Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 08.05.2011

Ano, tohle je velmi památný singl českého bigbítu. V mé generaci patřilo k jakémusi povinnému vybavení být jeho majitelem.
Myslím, že i obal v modrém tónu s obrázkem, skupiny hodně koresponodoval s atmosférou a náladami...

SLUNEČNÝ HROB (původně měl anglickou podobu jako Sunny Grave) byla vítězná píseň II. československého beatového festivalu. Díky tomu mohli Blue Effect natočit tenhle singl a myslím, že získali ještě nějakou hmotnou cenu) (kytaru, kterou nepotřebovali a tak ji myslím hned prodali...).
Skladba se Vláďovi Mišíkovi hodně povedla. E dur Fis mol... tady ty akordy zkouší dodnes každý kytarista, který se se skladbou nějak ztotožňuje. Je v ní takový meditativní náboj (opět s recitativem a opět je Vláďovi špatně rozumět). Vadí vám to moc? Přiznám se, že teď mně to nevadí vůbec. Hladík vystavěl do mezihry skvostné kytarové sólo, které získalo na věhlasnosti už jenom tím, že při prezentaci ho hrál s kytarou za hlavou (!). Nádherně vystavěné téma, které symbolizuje ten krásný smutek nad liberálními šedesátými lety, ktzerý přesvědčil i klasické české skeptiky a pochybovače o tom, že bigbít může být v rukou mistrů i umění...

I´VE GOT MY MOJO WORKING - tuhle skladu napsal legendární Muddy Waters. Autorství je dáno jménem Morganfield. Skladbu nahrál v tradičnější rhythmandbluesově coververzi Michal Prokop a Framus Five, já mám ale citově velmi úzkýá vztah k téhle skladbě (psal jsem o tom už Filozofovi, ale nezdráhám se o ní zmínit i Vám ostatním...)
První české blues bylo Život je jen náhoda od Jaroslava Ježka a není proč protestovat...
V roce 1969 jsem neměl úplně jasno co je blues a co blues není, ale když jsem skladbu uslyšel, zmocnily se mě nepopsatelné vibrace a pocit, ktzerý jsem nikdy u české skladby neslyšel. Ano, tohle byla česká skupina a zpívala anglicky. Znělo mě to velmi věrohodně. Vláďa me ve svém zpěvu krásný výraz a je cítit, že skladbu prožil do nejmenšího detailu, taky do ní nahrál foukací harmoniku. Ale Radim Hladík do ní nahrál přímo skvostné kytarové sólo, u nás v té době nedostižné. Myslím, že takhle u nás v té době neuměl nikdo zahrát. Luboš Andršt teprve piloval svůj výraz, ale Hladík už měl tu technickou erudici a suverenitu v malíčku. Pak přichází stoptime a Vláďa si excelentně poradí s blues jako by s ním vyrostl. Mám respekt a úctu k této skladbě a všem, kdo se seznamují s historií domácí scény rád dávám jako příklad, co se u nás umělo zahrát...
Radim Hladík měl oblíbeného Jimi Hendrixe, to byl jeho kůň. Tady to moc ale necítíme. Myslím, že jeho kytarovým vzorem byl Alvin Lee - ostatně I´m Going Home hráli Blue Effect i na koncertech. Taky měl inspirace od Yardbirds, takový malý předzeppelinovský obraz spíš tuším než slyším a cítím. V každém případě pět hvězdiček je bez debat!