Óin - @ 08.08.2010 | #

První oficiální album Soft Machine sice nepředstavuje žádný zásadní průlom v dějinách rockové hudby, to ale neznamená, že by se nejednalo o vysoce kvalitní a výsostně zajímavý počin.

Podobně jako v případě prvotin Pink Floyd, Caravan či Van der Graaf Generatoru se jedná o dílo silně ovlivněné psychedelií, můžeme zde už však zaslechnout náznaky stylu, který bude pro Soft Machine v budoucnu typický.

Jak už jsem se zmínil v profilu SM, album produkoval manažer Jimiho Hendrixe a bývalý baskytarista Animals Chas Chandler. Soft Machine mimo jiné vystupovali i jako předkapela na americkém turné Jimmyho Hendrixe a jistou dobu byli tak ve Spojených státech známější než doma ve Velké Británii.

Co se týče mých oblíbených skladeb, jsou to rozhodně Hope For Hapiness, Lullabye Letter, We Did It Again, Certain Kind a Why Are We Sleeping. Jsou to možná ty nejpopovější písně téhle kapely, ale mají v sobě to, čemu my latiníci říkáme Zeitgeist :-)

Petr Gratias @ 21.09.2012 20:37:20 | #
Pánové, pánové.....
jako bych píchlo do vosího hnízda.
Člověk vyjeví názor (na základě pocitů)
a okamžitě stojíém před koncilem kostnickým jako
Hus.
No dobře, já mám Billion Dollar Babies doma v luxury edition a také se k tomu vrácím s jistou nostalgickou pietou, ale obávám se, že mluvit o Mr. Cooperovi jako o nějakém zázrak rockové historie, který měnil hudební mapy se mi zdá přece jenom hodně nadsazené.
Ale prosím, máme právo to každý cítit jinak.
Já se hodně vracím v hudbě do minulosti a tak tyhle comebacky jsou pro mě normálním jevem, protože současnost mi tak moc nenabízí, ale myslím, že minulopst nám zanechala přece jenom větší hudební klenoty než produkci Alice Coopera a Kiss, nemyslíte?
Pozoruji tady dost hluboké generační rozpory, které se na rockovém teritoriu objevují a zůstávám v tom tak nějako sám, protože mnoho starších rockerů zde není, nebo už nějak stačili rezignovat...