Reakce na recenzi:

kedul adnavs - @ 28.10.2011

Tak tento ansámbl pro mne ve své době znamenal strašně moc.
Ve 2. polovině 70. let sice ještě komunistické ledy ani zdaleka tát nezačaly, nicméně situace na naši scéně začala být, oproti předchozí pětiletce, přece jen o poznání snesitelnější. Někteří hudebníci začali opouštět teplá místečka v doprovodných bandech, více, či méně úspěšných interpretů pop music a vrhali se do značně nejisté existenční situace, na poli rockovém.
Mezi těmito dobrodruhy byli i Jan Kubík a Vladimír Guma Kulhánek, dlouhá léta nerozluční parťáci, kteří to spolu táhli od Flamenga, přes kapelu Evy Pilarové, Kroky Františka Janečka a já nevím co ještě, až po Blues band Luboše Andršta.
Ale to už trochu předbíhám. V roce 1975 se tito dva protagonisté sešli s Leškem Semelkou a Josefem Kůstkou, z čerstvě rozpadlého Blue effectu, sestavu doplnili o vyníkajícího, dnes už téměř zapomenutého bubeníka Pavla Frištenského a nová kapela byla na světě. Zpočátku fungovali pod názvem Veteráni, ale záhy se přejmenovali na Bohemii. Chtěli navázat na „mišíkovské“ Flamengoa to se jim vcelku úspěšně podařilo.
V poměrně krátké době vznikl zcela nový, původní repertoár - hudbu psal Jan Kubík, o texty se postaral Boris Janíček, alias Eduard Pergner.
Krátce se v Bohemii mihnul ještě trumpetista Jindřich Parma.
Tehdy ještě vlasatý Lešek Semelka se v oné době nacházel na absolutním vrcholu svoji kariéry. V Bohemii ještě nepoužíval syntetyzátory - hrál jen na elektrické piano Korg, u kterého napůl seděl na vysoké, barové stoličce a obstarával vtipné, průvodní slovo. Doprovodné vokály mu zpívali Kubík s Kulhánkem.
Josef Kůstka kapelu opustil poměrně brzy - nedokázal odmítnout finančně lákavou nabídku do Neckářových Bacilů.
Nějakou dobu se pak na kytarovém postu alternativně střídali Luboš Andršt a Pavel Fořt, než se našla stálá náhrada v podobě slovenského Andreje Horvátha. Ten posléze odešel k Mariánu Vargovi, do kapely Collegium Musicum a jeho místo zaujal mladý, nadějný kytarista Michal Pavlíček, ze skupiny Expanze.
A právě v této sestavě, s novým bubeníkem Pavlem Trnavským (Frištenský posílil ETC) a s hostujícími klávesisty Janem Hálou a Michalem Kocábem, vzniklo album Zrnko písku, které bylo tehdy možné si v Pantonu zakoupit, nikoliv za obvyklých 44 Kčs, nýbrž jen za 36 Kčs.
Na tu desku jsem tehdy hrozně dlouho a netrpělivě čekal. Jejich muziku jsem měl naposlouchanou z četných koncertů a tak jsem byl hrozně zvědavý, jak to bude znít ze zvukové konzervy.
A první šok jsem zažil hned, když jsem si z obalu přečetl názvy skladeb. Ty názvy mi totiž vůbec nic neříkaly a to jsem měl repertoár Bohemie, dá se říct, v malíčku. Vysvětlení přišlo vzápětí. Ty skladby byly totiž přetextované, na což jsem si dlouho nemohl zvyknout. Tak například skladbu Horké letní stmívání jsem znal z koncertů pod názvem Svítání, Milence před Pollockovým obrazem zase jako Zoufalství a tak bych mohl pokračovat dál. Teprve až později jsem plně ocenil kvalitu nových Vrbových textů.
Nepříjemné je, že dlouho očekávaná reedice na CD, byla koncipována k příležitosti 70. narozenin výše zmíněného a nedávno zesnulého poety, takže obsahuje výhradně jeho texty.
Tím pádem zde mezi bonusy nenajdeme dvě velmi zásadní skladby, s texty Borise Janíčka - Kam jdou a Přístav žíznících. Tím byl tento vydavatelský počin poněkud znehodnocen.
Další reedice se se mi bohužel jeví jako velmi nepravděpodobná.
Singl Co mi brání a Vina Křídel je zde naopak tak trochu nadbytečný. Je sice pravda že vyšel pod hlavičkou Bohemie, ale spíš se jedná o sólový projekt Leška Semelky. S Bohemií to opravdu nemá mnoho společného.
EP King Kong a U studánky, pocházející z pantonské edice Mini jazz klub, nám představuje závěrečné období kapely, kdy Leška Semelku vystřídal Jan Hála. Bohemia se v té době přiklonila ještě více k jazzrocku, než kdykoliv před tím. Zajímavostí je, že zpěvu se místo Semelky ujali Jan Kubík a Guma Kulhánek - unisono.
A tím to vlastně celé skončilo.
Veliká škoda, že už se nic jiného nezachovalo, třeba nějaký živý koncert. Materiálu měli minimálně na 3 další alba.