Collins, Phil - No Jacket Required (1985)

Zkuste si představit scénu, odehrávající se v jedné londýnské kavárně v roce 1985...
Hlavními aktéry jsou dva kamarádi Pete a David...

David: "Hele, mám tady pro tebe poslední desku od Phila Collinse...vím, že jsi velkej fanoušek Genesis, tak věřím, že tohle se ti bude líbit..."

Pete: "Jo, pár věcí z toho jsem už slyšel v rádiu...nemám zájem."

David: "What the..!? Vždyt' tohle ted' trhá žebříčky, to prostě musíš mít ve sbírce!"

Pete: "To je mi fuck, mě tohle trhá zase uši...Tohle je na mě moc vykalkulovaný a podbízivý...Vždyt' už ani ti Genesis nejsou, co bývali..."

David: "To nemůžeš myslet vážně!? Je to přece Phil Collins!.."

Pete: (Dlouhé mlčení)

David: "PHIL COLLINS mate..!!"

Servírka: "Well, džentlmeni si přejí platit?...tak to máme..."

David: "Phil Collins..."

Servírka: "Oh my God, já Vás vůbec nepoznala mistře...nevěděla jsem, že jste si nechal zase narůst vousy, i vlasy máte jiné...
(šeptem) Hele, za chvíli mi končí šichta...tak co kdyby jsme potom zašli ke mně domů, tam si pustili třeba One More Night a potom..."

Phila Collinse mám rád...ale víceméně jen v Genesis...jeho sólová tvorba mě moc neoslovuje.
Mám sice od něj jedno album s názvem Hello, I Must Be Going, na kterém se mi něco málo i líbí a už dlouhou dobu zvažuji i pořízení But Seriosly...ale tohle album je průser...sice ne úplně celé, některé písničky s oběma očima přimhouřenýma, no spíš ušima přetrpím...Ne, One More Night mezi ně opravdu nepatří...
Třeba taková Long Long Way To Go je celkem poslouchatelná...I Take Me Home se dá a když budu ještě hodně hrabat, tak snad i ta závěrečná We Said Hello Goodbye...jinak nic...a to je sakra málo.

Nene, tohle album v mojí sbírce dozajista neskončí, na to vemte jed kobry královské...

Dvě hvězdy a to jsem ještě moc hodnej...






reagovat

luk63 @ 20.01.2014 08:49:10
Jsem se dobře pobavil :-)

Petr87 @ 20.01.2014 13:39:17
luk63...To jsem opravdu rád, že se Ti moje, trošku netradičně pojatá recenze líbila...
Děkuju a zdravím..:)

Phil Collins sa stal postupne v osemdesiatych rokoch mimoriadne vyťaženým hudobníkom. Stihol hrať a spievať v materskej kapele Genesis,vydávať úspešné sólové single,vystupovať na charitatívnych a dobročinných koncertoch,produkovať albumy iných umelcov(napr.Eric Clapton-August), nahrávať piesne k filmom a dokonca si v jednom zahrať aj hlavnú rolu(Buster,1988).Album z polovice osemdesiatych rokov-No jacket Required(Sako sa nevyžaduje) si však nezískal moje sympatie v takej miere ako prvé dva.Obsahuje síce megahity ako Sussudio(No.1 -USA),One more night,alebo Take me home...to je fakt,ale odrádza ma najmä po zvukovej stránke.Tie osemdesiatkové umelé synťáky a podobné automatické mašinky mi tento album dosť znechucujú.Mnohokrát aj dobré nápady zanikajú v tom príšernom umelohmotnom sterilnom strojovom zvuku.Takmer rockové ambície má Dont loose my number, ktorá však lepšie vyznie naživo a za zmienku stojí posledná skladba s hosťujúcim Stingom a Gabrielom a zaujímavá pôsobivá symbióza ich hlasov.
reagovat

martin69 @ 12.07.2010 07:34:26
První deska kterou jsem od Collinse slyšel . Pohodová hudba ,která mi čas od času velmi sedne . Příjemná hudba na odpočinek od rockového rachotu .
Dnes už album nevlastním . Vystačím si s prvním albem a Hits z roku 1998 .

Petr Gratias @ 23.08.2011 13:36:37
Zdravím, pánové....
no z mé reakce asi nebudete mít velkou radost....
Dodnes jsem nevydýchal okolnost, že Phil Collins vynikající a technicky suverénní hráč na bicí nástroje v artrockových Genesis sedmdesátých let a zakladatel jazzrockových Brand X
mohl tak komerčně upadnout na samé dno měšťáckého kýče a produkovat bábovkovou hudbu k nedělní odpolední kávě.
Jeho unaříkaný hlas vynikl v uvěřili a když jsem potom tu a tam viděl, v jaké společnosti jiných jmen zpěváků a kapel skončil, potvrdila se mi teorie, že Collins je mašina na vydělávání peněz, která nemá s rockovou identitou už NIC společného.
Distinguovaný, seriózní a už ten přiblblý název alba "Sako není podmínkou" signalizuje zase ta moje "milovaná osmdesátá léta".
Mám rád balady a i subtilní věci, ale raději vždycky sáhnu po Gregu Lakeovi nebo Neilu Youngovi,
ale "Koláče", jak se mu začalo tehdy přezdívat opravdu nemusím...
A není to o té tisíckrát proklamované toleranci, je to umělecký úpadek příkladného formátu.

Mirek Kostlivý @ 23.08.2011 13:56:38
Já si taky myslím, že je tu jeho diskografie umístěna nějakým omylem :-).