Reakce na recenzi:

Rey - @ 20.07.2011

Ne, ne, ne... nebudu tady psát o tom, jestli BCC je nebo není "superskupina" tak jak je axiomaticky definována a vnímána hudebními analytiky, recenzenty, posluchači a fanoušky, jejichž máničky přece jen za ta léta poněkud zešedivěly, ale pořád mají opravdovou muziku rádi. Nebudu tady ani hodnotit, zda ten či onen člen kapely dostál své skladatelské pověsti a dokonce ani nebudu hodnotit, zda takto kapela - tedy jako "superskupina" byla či nebyla producentsky myšlena, nebo zda byla myšlena jako revival sama sebe či reunion bývalé slávy, kdy jste oním poněkud postarším chlápkem, ale když už tedy na tu basovku umíte a jste "voice of rock", tak seženete pár mladších vystajlovaných chlápků, nacvičíte pár starejch fláků a nějaké ty cover verze, a ještě jednou tedy na tu otřískanou basovku zahrajete, protože sakra i vy potřebujete na složenky že jo, když už ty bílý lajny na kurtu lajnovaným kreditkou co jste za ta léta sjížděl byly setsakramentsky dlouhý, ale vo tom tedy těm mladejm přece nemusíte povídat...
Mně se prostě obě placky BCC líbí. Oprostěte se tedy od podvědomého chápání toho co máte z historie hardrocku a bluesrocku rádi, nečekejte po zbytek života na žádnou dvaatřicátou řadovku LedZeppů a Párplů - tady vám slovy velkého VK garantuju, že už opravdu, ale opravdu žádná nepřijde a že všechno co archivy vydat měly, tak vydaly a všechno další od těchto ikon už bude jen a jen horší (ale pozor, aby nedošlo k mýlce - i já jsem velkým fanouškem těhle starejch ikonickej kapel, který položily absolutní základy Všeho a proto těmi ikonami přece sakra jsou).
Ale kdybyste tak jako já a pár dalších tady z toho našeho zasmrádlýho kotlíku, kde Kabáti vždycky budou mít plnou halu, stadion a beze zbytku naplní větší či menší kulturák svým hospodským bigbítem, překročili svůj limitní práh pohodlnosti a i přes absolutně pekelnou předpověď počasí (která se nakonec protentokrát opravdu beze zbytku vyplnila)se vydali (saturováni mocným přílivem fanoušků z Německa) v něděli 17/07/2011 do Lokte nad Ohří na první tuzemský koncert BCC, museli byste dát plný počet hvězd, protože:
- se vám obě placky BCC už dávno prostě líbí a máte rádi poctivej hardrock a bluesrock
- je tahle kapela sehraná vynikajícím způsobem, nikdo z ní nevyčnívá a neexhibuje (...a že by při svým umění a minulosti sakra moh´...)
- takhle se hraje v 21. století klasickej hardrock a bluesrock s kořeny hluboko v 70. letech století minulého
- tihle chlápci jsou prostě všichni velcí sympaťáci a Mistři světa, kterým vůbec nevadí, že lidem zabaleným od hlavy po paty v pláštěnkách nevidí do tváří, ale to ještě neznamená, že proto svou dvouhodinovou show ošidí
- ten nejmladší z nich se narodil v r.1977 a je rychlopalnej střelec a ten co má nejmíň vlasů měl slavnýho tátu a štípe paličky jak o život a k tomu skvěle zpívá doprovodný vokály
- naopak ten nejstarší z nich, ač se narodil v r.1951, je pořád ve skvělý hlasový formě a ukázkově sjíždí starou otřískanou basu a ten celej v černým ve stoje ukázkově dojí starý dobrý hammondy
- si s hlavou v hučícím vodopádu tónů z podia a s nohama po kolena mokrýma z vodopádu z nebe vykřičíte plíce, aby tihle chlápci přece jen ještě jednou hrábli pořádně do strun a potěšili vaši duši už beztak v extázi... a nakonec po ukázkovým přídavku Párplovskýho rychlopalnýho Burn už jen Glennovo "...God Bless Czech Republic We Are The B. C. C..." a přesto ještě plivete plíce ven, ale pak už opravdu jen a jen déšť, voda shora i zdola, černo, "...stěrače stírají a světla svítí..." na cestě do Prahy s ukázkově vytuněnou hlavou...
Takže závěrem připomínám, že jsem nasadil plný počet hvězd a stejně bych je dal oběma plackám BCC i bez toho excelentního Loketního zážitku, který ale přece jen potvrdil, že zvukař ve studiu neudělal žádná kouzla (jak je v našem kotlíku někdy zvykem), ale ukázal že tihle chlápci to tedy mají i naživo i na CDčku zatraceně v paži...