Reakce na recenzi:

Petr Gerneš - @ 28.05.2013

Bohemia podle mne patří mezi největší jména v československé jazz-rockové historii. Tvořila ji opravdová elita českého bigbítu, za piano a za mikrofon usedl Lešek Semelka, proslulý hlavně spoluprací s Hladíkovým Modrým efektem, který podle mne v té době patřil mezi největší české rockové vokalisty vůbec (jeho zastřenému tenoru mohl v našich končinách konkurovat jenom Olda Veselý), baskytaru vzal do rukou Vladimír ,,Guma" Kulhánek, pamětník časů legendárních rhythm´n´bluesových vodvazů Donald a samozřejmě spoluautor dnes již klasického Kuřátka, na němž spolupracoval i další člen této nové, silné rockové jednotky, dechař Jan Kubík. Ale není tu přítomna jenom stará garda, do toho jazzového rachotu ještě bzučí na syntezátor ARP Jan Hála, zasvěceným známý z Mahagonu, do bubnů zarputile buší Pavel Trnavský a kytaru perfektně zvládá Michal Pavlíček. Ano, asi největší kytarista druhé české rockové generace, který se vlastně dostal do téhle sestavy náhodou (Kulhánek, Kubík a Semelka chtěli do kapely Jelínka, ale spletli si osoby), přes svoje mládí zásadní měrou přispěl k unikátnímu, vybroušenému zvuku téhle skupiny, který je slyšet na jejím jediném albu, na kterém ale ze sebe vydala naprosté maximum.
To je cítit hned v otvíráku téhle desky, v CHÓRU MINULÝCH NOHOU V PRŮCHODU ,,PASÁŽ". Závažné intro vás zarazí do křesla, ze kterého se vynoříte až po sedmi minutách absolutního, progresivního blaha. Tahle svižná skladba, to je opravdový jazz-rockový nářez, na kterém si každý artrockový gourmet řádně pochutná. To ovšem mohli tehdejší posluchači čekat, nebot´ tuhle píseň napsal Jan Kubík, už v té době živoucí legenda. Co mohlo určitě překvapit, byla skladba ZÁTIŠÍ PERONNÍCH LÍSTKŮ, něžná, tklivá, ale rychlá rocková skladba s perfektním Vrbovým textem, kterou napsalo v té době ještě bigbítové ucho, Michal Pavlíček. Na jeho věk (a vlastně na jakýkoliv) je to přímo nadprůměrná věc, perfektně vyvážená, vygradovaná skladba s perfektně vypointovaným sólem, ale hlavním plusem téhle skladby je asi Semelkův krásný vokál. Vždycky když slyším tuhle skladbu, cítím pocit lítosti z toho, že jej v osmdesátých letech Lešek zaprodal normalizačnímu popu. Totéž cítím, když slyším SEN O SNU, jemnou, pomalou, meditativní píseň, která patří asi k tomu nejlepšímu, co tato význačná osobnost české art-rockové hudby složila.
Pak se rozjede HORKÉ LETNÍ STMÍVÁNÍ, silná, atmosferická věc, plná pozoruhodných změn hudebních nálad a perfektně vyvážených sól. A desku uzavírá MILENCI PŘED POLLOCKOVÝM OBRAZEM, asi nejsilnější skladba na celém albu. Začíná temným intrem kláves hostujícího Kocába, na které navazují temné obrazy, jímž vévodí Semelkův vypjatý zpěv, zvýrazněný stereofonním efektem. Tato temnota, ve své podstatě až dráždivá, přejde náhle v klidnou pasáž, jíž dominuje preludování Pavlíčkovy akustické kytary, jež se s elegancí přemění ve svižnou jazzovou pasáž s výrazným rytmem, kde se Kubík dostatečně vyřádí, aby se černota ze začátku vrátila, aby tohle jedinečné hudební dobrodružství ukončila.
Myslím si, že po těchhle zhruba čtyřiceti minutách hudební rozkoše každý, kdo má uši, musí zvolat:,,Pět hvězdiček je sakramentsky málo!"