Black Country Communion - Black Country Communion (2010)

Před sebou mám debutovou fošnu této čtveřice a první aspekt co mi se začátkem desky padl do oka, je maximální uvolněnost vyzařující z prvního studiového setkání nad tímto materiálem.
Úvodní Black country- snad nemohla být vybrána lépe, svižná basová figura, technická melodie Bonamassy a víření Jasonových bicí spolu vytváření pole volného pohybu Glennova vokálu.
One last soul- zahulená basa ovládaná duševně dospěláckým projevem Hughesovým, kytara a klávesy spíše domalovávají na atmosféře, šlapající rocková pecka, se zajímavě posatvenou sólující částí.
Laskomina The great divide- přede na basovém podkladu (ten Hughes je tu opravdu všude) klávesovým tónem, Joe svévolně vypouští kytarové tóny a Bonham mistrovsky zahušťuje kompozici, jež v chorusu spěchá na svůj noblesní vrchol, tu se už pere vše dohromady a tlačí na diváka silou obrovskou, následné Bonamassovo sólo, jen stvrzuje tento nesmírně tvůrčí počin.
K dřevní větvi rockové podstaty spěje čtvrtá Down again- kde posluchače unáší nesmírně tvrdý šestistrunný riff, melodický postup a hlavně Glennův svéhlavý projev, vyžívající se v neskutečném množství odstínů.
Blues svázaný s rockem, to je drsná Beggarman- kde více může jednotlivec pocítit, jak to pány spolu namotivovávalo.
Stěžejní song alba vidím v extatické Song of yesterday- ta doslova pluje s Joeovými akordy, proaranžovanými smyčci, tlumenou irskou píšťalkou a nástrojem podobným na skotské dudy, v blízkosti Bonamassova konejšivého hlasu, který střídá energií sršící Hughes. Dlouhatánské guitar sólo a finesemi hýřící Bonham dopomáhají dostavět tento pomník tesaný do rockové žuly.
Po standardní No time, je tu překrásná skladba Medusa- kytarová echa vedle Hughesova sametového hlásku vytvářejí značně snovou atmošku, Joe přidává další znělé tóny ze svého nástroje a diváka staví do pozice úžasu.
The revolution in me- mám velice rád, sekané rytmy, klávesový podklad a celkové aroma tohoto kusu, v jehož středu jsou vokální Bonamassovy linky bravurně seskládany zní dosti originálně, i když zas tak příliš nového nepřináší.
Feeling vyzařující z písně Stand (at the burning tree)- mne dokáže plně strhnout na svou stranu, navíc efektem hnaný Hughesův vokál v těchto místech prostě patří k dokonalým.
Závěr alba je skutečně ve velkém stylu, dokládá to i Sista Jane, kde se vokální složka pravidelně střídá mezi oběma protagonisty a i ta hudební stojí za poslech.
Pomalý, meditativní až jamující nádech má závěr alba prostřednictvím Too late for the sun, píseň, co nepostrádá gradaci i předlouhou jímavou pasáž.

Ještě v půli alba jsem si říkal- na dvojku to nemá, teď ale konstatuji, že se jedná o zatraceně upřímnou a svěží záležitost, takže s koncem alba, přichází i ono příjemné zadostiučinění.
reagovat

Balů @ 31.08.2016 07:50:14
Zdravím horyna.

Méně prog rocku-více blues rocku: správný recept na pořádnou hard rock jízdu.
Docela jsi mne překvapil, ale příjemně.
Na téhle desce je skvělé jak jim to dohromady šlape.
A to co předvádí Bonamassa-musím říct, že se mi mezi mraky zjevíla vzducholoď.
Napružený vokál a precizní kovářských práce-paráaada.

ANO 5 *

horyna @ 31.08.2016 11:33:25
Balů, máš se: Méně prog rocku-více blues rocku: správný recept na pořádnou hard rock jízdu. --Prosím 2x podtrhnout :-) Jak to myslíš s tím překvapením??? B. C. C.- mám strašně rád, všechny tři výtvory za jasných 5* s minimem rozdílů, strašně mne baví je poslouchat, vždy si to max užiji a myslím jsem někde zahlédl že budou pokračovat, jestli tedy všichni dokáží skloubit své plány. Snad to nebude příliš opakující. I když osobně bych si ještě více přál novou Hughesovu desku, zase pocítit to jeho pořádný mistrovský funky, je to démon! Takže ty a Bonamassa jste kámoši? Já ho objevil až tady a pak alou a sbírat studiovky, vlastním posledních pět kousků a spokojenost zasloužená, baví mne dokonce víc jak G. Moore a to už je co říci:-)

Balů @ 31.08.2016 11:51:56
horyna - dík za odpověď
teď právě poslouchám BCC2 a velká spokojenost.
Od Bonamassy mám: A new day yesterday, Blues deluxe a Dust bowl
Další neznám.
Co ty a Robin Trower-také pan kytarista.

