zezadu a těsně před zmačknutím spouště se Ian Curtis otočil. Později byla tato fotografie vykládána symbolicky - Ian Curtis se dívá nazpátek, za sebe, ohlíží se, zatímco zbytek kapely hledí kupředu (pokračovali po Curtisově smrti jako New Order). Tehdy mě velmi upoutali, i když jsem je do té doby neslyšel. Pak jsem si v jednom zásilkovém obchodě objednal jejich Unknown Pleasures. Moje posluchačská zkušenost se do té doby sestávala z kapel šedesátých let. Z punku jsem znal jen první album The Clash a Sex Pistols. To, co se na mě vyvalilo z debutu Joy Division mi podťalo kolena a navždy se do mě otisklo jak do matrice. Zvuk celého alba je naprosto chladný, mrazivý (myslím, že to dělají zvýrazněné bicí vytloukající zpravidla ostinátní rytmy...). Album definovalo nejen novou vlnu, ale i to, čemu se později začalo říkat gothic-rock. Zásluhu na tom má hlavně atypicky zvýrazněná bass kytara, která mnohdy přebírá úlohu sólového nástroje (New Dawn Fades - mimochodem v seznamu skladeb je chyba, opravdu tam má být DAWN NIKOLI DOWN!), což bylo do té doby v historii rocku naprosté novum. Zvuk a atmosféra skladby jsou naprosto omračující. Spolu s uhrančivým hlasem Curtise, velmi hluboko položeným, absolutní pecka. Spolu s bass kytarou jsou vytažené také bicí a hlas. Sólová kytara vytváří místy náladový noise, místy se dostane k drobným, křehkým melodiím. Celkově album působí velmi syrově, studeně, ponuře. A to i přesto, že rytmus bicích je mnohdy skoro až taneční (She´s Lost Control). Slyšel jsem dokonce názor, že Joy Division jsou diskotékou pro školáky ve srovnání s alby Seventeen Seconds, Faith a Pornography od The Cure. A musím uznat, že co do ponurosti a hudební existenciální hloubky jsou alba Faith a Pornography dál než i ty nejponuřejší momenty Joy Division. Ale to na tomto místě není důležité. Unknown Pleasures je jedno z ikonických alb rocku a má nepřekonatelnou, inovativní, kompaktní atmosféru a definuje existenciální hloubku způsobem, kterým to předtím nikdo nikdy nedělal.