Reakce na recenzi:

Petr87 - @ 20.01.2014

Zkuste si představit scénu, odehrávající se v jedné londýnské kavárně v roce 1985...
Hlavními aktéry jsou dva kamarádi Pete a David...

David: "Hele, mám tady pro tebe poslední desku od Phila Collinse...vím, že jsi velkej fanoušek Genesis, tak věřím, že tohle se ti bude líbit..."

Pete: "Jo, pár věcí z toho jsem už slyšel v rádiu...nemám zájem."

David: "What the..!? Vždyt' tohle ted' trhá žebříčky, to prostě musíš mít ve sbírce!"

Pete: "To je mi fuck, mě tohle trhá zase uši...Tohle je na mě moc vykalkulovaný a podbízivý...Vždyt' už ani ti Genesis nejsou, co bývali..."

David: "To nemůžeš myslet vážně!? Je to přece Phil Collins!.."

Pete: (Dlouhé mlčení)

David: "PHIL COLLINS mate..!!"

Servírka: "Well, džentlmeni si přejí platit?...tak to máme..."

David: "Phil Collins..."

Servírka: "Oh my God, já Vás vůbec nepoznala mistře...nevěděla jsem, že jste si nechal zase narůst vousy, i vlasy máte jiné...
(šeptem) Hele, za chvíli mi končí šichta...tak co kdyby jsme potom zašli ke mně domů, tam si pustili třeba One More Night a potom..."

Phila Collinse mám rád...ale víceméně jen v Genesis...jeho sólová tvorba mě moc neoslovuje.
Mám sice od něj jedno album s názvem Hello, I Must Be Going, na kterém se mi něco málo i líbí a už dlouhou dobu zvažuji i pořízení But Seriosly...ale tohle album je průser...sice ne úplně celé, některé písničky s oběma očima přimhouřenýma, no spíš ušima přetrpím...Ne, One More Night mezi ně opravdu nepatří...
Třeba taková Long Long Way To Go je celkem poslouchatelná...I Take Me Home se dá a když budu ještě hodně hrabat, tak snad i ta závěrečná We Said Hello Goodbye...jinak nic...a to je sakra málo.

Nene, tohle album v mojí sbírce dozajista neskončí, na to vemte jed kobry královské...

Dvě hvězdy a to jsem ještě moc hodnej...