A jak tebe oslovuje Coda od Zeppelin?
Zkus něco napsat, když se konečně rozjela diskuze k albu.
-:)

horyna @ 31.08.2016 12:23:58
Balů: o Bonamassovi se můžem klidně pobavit, mám tu pár recenzí, třeba na Dust bowl- mou první a asi i nejmilovanější, když budeš někdy chtít, vlož diskuzi k albu a rozjedem tooo:-)
Jméno Robin Trower- neznám, hold nejsem dokonalý :-) , ale rád se přiučím, seznam, nás.
jdu na ty L. Z.

Balů @ 01.09.2016 16:19:56
Zdravím horyna.
Už jsi pátral po Trowerovi ? První alba jsou docela atmosférická.
To by ti mohlo sednout.
-:)

horyna @ 01.09.2016 18:05:25
Balů: věrný příteli a druhu ve zbrani, vlastně v hudbě: nepátral, nepátral,(dokonce teď mne navnaďuješ s C. C. R.- ty znám jen z rádií) žel bohu času je málo, pramálo, když odmyslím práci, do které musím ještě i občas chodit:-), mám rodinu s malým prďolatým prďolou, takže si dovedeš představit ty příjemné starosti, né fakt si to užívám naplno. A jak jsem psal v recenzi na Rush-Snakes and A., jezdíme spolu hodně na kole, do přírody a mp3 sebou a kvalita už proudí naplno:-) Navíc- za poslední týden přišlo hodně nových i starších objednaných cd (např nový Anderson/Stolt-Yesovatější než Yes samotní a kur...dobrý, znáš, slyšel jsi už?, tak se tím proposlouchávám, to je vždy šílený proces než se člověk do toho vpraví. K tomu ještě poslouchám své oblíbence (dneska Saga-Security a měli to být Flower K., na vše mne navnadili, recenze, ale místo Flowerů--znáš je vůbec? jsem byl navnaděn recenzí na Toto a tak dal hned dvoje, viz za chvíli recka na ně. Co ty a Toto??? Psals že Foreigner ano, a toto je mnohem víc sofistikovanější, sedí ti?

Balů @ 01.09.2016 20:40:07
horyna

Anderson/Stolt již mám, je to pěkné.

Flower K. zatím neposlouchám a Toto také moc ne.

Hlavně řeším ty kořeny ze sedmdesátek.
A k těm Creedence- kdo je slyšel tomu se líbí, je to top kvalita.
A ty Flesh by se ti také líbili.
-:)

john l @ 02.09.2016 09:37:38
Na Glennových stránkách se zrovna objevila zpráva, že v listopadu vydává sólový album a má to prej být velká porce pravýho hard-rocku, temná a tvrdá jako nikdy, soul a funky šlo tentokrát stranou. Jestli je to správný rozhodnutí uslyšíme vzápětí, asi to tak cítí a potřebuje ze sebe dostat.

horyna @ 02.09.2016 11:22:36
Právě se na to také dívám a zklamání jen těžko utajím. Právě prvky funky v jeho skladbách, mne na repertoáru veklkého pěvce nejvíce přitahují. A když přidá ještě soul a blues je vymalováno. Čekal jsem že po masáži s California Breed opět jemně zvolní, no co už. A co teda ty B. C. C., asi počkají :-) Je tedy jasné co si v nejbližší době poslechnu.

Balů @ 02.09.2016 12:00:55
Zdravím horyna

Když jsme u bigbeatu, poslouchaš Chickenfoot, nebo Velvet Revolver, a nebo třeba
Audioslave ?
-:)

horyna @ 02.09.2016 12:18:05
Balů zdravím tě: to si piš!!!!!!! Chickenfoot (obě desky totální euforie) a Velvet Revolver první album. Tuhle muziku prostě musím vlastnit :-) Abych uvedl na správnou míru styk sedmé dekády s mou osobou: já, jakožto mladší ročník (76) jsem tímto zasáhnut být nemohl, proto jsem se k tomu pomalu dopracovával a neznám úplně vše, menší jsem prostě nehledal (třeba ty Flash by mi určitě sedli, ale u nás sehnat nejdou, co jsem koukal). Začínal jsem s Metallicou, Helloweenama i tvrdším metalem a po grunge mánii i období s klasickou hudbou pomalu měknul a přesedlával k tarší hudbě, ale hledal i třeba nové progresivní vlivy- Porcupine Tree a mraky dalších. To co mám vypsáno v profilu, jsou pouze ty nejhlavnější:-)
Uvedu pár vzorků k pomilování a co ty na ně: S. Hackett, Arena, Marillion, Gentle Giant, Spocks Beard, Proto Kaw, Tiles, Pallas, Dream T. Fates Warning, J. Satriani. Poslouccháš některé z nich ?

