Reakce na recenzi:

Voytus - @ 17.09.2010

...aneb Ultramega docela to jde, ale mohlo to být lepší...

Těmito slovy s odstupem času tituluje toto album zpěvák Chris Cornell. Skupina nebyla spokojená především s produkcí, ale hudebně si nevede špatně. Ještě před Nirvanou a podobnými to byli totiž právě Soundgarden, kdo vydal LP u větší firmy. A je to opravdu těžkotonážní porce muziky. Od úvodní Flower až po závěrečný 'cover' Lennonovy One Minute of Silence se s tím nijak nemazlí. Základem jsou temné riffy, roztodivně hrané bicí - Matt Cameron jen střídmě použije standartní rockový doprovod, jeho doménou jsou zde hlavně různorodé přechody. H/C punkové kořeny Soundgarden zatím nezapřou, snad jen, že celé album prošpikovali odkazem hard rockových a metalových kapel a navrh přidali ještě jeden cover - Smokestack Lighting od Howlin' Wolfa. Jenže je tak vzdálená originálu, že ji lze považovat vpodstatě jen za inspiraci.
Melodie tu moc nečekejte, Chris Cornell ječí a vříská, snad aby překonal Planta. Jeho hlas může některým labilnějším osobám způsobovat bolení hlavy - jedna ze 'zběsilostí' se jmenuje Head Injury, že by to byla pravda? Záměrně nepíšu označení píseň, či skladba, jelikož na tomto albu jsou jen 'zběsilosti' (= rychlé), 'ukrutnosti' (=pomalé) a 'podivnosti' Ze zběsilostí stojí ještě za zmínku Circle of Power, naječená basákem Hiro Yamamotem. Z ukrutností jsem si oblíbil valivou Beyond the Wheel s motivem tak jednoduchým, že jej vymyslí i ten, kdo nikdy nehrál na žádný hudební nástroj. Pak už následuje jen pomalé drcení - Cornell postupně vystřídá celý svůj čtyřoktávový rozsah a kytarista Thayil to dorazí vřískavým sólem. Další pěkný kousek z této kategorie je třídobá bluesovitost Instant Mace právě od Mr. Thayila.
Umírněnější zběsilost Mood for Trouble zahrnuje i akustickou kytaru (asi deset vteřin) a snese označení melodická věc.
A podivnostmi jsou jako-že-okultní Yamamotovy 665 a 667. Prý proto, že jestli je 666 tak silným číslem, jak se říká, pak by z něj mohla něco mít i tato dvě čísla.
Vcelku vydařený debut, řádně temný a nervní, jak se na grunge sluší.