Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 16.11.2011

Po druhém rozsáhlém audiovizuálním projektu Třetí kniha džunglí bylo jasné, že pokud Progres 2 budou chtít zůstat vnímání jako „progresivní“ skupina, bude se muset řada věcí dělat jinak a ještě lépe, protože osmdesátá léta už nechtěla žádné rozmáchlé grandiózní projekty…
V jistém slova smyslu na tom Progres 2 byli podobně jako Synkopy Oldřicha Veselého, které stály po svých artrockových albech na křižovatce, kudy se vydat dál…
Střídání hudebníků na svých postech bylo jasnou věcí, i když ne vždy to asi prospívalo záměrům. Změny jsou vždycky riskantní a nejisté, ale v hudebním pojetí jaksi logické, má-li docházet k přílivu nové hudební transfúze.
Kytarista Miloš Morávek a klávesový hráč a zpěvák Roman Dragoun se rozhodli odejít založit novou skupinu (Futurum) s novými trendovými postupy osmdesátých let a na jejich uprázdněná místa nastoupili noví hudebníci.
Kytarista, zpěvák (klávesový hráč) Aleš Bajger byl lokálně známým pojmem na Ostravsku, ale také Peter Peteraj – vynikající slovenský kytarista (byl členem skupiny Collegium Musicum), který byl velkým přínosem pro kapelu.
Album Mozek se vydalo úplně jiným směrem… Tam, kde je tradiční obdivovatelé a příznivci kapely neočekávali. Bylo to velké riziko stát na hranici minulosti, přítomnosti a pohrávat si se svou budoucností….

INZERÁT – už od první skladby lze cítit přímočarost a také… vliv Pražského výběru. To je nezpochybnitelné. Pražský výběr v té době byl sice na indexu, ale jeho kult v národě kvetl. Také zde cítím vliv King Crimson kolem alb Discipline a Beat…. Kytarová přediva jsou mrštná a elastická a mají těkavý charakter. Klukovy bicí nástroje mají pregnantní schopnost reagovat na nové trendy svou přesností a kreativností. Hraje úplně jinak než na předešlých albech – velmi dobrý signál pro kapelovou přestavbu. Pelcovy basové linky jsou vyprecizované a kromě toho se baskytarista ujímá i role vypravěče a výrazněji slyšíme i jeho zpívání. Na rozdíl od kytaristy Bajgera – se mně Bajger zpěvák nezdá příliš vhodným adeptem na pěvecký post.

NEZNÁMÝ GÉNIUS – tato teorie se mně potvrzuje i v další skladbě, kde je Bajger svrchovaným zpěvákem. Má čistou interpretační schopnost, jeho srozumitelnost je nezpochybnitelná, ale zároveň vnímám příliv výrazných popových tendencí. Pelcova výrazná melodie se inspiruje u amerických kapel „urozeného rocku“. Možná zde někdo ucítí i postupy jako u skupiny Asia (?) Diametrálně odlišná skladba od předešlé, ale zároveň i návrat k čitelnější a přehledné písňové formě.

V ÚTULKU MUDRCŮ – synthesizerový sound se rozlévá jako mazlavá hmota s mírnou ponurostí prostorem – střídání Klukova a Pelcova vokálního podílu je zajímavé. Posluchač musí vnímat dvě roviny, interpretační a textovou, která přednáší tematický příběh, který se prolíná celým albem (škoda, že tehdy nebylo zvykem vedle hudebního záznamu připojovat na videu i vizuální záznam – zejména na tomto albu by to bylo více než důležitým aspektem). Harmonie není komplikovaná a krásně se dá do ní vstupovat. Peterajovo drásavé kytarové sólo je hodně rozostřené a zhutnělé

CO JE ŽIVOT I – další skladba má spíše popový charakter. Je ovšem zajímavě zaranžovaná a přináší zadumaný pohled s lyrizujícími prvky básnivého pojetí. Náladotvorné, melancholické s tajemnými kosmickými zvuky (kytara nebo synthesizer?). Méně čitelné v době výrazného nástupu synthesizerů a dokonce i kytarových synthesizerů. Rozjímání a ztrácení sebe sama v písňové poloze…

CO JE ŽIVOT II – nevím jestli, Progres 2 cíleně usilovali o novou vlnu, ale myslím, že tady se o ni nejenom otřeli, tady ji chtěli v nějakých proporcích dostat do souvislostí. Nejsem si jist, jestli tahle poloha kapele vyloženě sedí. Hledání nového hudebního rozměru ale kapela měla ve svém erbu a tak se zde musíme smířit s velkým rozkročením přes hudbu osmdesátých let. Strojově znějící rytmus, melodika a celkový dojem je hodně chladný, roboticky seřízený a možná odlidštěný, ale tohle bylo v prvním plánu……