Balů @ 02.09.2016 12:51:28
horyna
Tak to jsi jenom o 20 let mladší.

Já jsem vlastně hardrocker konvertujíci k art rocku 70tych let.

Takže mám v sobě ty LedZepp, Black Sabbath, D. Purple, Budgie, U. Heep...
A jinak poslouchám dost různé muziky: Dylan, J. Mitchell, Electric Light O. ( teď zrovna Discovery z nového vinylu)
K. Bush, Tori Ámos, Doors, Hendrix, Lenny Kravitz, Janic Joplin, Canned Heat, John Lee Hooker, U2, Roxy Music, Wishbone Ash
A další klasiky: Renaissance, Steeleye Span, Yes, J. Tull. Van Der Graaf, Genesis- Sedmdesátky) S Hackett, P. Floyd
Ale taky Mercyful Fate, Katatonia, Opeth, Spock s B.

J. S.Bach, W. Mozart, A. Vivaldi, G.P. Telemann

horyna @ 02.09.2016 13:19:00
Balů: tak to jsem skoro stejný ročník :-)
Párply i uriáše miluji, o těch bychom určitě mohli mluvit, až by nás prsty od psaní bolely, zrovinka jedny U. H. poslouchám a píši, za chvíli to přišupnu, tak jsem zvědav co řekneš, ale 70-tky to nebudou :-)
Když už jsi zmínil Electric Light O.- doporuč mi nějaké kvalitní, artové. Alienshore sem nedávno jedny dával, zoušel jsem, ale byla to pro mne hrůza a utrpení, prostě popík.
Yes, J. Tull. Van Der Graaf, Genesis- Sedmdesátky) S Hackett, P. Floyd--- velká shoda!
Ale taky Mercyful Fate, Katatonia, Opeth, Spocks B.--- tak tady mám jasně před M. F. Kinga Diamonda (osobní mladistvá láska, teprve nedávno jsem mu zakládal profil). jaké období od Spocks B.-máš nejraděj? A od Opeth prožíváš?

Balů @ 02.09.2016 13:50:34
horyna
ELO- doporučím ti první dvě a pak se mi dost líbí A new world record - to je do popu ale pěkné.
Spock s - první , Kindness..., Snow, V, Spock s 2006 a X.

Úžasní jsou Eloy - Floating a Inside .

Opeth poslouchám Damnation, a také Fatal Portrat-King Diamond.
-:)

horyna @ 02.09.2016 13:59:08
Balů: ELO rozhodně zkusím, díky. Poslední dvoje alb S. B. s Tedem Leonardem u mikrofonu už nee? Mimochodem Ted pochází s kapely Enchant, která v intencích Rush-stylu tvoří také moc pěknou muziku, jen se jí těžko prokousává, ze začátku působí sterilně a podobně, po čase následuje přerod a úžas.
Eloy znám, něco jsem i měl, ale úplně mne nikdy na svou stranu nesrazili.
Opeth mají hodně povedené poslední dvě, vokálně přístupnější :-) , a hudebně 70-tkové produkce, značně se od předešlé tvorby lišící.
Fatal Portrait byl jen začátek, desky následující, (v 80 letech) to byl teprve navýsost dokonalý hudební materiál. Mrkni na profil, recky, i na jiných webech je jich plno. Po jejich návratu už to znatelně není ono, kouzlo vyprchalo.

john l @ 18.03.2017 11:26:12
Pokud budou v dnešní době vycházet takto kvalitní hardrocková alba, není náš svět ještě ztracen:) Stejně dobré jako muzika z před čtyřiceti let.

