Reakce na recenzi:

Snake - @ 10.04.2014

Do svého prvního rozpadu stačila italská squadra Osanna natočit všehovšudy čtyři studiová aba a to třetí v pořadí - Palepoli - je z nich zřejmě nejznámější a kritikou nejopěvovanější. Mám ho ve sbírce už docela dlouho, ale nikdy jsem si k němu nedokázal vytvořit nějaký bližší vztah. Je to trochu tvrdý oříšek a poslech desky mohl bych přirovnat k jízdě na horské dráze. Nahoru a dolů.

Nebudu - li počítat kratičké intermezzo, obsahuje pouhé dvě - zhruba dvacet minut dlouhé - skladby. Klidné a melodické chvilky vybarvené mellotronem neurvale střídají zlověstné King Crimsonovské pasáže s ataky rozzuřených saxofonů a Stivínovské flétny, zhruba každou třetí minutou bafne na vás nový motiv a člověk tak musí být chca nechca furt ve střehu. Selanka, rokec, blázinec. Při prvních koštech působilo to na mě až chaotickým dojmem a byly dny, kdy jsem to prostě nezvládal, po několika málo minutách vypnul a nechal uzrát a uležet.

Dnes už znám Palepoli téměř zpaměti, ovšem moc to nepomáhá a nerušenému prožitku zrovna neprospívá ani poměrně špatný a zahuhlaný zvuk. Za mě slabší tři, ochutnávka zaujmout by mohla milovníky hudby trochu obskurnějšího a alternativnějšího ražení.