Óin - @ 08.08.2010 | #

První oficiální album Soft Machine sice nepředstavuje žádný zásadní průlom v dějinách rockové hudby, to ale neznamená, že by se nejednalo o vysoce kvalitní a výsostně zajímavý počin.

Podobně jako v případě prvotin Pink Floyd, Caravan či Van der Graaf Generatoru se jedná o dílo silně ovlivněné psychedelií, můžeme zde už však zaslechnout náznaky stylu, který bude pro Soft Machine v budoucnu typický.

Jak už jsem se zmínil v profilu SM, album produkoval manažer Jimiho Hendrixe a bývalý baskytarista Animals Chas Chandler. Soft Machine mimo jiné vystupovali i jako předkapela na americkém turné Jimmyho Hendrixe a jistou dobu byli tak ve Spojených státech známější než doma ve Velké Británii.

Co se týče mých oblíbených skladeb, jsou to rozhodně Hope For Hapiness, Lullabye Letter, We Did It Again, Certain Kind a Why Are We Sleeping. Jsou to možná ty nejpopovější písně téhle kapely, ale mají v sobě to, čemu my latiníci říkáme Zeitgeist :-)

Jarda P @ 21.09.2012 07:00:06 | #
Petře, ač mám v mnohém stejný vkus jako ty, nikdy bych se neodvážil shazovat jiné kapely jako tancovačkvé. Ač je Colosseum jedna z mých nejoblíbenějších kapel, stejně mám rád třeba School´s Out či Billion Dollar B. od Alice, protože to byly jedny z prvních nahrávek, které jsem na svém prvním kotoučku B54 měl. Naopak Soft Machine jsem nikdy na chuť nepřišel a nepovažuji se tím za méněcenného. Ono ne vždy složitá hudba rovná se dobrá hudba jako axiom. Většinou nejsme muzikologové, ale posluchači, kteří jsme vyrostli v nějakém prostředí, žijeme vzpomínkami na první desky poslouchané v zakouřených pokojíčcích či studentských mejdanech či návštěvy burz s deskami. Nevnucujme nikomu něco jen proto, že to my považujeme za dobré a neshazujme nikoho za to, že posloucá něco, co my neuznáváme.