Ne, ne, ne... nebudu tady psát o tom, jestli BCC je nebo není "superskupina" tak jak je axiomaticky definována a vnímána hudebními analytiky, recenzenty, posluchači a fanoušky, jejichž máničky přece jen za ta léta poněkud zešedivěly, ale pořád mají opravdovou muziku rádi. Nebudu tady ani hodnotit, zda ten či onen člen kapely dostál své skladatelské pověsti a dokonce ani nebudu hodnotit, zda takto kapela - tedy jako "superskupina" byla či nebyla producentsky myšlena, nebo zda byla myšlena jako revival sama sebe či reunion bývalé slávy, kdy jste oním poněkud postarším chlápkem, ale když už tedy na tu basovku umíte a jste "voice of rock", tak seženete pár mladších vystajlovaných chlápků, nacvičíte pár starejch fláků a nějaké ty cover verze, a ještě jednou tedy na tu otřískanou basovku zahrajete, protože sakra i vy potřebujete na složenky že jo, když už ty bílý lajny na kurtu lajnovaným kreditkou co jste za ta léta sjížděl byly setsakramentsky dlouhý, ale vo tom tedy těm mladejm přece nemusíte povídat...
Mně se prostě obě placky BCC líbí. Oprostěte se tedy od podvědomého chápání toho co máte z historie hardrocku a bluesrocku rádi, nečekejte po zbytek života na žádnou dvaatřicátou řadovku LedZeppů a Párplů - tady vám slovy velkého VK garantuju, že už opravdu, ale opravdu žádná nepřijde a že všechno co archivy vydat měly, tak vydaly a všechno další od těchto ikon už bude jen a jen horší (ale pozor, aby nedošlo k mýlce - i já jsem velkým fanouškem těhle starejch ikonickej kapel, který položily absolutní základy Všeho a proto těmi ikonami přece sakra jsou).
Ale kdybyste tak jako já a pár dalších tady z toho našeho zasmrádlýho kotlíku, kde Kabáti vždycky budou mít plnou halu, stadion a beze zbytku naplní větší či menší kulturák svým hospodským bigbítem, překročili svůj limitní práh pohodlnosti a i přes absolutně pekelnou předpověď počasí (která se nakonec protentokrát opravdu beze zbytku vyplnila)se vydali (saturováni mocným přílivem fanoušků z Německa) v něděli 17/07/2011 do Lokte nad Ohří na první tuzemský koncert BCC, museli byste dát plný počet hvězd, protože:
- se vám obě placky BCC už dávno prostě líbí a máte rádi poctivej hardrock a bluesrock
- je tahle kapela sehraná vynikajícím způsobem, nikdo z ní nevyčnívá a neexhibuje (...a že by při svým umění a minulosti sakra moh´...)
- takhle se hraje v 21. století klasickej hardrock a bluesrock s kořeny hluboko v 70. letech století minulého
- tihle chlápci jsou prostě všichni velcí sympaťáci a Mistři světa, kterým vůbec nevadí, že lidem zabaleným od hlavy po paty v pláštěnkách nevidí do tváří, ale to ještě neznamená, že proto svou dvouhodinovou show ošidí
- ten nejmladší z nich se narodil v r.1977 a je rychlopalnej střelec a ten co má nejmíň vlasů měl slavnýho tátu a štípe paličky jak o život a k tomu skvěle zpívá doprovodný vokály
- naopak ten nejstarší z nich, ač se narodil v r.1951, je pořád ve skvělý hlasový formě a ukázkově sjíždí starou otřískanou basu a ten celej v černým ve stoje ukázkově dojí starý dobrý hammondy
- si s hlavou v hučícím vodopádu tónů z podia a s nohama po kolena mokrýma z vodopádu z nebe vykřičíte plíce, aby tihle chlápci přece jen ještě jednou hrábli pořádně do strun a potěšili vaši duši už beztak v extázi... a nakonec po ukázkovým přídavku Párplovskýho rychlopalnýho Burn už jen Glennovo "...God Bless Czech Republic We Are The B. C. C..." a přesto ještě plivete plíce ven, ale pak už opravdu jen a jen déšť, voda shora i zdola, černo, "...stěrače stírají a světla svítí..." na cestě do Prahy s ukázkově vytuněnou hlavou...
Takže závěrem připomínám, že jsem nasadil plný počet hvězd a stejně bych je dal oběma plackám BCC i bez toho excelentního Loketního zážitku, který ale přece jen potvrdil, že zvukař ve studiu neudělal žádná kouzla (jak je v našem kotlíku někdy zvykem), ale ukázal že tihle chlápci to tedy mají i naživo i na CDčku zatraceně v paži...
reagovat

b.wolf @ 10.11.2011 20:27:58
Naprostý souhlas s recenzí. Bez jakýchkoliv zdržovaček jsem pořídil obě CD a jsem unešen. Parádní kousky, které nemají chybu. Po delší době hudba bez jediné chybičky. 5*/5*

