Joy Division - Unknown Pleasures (1979)

27.12.2011 Elvis | #

Jestliže jsem se v příspěvku k albu Closer vyjádřil že je to velmi dobrá hudba,tak po poslechu Unknown Pleasures a zhlédnutí filmu Control musím napsat že už dlouho mě žádná kapela nedostala na kolena jako právě Joy Division.Celé album na mě působí velmi ponuře zvlášť potom skladby Day of the Lords, New Dawn fades, She's Lost Control a závěrečná I Remember Nothing. Přesně tahle hudba je můj šálek kávy a vypálil jsem si ji i do auta kde je momentálně Number One.
reagovat

nowhere_man @ 27.12.2011 20:31:05
Elvis: Veľmi si ma potešil touto recenziou, vďaka.

08.12.2011 Matouš | #

O Joy Division jsem se poprvé dozvěděl asi v půlce devadesátých let z jednoho z čísel časopisu Rock & Pop. Prostřední část čísla přinášela rozsáhlý profil kapely i s unikatními fotografiemi, včetně té kde je kapela focena v osvětleném tunelu zezadu a těsně před zmačknutím spouště se Ian Curtis otočil. Později byla tato fotografie vykládána symbolicky - Ian Curtis se dívá nazpátek, za sebe, ohlíží se, zatímco zbytek kapely hledí kupředu (pokračovali po Curtisově smrti jako New Order). Tehdy mě velmi upoutali, i když jsem je do té doby neslyšel. Pak jsem si v jednom zásilkovém obchodě objednal jejich Unknown Pleasures. Moje posluchačská zkušenost se do té doby sestávala z kapel šedesátých let. Z punku jsem znal jen první album The Clash a Sex Pistols. To, co se na mě vyvalilo z debutu Joy Division mi podťalo kolena a navždy se do mě otisklo jak do matrice. Zvuk celého alba je naprosto chladný, mrazivý (myslím, že to dělají zvýrazněné bicí vytloukající zpravidla ostinátní rytmy...). Album definovalo nejen novou vlnu, ale i to, čemu se později začalo říkat gothic-rock. Zásluhu na tom má hlavně atypicky zvýrazněná bass kytara, která mnohdy přebírá úlohu sólového nástroje (New Dawn Fades - mimochodem v seznamu skladeb je chyba, opravdu tam má být DAWN NIKOLI DOWN!), což bylo do té doby v historii rocku naprosté novum. Zvuk a atmosféra skladby jsou naprosto omračující. Spolu s uhrančivým hlasem Curtise, velmi hluboko položeným, absolutní pecka. Spolu s bass kytarou jsou vytažené také bicí a hlas. Sólová kytara vytváří místy náladový noise, místy se dostane k drobným, křehkým melodiím. Celkově album působí velmi syrově, studeně, ponuře. A to i přesto, že rytmus bicích je mnohdy skoro až taneční (She´s Lost Control). Slyšel jsem dokonce názor, že Joy Division jsou diskotékou pro školáky ve srovnání s alby Seventeen Seconds, Faith a Pornography od The Cure. A musím uznat, že co do ponurosti a hudební existenciální hloubky jsou alba Faith a Pornography dál než i ty nejponuřejší momenty Joy Division. Ale to na tomto místě není důležité. Unknown Pleasures je jedno z ikonických alb rocku a má nepřekonatelnou, inovativní, kompaktní atmosféru a definuje existenciální hloubku způsobem, kterým to předtím nikdo nikdy nedělal.
reagovat

nowhere_man @ 08.12.2011 11:18:52
Krásna recenzia. Stotožňujem sa s ňou. V mojom okolí poznám len dvoch ľudí, čo počúvajú aj Joy Division a som prekvapený, že na progboarde sa minimálne ďalší traja našli.