POD GENERÁTOREM – výraznější rockovou přímočarost přináší další skladba. Má výrazné kytarové zázemí – Peteraj i Bajger zde dostávají příležitost vzájemně prolínat svůj hráčský potenciál. Vedle Kluky a Pelce je Bajgerův hlas výrazně odlišný, ale nemohu se smířit s jeho softovým cítěním, které mi zde vyznívá hodně nepatřičně. Žádná exprese a rocková emocionalita, tolik žádaná. Místy se mi zdá, jako bych zaslechl jemné inspirace od U.K. a od kláves Eddieho Jobsona…

RADOST A ŠTĚSTÍ – další strojově pojednané hudební schéma. Vyšívá jako šicí stroj anebo nějaký automat. Úžasná přesnost, údernost a vynikající souhra, vokální pojetí skladby jde ale tak trochu mimo mě. Patetický divadelně dramaticky zpívaný a deklamovaný přínos a do toho sborové zpěvy. Rychle natočené zpěvy jsou sice dramaticky výstižné, ale při poslechu je jejich obsah nečitelný….

ČISTÝ ŠTÍT U FIRMY MÍT – výtečný příspěvek – zase z autorské dílny Pavla Pelce. Výrazný příklon k funku. Výtečně preparovaná baskytara s prvky občasných slapových postupů a harmonická struktura se pohybuje ve zvláštních polohách. Zpívaná mezihra je velkou změnou ve struktuře skladby, ale páteřní základ spočívá v jednotlivých slokách. Mám problém vnímat jednoznačně vibračně blízce Čortovy texty – tady ovšem cítím, že se obojí dobře propojilo. Synthesizerová clona vznášející se nad rytmickým základem přináší i dobře vystavěné kytarové sólo. V jistém slova smyslu zde cítím podobné postupy jako u Franka Zappy a podobnou ústřední atmosféru…..

VZPOURA OTROKŮ-POČÍTAČŮ – vypravěčské spojnice mezi skladbami propojují tenkými i silnými vlákny jednotlivé aspekty. Novovlnné postupy nelze zastřít ani v téhle skladbě. Přímočarost, nekomplikovanost a ironický nadhled propojená se základní myšlenkou. Rockové téma běsnících kytar rozsekává skladbu na drobné kousky za hypnoticky strojových rytmů bicích a baskytary…

X. A. Z. – minimalistický začátek další skladby. Pelcův vypravěčský přínos se prolíná s tajemnými hlasy v pozadí a Bajgerovým jasným vokálem. Je zde zaklet Adrian Belew s pop-crimsonovskými postupy? Možná ano, ale proč ne? První polovinu osmdesátých let King Crimson výrazně ovlivňovali tehdejší progresivní rockové postupy…. Sci-fi téma je ukotveno v počítačové problematice a zde se podařilo oživotnit odlidštěnou podobu světa matematických formulací a objektivně odzbrojující logiky….

KDO JE TAM? – dobře vymyšlený riff vrací Progres 2 na nekompromisnější rockovou platformu. Procítěný Klukův hlas se protíná s přesnými rytmickými postupy a prolínání Bajgerovy a Peterajovy kytary ve dvou rovinách je zdařilé. Návrat ke stručnější hudební formě se v téhle skladbě děje v dobrých základech. Žádná nuda, nebo opotřebení materiálu. Pregnantnost a dravost zde zůstává zachována. Pro finále na albu je podobný závěr důležitý, protože poukazuje na další životaschopnost kapely. Dramaticky zde působí explozivní rány v pozadí a poslední tematický projekt přestavěných Progres 2 je u konce…
Myslím, že čtyři hvězdičky albu náleží!

Album Mozek vzniklo na základech literární předlohy z oblasti science-fiction, které zejména Zdeněk Kluka hodně miloval a bylo také posledním tematickým projektem Progres 2. Ten rozdíl mezi Dialogem s vesmírem a Třetí knihou džunglí je více než patrný. Skupina si zakázala jakékoliv návraty do minulosti a její ambicí bylo oslovit zejména nově uvažující posluchače s odlišnou estetikou cítění. (Nic, co by připomínalo Pink Floyd, Genesis, Yes…. A už vůbec žádné spojení s ještě starším obdobím, jako byli Beatles, Vanilla Fudge nebo Cream).