Právě jsem doposlouchal album Black Country Communion a nedá mi, abych nezareagoval. Zvučná jména ve většině případů mohou znamenat jistou normu kvality a přitažlivosti, nemusí to ale platit stoprocentně a já mám velmi silný pocit, že právě ten druhý zmíněný případ je zcela namístě.....
Zdravím Hejkala, s nímž se názorově na hodně albech relativně shodnu a jeho cítění mi není cizí, i když není identické... to ale není rozhodující.
Glenn Hughes, známá hudební persona od sedmdesátých let (Trapeze, Deep Purple...), Joe Bonamassa... viděl jsem loni jeho koncert (mám jeho osobní trsátko)a jeho vystoupení se mi líbilo. Do jeho bluesrockových variací jsem pronikl a mohu ho poslouchat, Jason Bonham - syn slavného otce, který by pravděpodobně asistoval při znovuvzkříšení Led Zeppelin, kdyby nedošlo k poněkud trapným a zbytečným sporům mezi Pagem a Plantem (ach ta ješitnost rockových důchodců...) a pro mě méně známý Derek Sherinian (Dream Theater)...
Na albu je hodně energie a snahy propašovat do hardrockového modelu soul, trochu i funk a zeppelinovské asociace, takže milovník bytelné rockové hudby zaplesá... Já osobně jsem ale zdrženlivější a po poslechu do značné míry rozladěnější, protože jsem čekal trochu jiný vývoj...
Zcela mě pohlcuje mínění, že dnes, kdy už umí hrát hodně kytaristů, baskytaristů, bubeníků a klávesových hráčů - už není předností zvládnout svůj instrument na výtečné, suverénní, famózní a neopakovatelné úrovni (abych si trochu pohrál se superlativy, ale problém vidím jinde.
Vidím ho v tom, že album neobsahuje po kompoziční stránce silné skladby. Jinými slovy, bude stále těžší napsat holou prostou melodickou písničku! Že by už stupnice základních tónů byla zcela vyčerpaná? Že by už noví rockoví skladatelé přestali vnímat harmonie a melodie a sázeli všechno na riffy, agresivní hlučnost a nudné opakování tématu stále dokola, ale hlavně nahlas?
V případě Black Country Communion se proto nechci pustit do samostatné recenze a pouze konstatuji, že skladatelský potenciál slavných jmen je na velmi nízké úrovni a nezachrání to ani instrumentální výkony. Základ je holá melodická kostra, zahratelná na klavír a akustickou kytaru a teprve potom přicházejí aranže a prokreslování tématu sóly, předehrami a závěry v různých rafinovanostech. Pokud není melodický základ v případě rockové hudby tím stavebním kamenem (záměrně nemluvím o metalu, kde tohle asi neplatí), pak máme co do činění s exhibováním a agresivními výboji, které jsou různě vylepšovány dynamickými odstíny.
Tohle album je právě z výše uvedených dojmů pro mne zklamáním, protože jsem tam alespoň já nenašel žádné nosné nápady a nějaké zásadnosti, čmíž by se tato produkce odlišila od jiné hudby této kategorie.
Album Coverdale And Page (1993) bylo kritiky pomlouváno jako slabé (nehodné tak známých jmen). Nemyslím si to, oproti Black Country Communion - troufnu si vyslovit srovnání - však stojí v hierarchii kvality určitě výš...
Možná by koncertní verze měla emocionálnější atmosféru, ale nezachránilo by to samotnou skladatelskou úroveň zobrazenou v daných skladbách.
Škoda... Váhám mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Tohle není nic osobního. Takže tři dávám proto, že instrumentální výkony jsou schopny přesvědčit, ale ne samotná skladatelská potence...
reagovat

hejkal @ 25.05.2011 16:33:25
Vďaka za pozdravy. Stále dumám a čakám, či ma to osloví viac, než len dobre. Oproti tomu, čo občas začujem zo súčasných skupín, je to stále super.

miguel12 @ 25.05.2011 19:13:13
Musím prudko nesúhlasiť !
Black Country Communion je podľa mňa vynikajúci album, to že zo skladateľskej stránky sa nerovná o nejaká mimoriadne "komlipikované" dielo mu rozhodne neuberá na sile a ani na kvalite samotných piesní, o hudobných výkonoch hráčov nemá zmysel ani hovoriť.
A že sa nenájde prostá melodická pesnička ? Hneď prvé dve, Black Country a One Last Soul, sú kratšie a úderné kúsky s hitovejšími ambíciami, ktoré myslím vcelku slušne napĺňajú definíciu melodickej piesne!
Nič proti autorovi recenzie, ale rozhodne by som mu odporučil si napočúvať trošku lepšie album BCC a až potom vypisovať, aké to je "skladateľsky" slabé.
Doska sa totiž podľa mňa veľmi podarila a rozhodne stojí za viac posluchov a potom ukáže naplno svoju silu ;)

