Reakce na recenzi:

Petr87 - @ 19.01.2014

V době, kdy u nás vládla tuhá normalizace a československou populární hudební scénu okupovali např.Kája Gottů a nebo dnes už pochodující fosílie Helenka Vondráčková („Helčo, jestli někdy zase na chvíli opustíš to mauzoleum a třeba náhodou narazíš na tenhle můj příspěvek, tak prosím doufám, že na mě nepošleš toho svýho hafánka s obličejovou obrnou Michálka Martinů, nebo jak se ten, hrozně rád se soudící genetický omyl jmenuje“..) no zkrátka a dobře, v té době spatřilo světlo světa jedno z pro mě nejkultovnějších alb československého art/rocku, progresácký opus magnum s názvem Dialog s vesmírem…

S tímhle albem jsem de facto vyrůstal. („Mami, moc Ti děkuji, že sis jej tehdy v tom osmdesátým prvním v Praze, ve Zlaté uličce zakoupila a tímto si mi umožnila až o spoustu let později tohle, nestydím se říct, geniální dílo objevit“)
Ano, pro tohle album mám neskutečnou slabost a jednoduše se na něj nedovedu v žádném případě dívat nějak kriticky..nostalgie je zkrátka prevít..

Tak si jen představte, jak mi zaplesalo srdíčko, když jsem se dozvěděl, že budou jedním z předskokanů na koncertě legendárních Deep Purple, který se uskutečnil minulý rok v létě ve Slavkově u Brna...
Upřímně nevím, na kterou kapelu jsem se těšil víc, jestli na Progres, či Deep Purple..:)k Párplům chovám neskutečný respekt, ale k Progres snad až posvátnou úctu..
No a jak už to tak kolikrát bývá, když se člověk na něco hrozně moc těší, tak se většinou všechno
pos..(cenzura)..
Když teda tehdy Progres “konečně“ k mojí neskutečné radosti (ještě chvíli, a měl bych díky příšerné nervozitě asi okousané všechny nehty na rukou..pak nevím, asi bych se potom vrhnul i na nohy..)
takže tedy, když konečně vtrhli za velkého potlesku na podium, tak nevím, být příslušník dívčího pohlaví, nebo jeden z teplých bratří, tak hned by na podiu přistála podprsenka, a možná potom i kalhotky s Fifinkou ze Čtyřlístku..:)
Takhle mi tedy nezbývalo, než jenom zavýt hlasité a táhlé „joo, chlapi, jedéém,“ a nechat se unášet tou neskutečnou hudbou...dokud nás nesmetla ta posraná (oj, tady zřejmě cenzor zaspal) bouře...(zasvěcení vědí)...a bylo po koncertu, jak Progres, tak Deep Purple. Nebudu tady vypisovat, co se mi tehdy honilo hlavou, (myšlenky na krásné, rozkvetlé louky to teda vážně nebyly)
No, každopádně druhý den jsem do Slavkova zavítal znovu...s Progres jsem už moc nepočítal, tak naivní opravdu nejsem, no a musím říct, že Párplové mě donutili, alespoň na chvíli, na Progres zapomenout...byl to špičkový koncert, ale lehká hořkost ve mně zůstala i nadále... Tak, tolik na úvod, no a nyní už bych mohl začít konečně s recenzí..tady bych chtěl ještě podotknout, že recenze se netýká LP verze, ale CD...

Helenka je možná "Národní poklad" ale Progres a především tohle album, to je hotové kulturní dědictví UNESCO..
Tady se mi zkrátka nedostává slov...to koncertní provedení v 70.tých letech muselo být neskutečně úžasné...
Album je koncepční a pojednává o člověku, který už je znechucený svoji domovskou planetou (krásná narážka na tehdejší politickou situaci) takže utíká do vesmíru najít nějaké lepší místo pro život...tolik zkráceně.
Každá skladba od V zajetí počítačů až po neskutečně nádhernou Výkřik v Proxima Centauri je naprosto výborná a ty dokonalé texty...pokaždé radost poslouchat...
Tady bych zejména vyzdvihnul ještě skladby, jako je Píseň o jablku...ten neskutečně procítěný zpěv, ta flétna..."Pavle a Zdeňku, jste borci a vy ostaní co zde hrajete pochopitelně taky"..:)
Dále mi zde totálně bere dech suita s názvem Planeta Hieronima Bosche...to syntíkové "mumlání" v druhé části kompozice se mi líbí ještě více, než původní text...opravdu, nemůžu si pomoci...no a to neskutečné Pavlovo kytarové sólo na konci..hotová ušní nirvána...
Dále bych vyzdvihl výbornou skladbu Tisíce mých očí...tohle je další z nejlepších kousků na desce...Tady se Progres opravdu donutili k neskutečnému výkonu...
Rozhovor s centrálním mozkem je další výborná věc na albu...Zdeněk Kluka je až neskutečně technicky zdatný bubeník..Taky hraji už dva roky na bicí, ale silně pochybuji, že bych někdy v budoucnu dosáhl jeho "levelu"...
No a další, možná snad úplně nejkrásnější věc na albu s názvem Výkřik z Proxima Centauri jsem už zmiňoval...Pavel Váně zpívá, až to hladí po uších, no a ten závěr mě pokaždé dostane do kolen...

Sečteno a podtrženo...věřím, že tohle album v době svého vzniku muselo působit jak z jiného světa, protože tohle je naprosto dokonalé i dnes...a zraje jak víno...to je můj skromný názor.

Řekněte, čekali jste ode mě snad něco jiného, než jasných pět hvězd..?