Joy Division / Unknown Pleasures (1979)

Nikdy jsem nebyl nadšeným posluchačem punku a zatím si stojím dodnes. Tedy až na dvě vyjímky, the Clash a Joy Division. K druhým jmenovaným jsem se dostal dík filmu Closer, neodolal jsem a stáhl.
První dojem se rovnal nadšení. Nesmírně zajímavý sound kapely si mě okamžitě podmanil, obzvláště pak nevyčnívající, ovšem přesto skvělá kytara Bernarda Sumnera a pak osobitý přednes Ian Curtise ( snad to není klišé ). Následovalo několik dalších poslechů, při kterých jsem se pomaličku prokousával texty a Unknown Pleasures jsem si oblíbil ještě víc. Nevěřil bych, že někdy narazím na něco depresivnějšího než je Dark Side of The Moon, ovšem Joy Division jsou imho ještě o třídu temnější, beznaděj přímo čiší z každého verše ( navíc umocněno již zmiňovaným soundem ).
Co se týče jednotlivých písní, vyzvedl bych především úvodní Disorder, kultovní She's Lost Control ( jedna z mých nejoblíbenějších basových linek vůbec ) a závěrečnou I Remember Nothing. Ovšem to neznamená že by ostatní písně byly nějak slabší ! Unknown Pleasures je album, které osobně řadím k tomu nejlepšími co vzniklo koncem 70's a vřele doporučuju jeho poslech, až si budete chtít ( like Cobain ) něco nechat projít hlavou...

» ostatní recenze alba Joy Division - Unknown Pleasures
» popis a diskografie skupiny Joy Division