Petr Gratias @ 26.05.2011 06:41:02
Zdravím Miguela12....
možná jsem se nevyjádřil úplně lapidárně. Formálně je album v pořádku. Instrumentální výkony, aranžmá, sound.... tady není o čem diskutovat. Já ten problém vidím v tom, že hledám základ silné melodické skladby. Jinými slovy. Nejde mi o hitovost a písničkovost v prvním plánu, ale o tom, že na albu chybějí nosné melodické základy, na kterých se dá vystavět silná rocková skladba. Uvedu příklad (tím ale nesrovnávám BCC s těmito kapelami, ale s melodickými nápady při tvorbě skladeb).
Uriah Heep: Tears In My Eyes, Look At Yourself, Easy Livin´, Who: Pinball Wizard...) Ve jmenovaných případech jsou velmi silné melodické nápady a základy skladby, když se oholí na dřeň.... právě tohle postrádám na albu BCC. Prostě instrumentálně výtečné, dravá souhra a pevný zvuk, ale skladatelský základ pokulhává....v případě slavných jmen osobně kladu vyšší měřítka a očekávám, že instrumentální, aranžérská a skladatelská úroveň bude v souladu. Opravdu je doba supergroups už dnes pryč a třebaže jména Bonamassa, Hughes..... jsou renomovaná, nemusejí jít ruku v ruce se skladatelskou úrovní.... samozřejmě, že budou album poslouchat dál, ale tenhle pocit jsem získal a snažím se o albu psát objektivně.... ale jasně, úhel pohledu a vnímání se může diametrálně odlišovat.... zdravím Miguela12.

Jarda P @ 26.05.2011 07:01:51
Je fakt, že jsem tuto desku zatím slyšel asi jen 5x, ale spíše se kloním k názoru Petra Gratiase. Dobře zahráno, méně nápadů. Ale doba 70. let, kdy na deskách kapel nebylo slabého místa, se již nevrátí. Sólovky Glenna Hughese se mi nikdy nelíbily, protože mě jako skladatel neoslovil. Joe Bonamassu poslouchám, ale trochu mi vadí jeho hlas, kdy se nepřirozeně nutí do chrapláku. Jako kytarista je ale skvělý, i když hodně předělává (ale dobře). V kontextu současnosti BCC obstojí, ve srovnání s minulostí ne.

Voytus @ 26.05.2011 10:05:37
Mě toto album hodně baví, ale s recenzentem se v řadě věcí shodnu. Nemyslím si, že by se BCC nedostávalo silných nápadů - v první části desky je jich až až, ať už v úvodní písni, druhá je zase jasná rádiovka, nebo The Great Divide, kterou mám z celé desky nejradši. Ale velkým mínusem většiny současných nahrávek je přílišná stopáž. Dejme tomu, že těch 35 - 45 minut na vynilu mělo co do sebe. Dneska takhle každý vydává vpodstatě dvojalba a přeci jen vstřebat 70-ti minutové a delší nahrávky vyžaduje čas. Nehledě na to, že v té druhé části desky jsou skladby delší, takže logicky začínají i trochu nudit. U mě je toto album pořád ale hodně silným počinem, nehledě na to, jak moc jsem si v posledních - dejme tomu - dvou letech oblíbil sólového Hughese a jeho zpěv. Kam se na něj hrabou další zpěváci z řad Deep Purple a Black Sabbath.

miguel12 @ 26.05.2011 15:42:56
Petr Gratias - ono pre niektorých je po 40 rokoch skladanie už ťažké prísť s geniálnym nápadom typu Easy Livin´ a navyše žáner samotný po toľkých rokoch točenia sa v kruhu podľa mňa trocha vyčerpal a asi už viac takých geniálnych momentov nevydá, resp. sa omnoho ťažšie skladajú :)
Ale ktovie, možno si BCC niečo také nachystali na druhý album, ktorý má vyjsť v júni, tak sa už na neho teším:)

Voytus - aj podľa mňa by doske prispela menšia stopáž, vyznela by potom omnoho dynamickejšie. 45 minút je podľa mňa akurát na jeden album, maximum pre mňa je okolo 50 min., potom sa doska pre mňa stáva miestami nedopočúvateľnou na jeden šup, viz najnovší Iron Maiden. Mnohí dokázali aj na menšej ploche povedať to najdôležitejšie; Rainbow - Rising nech slúži za príklad :D

