Soft Machine - The Soft Machine (1968)
Reakce na recenzi:

První oficiální album Soft Machine sice nepředstavuje žádný zásadní průlom v dějinách rockové hudby, to ale neznamená, že by se nejednalo o vysoce kvalitní a výsostně zajímavý počin.
Podobně jako v případě prvotin Pink Floyd, Caravan či Van der Graaf Generatoru se jedná o dílo silně ovlivněné psychedelií, můžeme zde už však zaslechnout náznaky stylu, který bude pro Soft Machine v budoucnu typický.
Jak už jsem se zmínil v profilu SM, album produkoval manažer Jimiho Hendrixe a bývalý baskytarista Animals Chas Chandler. Soft Machine mimo jiné vystupovali i jako předkapela na americkém turné Jimmyho Hendrixe a jistou dobu byli tak ve Spojených státech známější než doma ve Velké Británii.
Co se týče mých oblíbených skladeb, jsou to rozhodně Hope For Hapiness, Lullabye Letter, We Did It Again, Certain Kind a Why Are We Sleeping. Jsou to možná ty nejpopovější písně téhle kapely, ale mají v sobě to, čemu my latiníci říkáme Zeitgeist :-)
Petr Gratias @ 22.09.2012 09:33:34 | #
Zdravím vás všechny, pánové...
díky za Vaše postřehy, připomínky a výtky.
Ano, jsou konstruktivní a vedou nutně k zamyšlení.
Je pravda, že jsem obklopen velkým rozsahem hudby a je pravda, že kapacitně nemůže všechn o člověk vnímat a ukládat v mozku jak by si asi přál.
Protože s přibývajícím věkem mám pocit, že i přes to že se hudbě věnuje stále poměrně intenzivně jako před lety, přesto všechno nezvládám akceptovat a rozšiřovat další pole působnosti.
Doma jsem obklopen hudbou, kterou jsem si dobrovolně vybral a mám ji na dosah. Je jí hodně a možná je někdy svou obsáhlostí nad moje síly.
V autě mám na cesty speciálně sestavené výběry, které mě rozptylují (nejsou to zákonitě třeba Soft Machine, Mahavishnu Orchestra, Weather Report nebo Miles Davis...) a tak naladím Rádio Beat, kde hrají širší spektrum žánru a uvědomnuji si mnohdy, že takový poslech je novým kořením. Nabízí mě buď skupiny, které notoricky znám, kterým se věnuji okrajově a které jsem z nějakých důvodů minul anebo mě neoslovily. Uznávám a někdy se přistihnu, že i vítám, když slyším jejich skladby a snažím se do nich vklínit..
Je ale pravda, že některým skupin z různých důvodů prostě nemohu přijít na chuť a i na několik pokusů jsem je "nevzal na milost".
Myslím si ale, že už jsem ve své generaci docela hájený druh, protože hodně chlapů v mém věku buď jednoduše rezignovalo, nebo pro ně hudba nehraje tak zásadní roli jako třeba před deseti nebo patnácti lety. Snažím se ale přesto slyšet a vidět mnohé nové nebo mě nějak "neblízké" skupiny objektivně a mnohdy se mi to prostě už nedaří.
Pokud jsem Vás někoho urazil nějakými příklady, tak se omlouvám, ale z náhodných poslechů novějších alb od KISS nebo ALICE COOPERA na mě nesálá taková energie nebo autorský potenciál, který mě oslovuje a zasahuje, i když tyhle kapely jsou profesionálně vyhrané a suverénní v podání....
Takže asi tak a hlavně všechno dobrém. Nešlo mi o nějaké vyvolání virtuální války na Progboardu, stačí, že zanedlouho bude prohibice (asi) národ rozdělovat na dvě poloviny, o čemž svědčí mnohé reakce v médiích....
Alespoň v hudbě se nějak "domluvíme". To, co já považuji za drobnou výbojnou repliku nebylo myšleno jako drzá provokace do Vašich teritorií, ale zjednodušený příměr.... Takže asi tolik.
Zdravím!