07.12.2011 nowhere_man | #

Joy Division sú zjavenie. Zhudobnená temnota. Jedna z najvýznamnejších kapiel a pre mňa aj jedna z najlepších. Joy Divison som spoznal vďaka vynikajúcemu, emóciami nabitému a úžasnému filmu Control z roku 2007. Veľmi veľký zážitok. A po tomto filme som sa vrhol na diskografiu kapely, ktorá vojde na tri albumy. Okrem temnoty a depresie je typický pre ich tvorbu aj jedinečný a nenapodobiteľný zvuk. Všetkému kraľuje basgitara Petera Hooka, ktorá doslova strháva všetko naokolo. Podobne sú na tom aj bicie nástroje v podaní Stephena Morrisa. Gitara Bernarda Sumnera tu nemá až taký jednoznačný podiel, ale čo na nej zahrá, je jedinečné a týka sa to aj jeho klávesových partov. No a na koniec netreba zabúdať na dušu kapely, speváka Iana Curtisa. Geniálne texty a podmanivý spev akoby z inej dimenzie, ktorý svet nepočul od čias smrti Jima Morrisona. A čo nám priniesol debut?

Album otvára skladba Disorder, čo je jedna z najvýznamnejších skladieb kapely. Úžasná gitara, ktorá sa nedá prirovnať k ničomu, veľmi podmanivá. A spev Iana Curtisa je jednoducho podmanivý. Nasleduje Day of the lords, ktorá je v podstate zhudobnená temnota. Ťaživé tempo, gitara a refrén akoby zo záhrobia. Táto skladba strčí do kapsy celé tzv. emo hnutie. Skladba Candidate stojí hlavne na hypnotickom speve Iana Curtisa a to isté platí i o skladbe Insight. Ozaj neskutočné veci. New dawn fades je opäť dusivejšia a temnejšia skladba. Potom príde ďalší z najvýznamnejších kusov kapely She´s lost control, ktorá sa ani nedá opísať. Treba počuť, atmosféra je skrátka neopísateľná. Nasleduje Shadowplay, ktorá nezaostáva v ničom za predchádzajúcimi skladbami. Wilderness má veľmi zaujímavú basovú linku, hoci v podstate ju majú takmer všetky skladby kapely. Punkovú tvár kapely predstavuje skladba Interzone. No a ako inak sa Joy Division môže rozlúčiť, ak nie ďalšou zhudobnenou temnotou I remember nothing. To je jednoducho neskutočné, ako vedela táto kapela narábať s pocitmi za pomoci svojej hudby.

Pre mňa jeden z najlepších debutov všetkých čias. To je neskutočné, čo táto kapela vytvorila na svojom prvom albume a vôbec, nepoznám nijakú hudbu, ktorá by sa podobala na Joy Division.
reagovat

PaloM @ 07.12.2011 15:51:58
Nikdy ma nebavili, a snažil som sa.

nowhere_man @ 07.12.2011 16:58:44
Jasné, každému nesadnú. A inak asi ani nemôžu baviť, pretože ich hudba a texty sú pravým opakom zábavy :)

Mirek Kostlivý @ 07.12.2011 17:01:31
Taky mě koncem 70. let zaujali a pod dojmem opravdu skvělého filmu Control (dle mého nejlepší hudební film o rockové skupině - kam se hrabe Oliver Stone a jeho film The Doors) jsem si pořídil skvělou vyčerpávající 4CD kompilaci "Heart and Soul", kde jsou mapovány i jejich začátky, v kterých hráli pod názvem Warsaw.
Ale jinak souhlasím s tím, že na jejich poslech člověk musí mít náladu, neboť jejich hudba je opravdu silně ponurá.

nowhere_man @ 07.12.2011 18:09:15
Mirek Kostlivý: To som rád, že zas viem o niekom, kto videl ten skvostný film a má naň rovnaký názor ako ja. A súhlasím aj s tvrdením, že na Joy Division sa človek musí naladiť, nie je to konzumná hudba na každú chvíľu.