Petr Gratias @ 26.05.2011 16:32:45
Zdrvaím Miguela12 ještě jdnou....
ano, teď jsme si porozuměli. To byla reakce, kterou jsem očekával. Pochopeno, jak to bylo míněno. Svět rockových skladatelů je vyčerpaný a přijít s novými neotřelými nápady dá stále více práce. Je to jako když se (obrazně řečeno nalila do kádě voda a nechala se přejít varem. V ní se uvařila uzenina. Ta se snědla, ale voda je horká a škoda, aby se jena tak vylila, tak do ní budeme házet pořád nové uzeniny a občas je přihřejeme a stále to bude k jídlu...) Bude to ale opravdu "stále k jídlu"?
Já nechci, aby to bylo vnímáno jako jedovaté pošklebování, ale přiznejme si, že zlatá doba kompozičních nápadů a emocionálního skládání, kdy se nápady sypaly z rukávu je už pryč...
Možná bych mohl použít ještě jeden příměr, který nesouvisí s BCC, ale s rockem obecně. Napadá mě David Bowie, když prohlásil po Lennonově smrti:
"John Lennon - to byl poslední velký originál. My ostatní to už po něm jenom rozmělňujeme..."
Není třeba brát toto tvrzení absolutně, ale když slyším projekt typu BCC, v němž jsou vynikající instrumentalisté, kteří vytvořili vedle hráčských schopností i určitý sound... tenhle příměr mě jaksi nepřímo napadá.... i když v jiných souvislostech. A ve kterých? Tam jsou zase vykrádáni Led Zeppelin, tam cítím Hendrixe, tam Deep Purple. Více originality a více osobitosti, to je to, oč tu běží (jak by řekl neznámý klasik)....
Bonamassa by měl jenom hrát (v tom je jeho síla) a ne zpívat a Sherinian by měl zase více hrát a ne jenom "mlžit". Na hammondky se dá hrát mnohem líp, co říkáte?
A tď to hodně odlehčím (neberte mě v téhle chvíli vážně, ale spíš "senovážně"). Když stojí album skoro 500 Kč, tak chci kvalitu par excellence a na úroveň za 369 Kč. Porozuměli jste mě? Nemůžeme jim přece všechno hned tak "odpustit", ne? (Díky za smysl pro humor)

miguel12 @ 26.05.2011 18:53:34
Tak som rád, že sme sa teda pochopili :)
Ešte k tomu Bonamassovi - podľa mňa je aj ako spevák vcelku obstojný, v prípade BCC je takým príjemným spestreným v porovnaní s vynikajúcim, ale miestami až preafektovaným Hughesom. Že by bol jeho spev z tých najlepších, sa povedať nedá, ale účel plní a na jeho sólovkách znie celkom príjemne.
Sherinan - čítal som s ním rozhovor, kde tvrdil, že v novom albume by chcel, aby klávesy mali väčšiu plochu, viac sól a melódií po vzore Lorda, Hensleyho, atď...,tak som teda zvedavý.
BCC je podľa mňa jeden z najlepších "retro" projektov 70.tych rokov súčasnosti. I keď sa už asi nepodarí nikdy vzkriesiť duchu tejto zlatej éry, kým budú taký ako BCC, tak nemusíme úplne zúfať nad stavom scény ;)

Mohyla @ 26.05.2011 19:11:33
Miguel12:
Pokiaľ Ťa zaujíma Derek Sherinian, okrem účasti na rôznych projektoch iných autorv, natočil aj niekoľko vlastných dosiek, viac zameraných do progu. Sú uvedné na:
>> odkaz , možno Ťa zaujmú.

miguel12 @ 27.05.2011 13:30:36
Mohyla - ktorú z jeho sóloviek by si odporučil ? Je tam toho habadej, tak či nemáš nejakého osobného favorita ;)

gunslinger @ 27.05.2011 14:12:27
ja to hodnotím takto.. keby black country bol album z roku 1969 dal by som mu 2 hviezdy na ten rok veľmi slabé a priemerné .. ale v roku 2010 je to na 5 hviezd.

Mohyla @ 27.05.2011 15:24:44
Miguel12:
Tie jeho sólovky sú dosť vyrovnanej kvality, nič nepokazíš, keď začneš s Molecular Heinosity z roku 2009. Gitaru tam hrá okrem iných Zak Wylde, ak sa Ti to bude páčiť, môžeš sa vracať po jeho stopách do minulosti:-)

miguel12 @ 28.05.2011 09:39:52
Dik za typ, určie tomu dám šancu ;)

clodwik @ 07.06.2011 11:01:29
Nejsem kritik, takže nebudu moc zasahovat do pěkné diskuze. CD č.2 (na jiném místě progboardu) se mi jeví jako ještě lepší.
Rozhodně si všichni můžete své názory ověřit 17.7.2011 v Lokti nad Ohří, kde tato parta vystoupí live v rámci letošního evropského turné. Jedná se o jediný koncert ve východní části (+ Radim Hladík a Blue Effect).
Konec reklamy ;-)

Nech počúvam ako počúvam, stále celkom neviem, čo si mám o tomto diele myslieť. Bonamassa nepatrí do môjho top tenu najobľúbenejších gitaristov, hoci uznávam, že dnes si na vymedzenom piesočku kraľuje takmer neobmedzene. Jason Bonham mi tiež k srdcu neprirástol a na Hughesa kdesi v 70. rokoch nedám dopustiť, neskoršiu tvorbu som už nesledoval. Sherinian mi v pamäti nikdy neutkvel, takže nemám z čoho vychádzať.

