Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 03.05.2018

Budapešť, Eskilstuna, Motala. Obnažené rány, zmučená duše, trudné vzpomínky, šoková terapie, která nakonec ale vede jen k nejistotě, daleko od zářivého happyendu. Bolestné zážitky Daniela Gildenlöwa nejen tragického roku 2001 v Maďarsku, ale vlastně po celý život, jsou otisknuty do této geniální materie pekla i nebes.

Elektronické ruchy a zasmušilý, z vesmírné dálky přicházející hlas, Of Two Beginnings vzpomíná bolestně na dobu váhavého spojení desetiletého s dvanáctiletou. Brutálně chladné běsy atakují nervové vzruchy...

Vzduchem nezastavitelně plující riff je přerušen nervním brnkáním, vzedme se ale galaktický refrén Ending Theme. Závěrečné téma na počátek? Jde to? Maďarské útržky, touha po svobodě, jenže po té, co jsme se políbili, chutnalo mi to jako prázdnota. Deprese, může být polibek únikem? Kdo ví. Snad ponorem do bouřícího sóla?

Hutné brnkání Daniela a Johana Hallgrena a studené údery Fredrika Hermanssona. Je tu Fandango. Nese natlakovanou, běsnou atmosféru. Jekot. Podívejte se jak tančí, on s ostrou myslí, takový osamělý Peter Pan. Život, o kterém možná nalezete odpovědi. Nemůžete je ale znát, než se narodíte. Vidina krásného světa, Tolkien...uf.

Rozpoutané klávesy, startující hyper-spurtem ke hvězdám, zapojují se kytary s basou. A Trace of Blood je od počátku hit, na který jsem si udělal až notorický návyk. Zkroucené melodie a hutná zákoutí. Duben 1997, v Malmö a dusivý potrat Danielovy ženy. Šok, hněv, smutek, obživlá láska, ale nakonec tragická nejistota v krvavé stopě.

This Heart of Mine (I Pledge) - 1999, Eskilstuna. S každým nádechem jsme starší. Slibuju, že tě vzbudím úsměvem, slibuju náruč, když budeš plakat. Pevná láska až do smrti. Působivá, báječně vyvedená poloakustická píseň o ..... Vítaný maják světla v moři běsů s něžným hlasem.

Chcete vědět, co je Undertow? To je takový dotek nebes, že se už nestydím odpovědět, co chci hrát na pohřbu. Magicky pomalu deklamované studené tóny, které jako by signalizovaly konec všeho. Nechte mě najít cestu, nechte mě odejít, nechte mě letět. Ale i krvácet. Každá ambice něco stojí. Pomník - mr. Fredrika od klaviatur.

Začínají se zakusovat bez varování ledově sekané riffy devastační tryzny Rope Ends. Drtící nájezdy basy a bicích a refrén z jiných sfér nás zavádí kamsi do koupelny. V cárech temnoty zahlédneme mladou dívku. Sedí tam sama, těžký řetěz jí láme krk, prázdnota, temnota, šoky, to vše vyvolává sebevražda milované. Zatím se nepodařila...

Sestry Samoty. Milují se, ale také trpí, lámou srdce a i jim je srdce lámána. Nemohou se dostat s prachu. Pokusí se pozdvihnout, aby objaly svět, dobré i zlé, slabé i silné. I ony se pokusily oběsit. Skončí to někdy? Vítejte v hájemství Chain Sling. Eskilstuna 2001. A víte co je největší šok? Dokonale keltsky vytesaný hudební doprovod.

Velebné, až renesančně laděné tóny a připlouvá jemná Dryad of the Woods, postavená na čistých kytarách, subtilních klávesách i bicích úderech Johana Langella. Přichází vodní nymfa - chce-li vejít, musí mi vše odpustit. Srdce je příliš velké na to, abych zmizel. A to po 3.15, hrají to vůbec lidské bytosti?!

Černočerné, asfaltované elektronické ruchy, postupné zklidňování až do závěru. Dvouminutové hledání lásky. Koho vlastně miluju, nebo co? Láska městu, tělu, minulosti i smíchu. To vše je Remedy Lane.

To, co uvádí pánové s Waking Every God, je dokonale jazzová hudební struktura. Ale nečekejte žádnou bezhlavou onanii, každý tón, záchvěv a úder má svůj přesný význam. Atmosféru nelze popsat, nirváně ale daleko není. Budapešť opět - lítost a reflexe vztahu k té dívce, co zase posedává vedle. Volání, pády, nádechy, pokleknutí.

Dávno je tomu, Eskilstuna 1984-1990. Second Love. Jemná, uměřená píseň se skutečně vokálně kouzlícím Danielem. Zdá se vám to velký návrat zpět? Není divu - tento song Daniel sepsal, když mu bylo 12 let. Nejdříve bolest, větší než univerzum, pak jsme ale svoji. Navždy.

Ano, i tohle dílo zcela z jiných sfér a dimenzí, má desetiminutové vyvrcholení v podobě Beyond the Pale. Celé to začíná jednoduchou tónovou linií, na které se pomalu, zvolna nabalují ostatní nástroje. Mocně hryzající riffy připomenou i album předchozí. Jako červená nit opět jeden z hlavních okruhů, lítost a životní reflexe. Téma konce, strach z ublížení jinému, strach ze zranění a ztráty sebe sama. Láska jako zakázaný cit, sex jako živočišná podstata všeho, pot, kůže a tep. Vrací se téma desetiletého Daniela, ztráta kontroly. Budeme vždy o tolik moc lidští, než si přejeme být.

Temná přehlídka Danielových děsů má tři kapitoly. Hudebně album osciluje od metalové hmotnosti minulých časů až po pop, prog, jazz, industriál či elektroniku, vše je propojeno organicky. Přestože tu máme špičkové muzikanty, vše slouží celku. Útržky, básně, obrazy, balady, monumenty. Zatímco předchůdce ukazoval sebeuvědomění, tohle jsou děsivé kapitoly, z nichž je nutno najít východisko. Zhudebněné peklo i nebe. 10/5