PaloM @ 12.12.2011 12:39:20
Film Control - nuda. Ako to vystihla jedna osoba tu >> odkaz "Postupem času to víc a víc únavně ztrácelo tempo a konečné Curtisovo pověšení bylo aktem úlevy nejen pro něj.(26.11.2008)" ... :-)

nowhere_man @ 12.12.2011 13:59:13
PaloM: Jasné, však všetkým nemôže všetko sadnúť a páčiť sa. Preto ten film má hodnotenie "len" 83 % a nie 100 na csfd a na imbd 7,7 bodov z 10.

Mirek Kostlivý @ 12.12.2011 22:20:13
PaloM, díky za odkaz! Ty kritické připomínky ke Control jsem si s chutí přečetl. A vlastně v nich nebylo nic překvapivému. Komu se hudba Joy Division líbí, tomu se líbil film a naopak. Kdo kapelu neznal, jejich hudba ho míjela, toho samozřejmě musel zklamat i film. Jak jednoduché ...

PaloM @ 13.12.2011 04:48:29
Mirek, nowhere_man, Matouš: ukončím moje príspevky so zmierením :-)
Je to tak ako píše Mirek. Na ČSFD stránke má film vysoko pozitívne hodnotenie, lebo má proste veľa fanúšikov.
Ja sa dávam deprimovať so skupinou Cure, proste mi sadli. Nie všetko, viac melodické albumy.

zdenek2512 @ 13.06.2013 19:33:09
nowhere_man: kdyz si psal tuhle recku tak jsem sem jeste nechodil. Hezky jsi napsal vyznani vztahu k teto kapele. Kdyz jsem ji pred vic jak triceti lety slysel poprve tak to pro me byla pecka. Jestli se Ti libi tento typ muziky tak si zkus poslechnout Bauhaus In A Flat Field nebo prvji dve desky Siouxsie & The Banshees Scream a Join Hands :-)

nowhere_man @ 13.06.2013 19:36:29
Zdenek2512: Ďakujem za reakciu. A ďakujem aj za tipy, určite ich skúsim, pretože Joy Division je moja srdcovka a rád skúsim niečo, čo môže byť na rovnakej vlne.

zdenek2512 @ 14.06.2013 04:30:46
nowhere_man: tady máš odkaz na jedno album, které si myslím, že by se Ti určitě líbilo >> odkaz

11.10.2010 Monthy | #

Nikdy jsem nebyl nadšeným posluchačem punku a zatím si stojím dodnes. Tedy až na dvě vyjímky, the Clash a Joy Division. K druhým jmenovaným jsem se dostal dík filmu Closer, neodolal jsem a stáhl.
První dojem se rovnal nadšení. Nesmírně zajímavý sound kapely si mě okamžitě podmanil, obzvláště pak nevyčnívající, ovšem přesto skvělá kytara Bernarda Sumnera a pak osobitý přednes Ian Curtise ( snad to není klišé ). Následovalo několik dalších poslechů, při kterých jsem se pomaličku prokousával texty a Unknown Pleasures jsem si oblíbil ještě víc. Nevěřil bych, že někdy narazím na něco depresivnějšího než je Dark Side of The Moon, ovšem Joy Division jsou imho ještě o třídu temnější, beznaděj přímo čiší z každého verše ( navíc umocněno již zmiňovaným soundem ).
Co se týče jednotlivých písní, vyzvedl bych především úvodní Disorder, kultovní She's Lost Control ( jedna z mých nejoblíbenějších basových linek vůbec ) a závěrečnou I Remember Nothing. Ovšem to neznamená že by ostatní písně byly nějak slabší ! Unknown Pleasures je album, které osobně řadím k tomu nejlepšími co vzniklo koncem 70's a vřele doporučuju jeho poslech, až si budete chtít ( like Cobain ) něco nechat projít hlavou...
reagovat

PaloM @ 11.10.2010 17:44:26
Dobre, no nehrajú typický punk, skôr su punkom inšpirovaní.

Mirek Kostlivý @ 12.10.2010 08:21:53
Souhlasím s Palem, že se opravdu nejedná o žádný punk.
Jinak doporučuji i jejich předchůdce Warsaw, kteří hrají taky nádhernou "temnou" depresivní muziku ...