Óin - @ 08.08.2010 | #

První oficiální album Soft Machine sice nepředstavuje žádný zásadní průlom v dějinách rockové hudby, to ale neznamená, že by se nejednalo o vysoce kvalitní a výsostně zajímavý počin.

Podobně jako v případě prvotin Pink Floyd, Caravan či Van der Graaf Generatoru se jedná o dílo silně ovlivněné psychedelií, můžeme zde už však zaslechnout náznaky stylu, který bude pro Soft Machine v budoucnu typický.

Jak už jsem se zmínil v profilu SM, album produkoval manažer Jimiho Hendrixe a bývalý baskytarista Animals Chas Chandler. Soft Machine mimo jiné vystupovali i jako předkapela na americkém turné Jimmyho Hendrixe a jistou dobu byli tak ve Spojených státech známější než doma ve Velké Británii.

Co se týče mých oblíbených skladeb, jsou to rozhodně Hope For Hapiness, Lullabye Letter, We Did It Again, Certain Kind a Why Are We Sleeping. Jsou to možná ty nejpopovější písně téhle kapely, ale mají v sobě to, čemu my latiníci říkáme Zeitgeist :-)

Cossack @ 25.09.2012 13:49:13 | #
Můj třetí, a poslední, příspěvek do této diskuze…
Hejkale, tentokrát nejde o to, že se někomu něco nelíbí a vyjádří to. Jde o to, kde to vyjádří (a taky jak, ale to vem čert).
Co má u recenze na album Soft Machine pohledávat Alice Cooper či Kiss?!
I v reklamách se konkrétní výrobek smí srovnávat jen s anonymními „běžnými”, protože tvrdit, že je jedno lepší, než druhé, je velice ošemetné, subjektivní a mnohdy těžko zobecnitelné.
Tady byl navíc „ten lepší prací prášek” srovnáván s „práškem na nádobí”, když zůstanu u příměru s reklamou, což je naprosto mimo mísu a zbytečné.

Jinak si rád přečtu další hodnocení některého z alb Alice Coopera od Petra, nebo první recenzi nějaké desky Kiss, také od něj; tuším, že mě v prvních vteřinách rozčílí, abych se vzápětí srdečně zasmál, nebo alespoň blahosklonně usmíval… :-)
That’s all.