Óin - @ 08.08.2010 | #

První oficiální album Soft Machine sice nepředstavuje žádný zásadní průlom v dějinách rockové hudby, to ale neznamená, že by se nejednalo o vysoce kvalitní a výsostně zajímavý počin.

Podobně jako v případě prvotin Pink Floyd, Caravan či Van der Graaf Generatoru se jedná o dílo silně ovlivněné psychedelií, můžeme zde už však zaslechnout náznaky stylu, který bude pro Soft Machine v budoucnu typický.

Jak už jsem se zmínil v profilu SM, album produkoval manažer Jimiho Hendrixe a bývalý baskytarista Animals Chas Chandler. Soft Machine mimo jiné vystupovali i jako předkapela na americkém turné Jimmyho Hendrixe a jistou dobu byli tak ve Spojených státech známější než doma ve Velké Británii.

Co se týče mých oblíbených skladeb, jsou to rozhodně Hope For Hapiness, Lullabye Letter, We Did It Again, Certain Kind a Why Are We Sleeping. Jsou to možná ty nejpopovější písně téhle kapely, ale mají v sobě to, čemu my latiníci říkáme Zeitgeist :-)

Petr Gratias @ 20.09.2012 18:57:11 | #
SOFT MACHINE je zajímavá kapela, ale nutno podotknout, že není určena pro masový vkus.
Jako jedna z mála se dokázala vymanit z Canterbury scene a z britského undergroundu se zvolna přesunula k fusion music.
Hráli v ní vždycky výsostní instrumentalisté, kterým řada rockerů nikdy nedorostla a pro britskou scénu jsou stejně důležití jako Colosseum, jenom s tím, že Soft Machine byli vždycky poměrně akademičtí a intelektuálští.
Kapelou prošli tři výteční kytaroví hráči jako John Etheridge, Steve Hillage a Alan Holdsworth.
Jsem rád, že je zase někdo na Progboardu oprášil.
Nechci se nikoho dotknout, ale možná bych lehce vyzval obdivovatele Alice Coopera a Kiss, aby přestoupili do jiného vlaku s cílovou stanicí Soft Machine, Brand X, Bruford, Colosseum, Isotope a zalovili v podobných vodách...
Od Soft Machine doporučuji Volume Two, Fourth, Seven nebo Bundless...
Vedle takových hudebníků vypadá parta Alice Coopera jako tancovačková kapela z Pocoucova...