catcher - @ 11.03.2012 | #

"Hats Off to (Neil) Young ..."
Tuhle desku jsem zaznamenal s jistým zpožděním až letos (u Neila na nějakém roku nesejde, jeho hudba totiž nestárne). V tisku zachycená informace o producentovi alba (Daniel Lanois, proslavený spoluprací s U2), kterého Neil angažováním do přípravy zrovna téhle desky 'vtáhl' zpět do života po jeho těžké dopravní nehodě (Dan produkoval album na kolečkovém křesle) mě nabudila k opatření disku a jeho zevrubnému 'nasátí'.
Neilových alb mám už poměrně dost, nicméně pořízení Le Noise (slovní hříčka směřující k producentovi) byl dobrý tah, kterého nelituju. Nejedná se o nic převratného, doby Gold Rush nebo Harvest už jsou pryč, ale záměr nahrát celé album southernrockového střihu 'svépomocí' jen s kytarami a bez rytmiky (!) tak, aby nenarušil svůj 'trademark' si může dovolit málokdo. Neil, jak to zde předvádí, to zvládá s přehledem.
Album je postaveno na mixážích několika stop mírně zkreslených kytar zvukových barev někde mezi 'Rust Never Sleeps' a 'Ragged Glory' a autentickém, stále téměř chlapecky křehkém hlasu autora (na rozdíl třeba od vrstevníka Iana Andersona je Neil pořád ve skvělé hlasové formě).
Poměrně krátká stopáž (38min.) nabízí šest čísel s elektrickými kytarami (zejména úvodní Walk With Me je skvělá, stejně jako následující Sign of Love, tak trochu upomínající na Cinnamon Girl) a dva 'španělkové' kousky (Love & War, Peaceful Valley Blvd.).
Velmi příjemné překvapení, čtyři hvězdičky dávám bez váhání. Ten slovy obtížně definovatelný feeling post-hippies let, kdy vydával svá legendární alba jakoby mimoděk cítím i z této skromné, ale o to opravdovější desky.
Moje tipy : 1., 2. 4., 6., 7. ... kruci, dyť to je skoro celé album ... :)
Kdybych nosil klobouk, nezbývalo by mi než tady smeknout ...

Petr Gratias @ 14.03.2012 12:51:36 | #
Zdravím Jardu P.....
máš idfentický názor na Neila Younga jako Pavel Váně,kytarista, zpěvák a kapelník brněnských Progres, se kterým jsem se onehdy na toto téma bavil.
Jeho akustické věci považuje za vynikající a podnětné, ale jeho elektrcikou polohu rád nemá.
Já nejsem tak přísný, líbí se mi i "elektrický Young". Je ale pravda, že Re-a-c-tor a Trans se mi nelíbí. To je přílíš násilné odbočení od jeho stylového ukotvení.
Myslím, že ale nejpřesvědčivější a nejsugestivnější je přece jenom v akustické poloze, anebo v "elektro-akustické" poloze.
Naproti tomu takové Ragged Glory mi popadlo na první poslech. Jde z něho svěží vítr a jasná rocková poloha, která na počátku devadesátých let se postavila jako hráz proti přiblblému synthipopu osmdesátých let.....
After The Gold Rush, Harvest, On The Beach, Comes A Time a Harvest Moon... společně s Freedom a Ragged Glory považuji za jeho nejšpičkovější záležitosti.
A taky skladby HEY HEY MY MY nebo LIKE A HURRICANE.
Úplně nejoriginálnější se mi líbil na MTV Unplugged.
Tohle album ovšem neznám a musím se po něm poohlédnout a poslechnout.
Zdravím!