bobík - @ 10.10.2010 | #

Je jasné,že na album se dá dívat dětskýma očima nebo dospělýma.Budu asi jeden z mála,který neželí toho,že Dialog s vesmírem nevyšel celý,myslím si,že kvalitativně na dobrou dvojdesku není,že průřez bohatě stačí.Přínos do rockové historie byl rozhodně zvuk,tehdy v roce 1979 v Československu to byla absolutní jednička.Se sci-fi impulsem taky pokud vím nikdo jiný u nás nepřišel,takže o atraktivní balení bylo postaráno a to že Progres 2 jako profesionální muzikanti znějí opravdu sehraně,není zas až takové překvapení.Album obsahuje dvě absolutní bomby,jež z Dialogu vesmírem činí nadprůměrnou a vyjímečnou záležitost:Pelcova Píseň o jablku a Planeta Hieronyma Boshe,obě části- je to to nejlepší,čím Váně přispěl do rockové historie autorsky,patrně s nejlepším kytarovým sólem u nás dodnes ( promiň Pavlíčku,ale jsi břídil).A chci vyjímečně poděkovat komunistické cenzuře za to,že vyhodila průměrný angažovaný text o heroinu a Váně z partu 2 udělal vocální instrumentálku s hypnotickým mumláním- je to tak mnohem lepší.Dále Klukova Země 2555 a Odlet,připomínající v závěru Collegium musicum,vytvářejí opravdu hostinu pro rockové labužníky.Škoda jen zařazení průměrných skladeb Tisíce mých očí a Hymna robotů.Závěrečný Výkřik v Proxima Centauri,s klávesama připomínající rozhlehlost vesmíru a osamocenost člověka,je též trefou do černého.Naštěstí píseň vyšla na přidaném EP k Dialogu s vesmírem a na vydaném reedičním CD z roku 1999 je společně s ostatními studiovými snímky.Dialog s vesmírem je nejen klíčová nahrávka československého artrocku,ale české rockové historie vůbec.Přesto ve výsledku není úplně dotaženou záležitostí,tak za čtyři hvězdy.PS.Rozhodně live verze na studiovku nemá.

Petr Gratias @ 09.05.2011 07:11:07 | #
For Bobík:
Jaký je Olda Veselý, to mohu lépe posoudit sám.
Nějaký ten pátek se známe osobně.
Já jsem to na Progboardu už zmiňoval. Oba jsme spoluautory knihy Černý racek, která pojednává o Oldově osobním a uměleckém životě od narození do r. 2008. S Oldou jsme tedy nejen kolegové, ale také kamarádi a domnívám se, že je to patrné i ze samotné knihy. Je málomluvnější introvert, ale má osobitý smysl pro humor, je to profesionál a navíác v téhle té zparchantělé době, ve které žijeme, dokáže být i slušný a laskavý člověk. Jeho způsob prezentace a vyjadřování nemá tu suverénní sebejistotu českých hvězd, přesto si ho řada lidí váží nejen na Moravě, ale i v Čechách a na Slovensku...
Nemusíme sdílet stejné názory na jednoho člověka...
Přesto se ale vnímán v tomhle státě jako výrazna umělecká persona, který dokázal nabídnout v sedmdesátých a osmdesátých letech naší scéně svou variantu art rocku a za daných možností a okolností ji prosadit. Když už nic, tak tohle je pro mě argument a připadá mi urážlivé vyslovit na jeho adresu takové mínění a hodnocení.
Další slova jsou zbytečná!