Debut Black Country Communion má naozaj mohutný zvuk, čo je plus. Skladby... No, začnem od začiatku.

Glenn prehrabne struny svojej basy, Jason zacinká na činely a už to jede. Black country sa pohybuje kdesi na pomedzí Led Zeppelin (najmä v stoptime pasážach sa to nedá prepočuť). Joe si v sóle neodpustí „nikdy nesklamem“ kvákajúci efekt a fakt ma baví spôsob, akým Glenn zvláda svoj hlasový prejav. To je vôbec veľké plus albumu. One last soul je skladba, ktorú veľmi nemusím, možno je to tým melodickým Him-like refrénom, príde mi dosť fádny. Aj The great divide znie relatívne „novodobo“, baví ma však viac než predchádzajúca vec.

Všetko sa mení so skladbou Down again. Sekaný rif, stredné tempo, konečne si hudobníci uvedomili, ako sa mi zaliečať. Byť je refrén zasa z kategórie mierne prevarených. Hendrixovský úvod skladby Beggarman (schválne, čo za efekt gitarista o dušu zašliape do podlahy) je fasa, samotná skladba v pohode hard rockovo odsýpa a pre zmenu sa najviac odväzujem pri gradovaných refrénových statiach v závere.

Vrcholom celého albumu je dlhočizná pomalá vec s nadpisom Song of yesterday. Gitarka krásne vzlyká, Joe si to aj odspieva, čím sa skladba mierne vymyká doterajšiemu dianiu. Čosi sláčikového zahmlieva podmaz a v momente, kedy nastúpi plne nabudená kapela, mám čo robiť, aby som nevyskočil a nezačal imitovať hráčov. A „fly away“ pasáž krásne rozochvieva moje vnútro. Samozrejme, osem a pol minúty to nevydrží. Záver sa postupne zrýchli v rámci dlhého gitarového sóla, ktoré je famózne. Joe občas zaperlí nad rámec tej svojej obvyklej technizovanej frajeriny, klobúk dolu.

No time sa svižnejšie nesie na vlnách vcelku obyčajného rocku, aký beriem celkom neutrálne. Prvoplánová pasáž s klávesmi v štýle „sme orientálni jak mnohí pred nami“ ma však dosť otravuje. Myslím si, že sem tú skladbu bachli preto, lebo po nej nasleduje ďalšia zaujímavá a nie veľmi rýchla vec, Medusa. Glenn asi zaspomínal na svoju niekdajšiu skupinu Trapeze a rozhodol sa, že by sa patrilo trošku ju pripomenúť masám. Pôvodnú verziu mám zažitejšiu, v kontexte Black Country Communion je bezpochyby jedným z vrcholov albumu. Veľmi dobrá je aj vytvrdená vec Revolution in me. Bum čvach rytmus istému typu skladieb pristane a jej autori, Bonamassa so Sherinianom, si toho sú vedomí. A mazec pokračuje. Opäť dlhšia skladba, opäť super atmosféra drsnosti, to je Stand (at the burning tree). V podstate sa zlieva s nasledujúcou Sista Jane, paráda. Na záver je tu pomalšia a zlovestná Too late for the sun, ktorá akoby vypadla z albumov Gov’t Mule. Trvá viac ako jedenásť minút a obsahuje príjemné klávesové sólo pripomínajúce zlaté časy hammondiek. A nielen to. Mám podozrenie, že skladba je úmyselne navrhnutá ako koncertný kúsok na predstavovačku a natiahnutie času (hehehe). V závere sa gradácia trošku zdĺhavo (no vonkoncom nie nudne) šinie k nejakému tomu gitarovému infernu a koniec príde sťaby uťal.

Čo dodať? Nuž, zo začiatku je to trošku nepresvedčivé, ale neskôr mi to sedí viac a viac, netuším však, ako trvácny sa pre mňa nakoniec tento počin ukáže. Asi by prospelo vypustiť zo tri skladby (druhú, tretiu a siedmu) a album by znel ďaleko lepšie. Fakt je, že hrať v roku 2010 hard rock a znieť presvedčivo, to je kumšt. A Black Country Communion majú kumštu na rozdávanie. Preto pridávam jednu hviezdu za to, že to šľape.

reagovat

miguel7 @ 29.12.2010 22:56:03
Nemůžu nereagovat na dobře napsanou recenzi a pro mne zcela jistě překvapení roku. Ono "superskupina" je dnes již přímo provařený a protivný název a kde kdo se s někým dává dohromady, většinou již jen z důvodu popularity a výdělku (jám mám milion fanoušků, ty taky, oba dohromady to dělá dva miliony...)
Vzbuzovalo to mé očekávání ale nečekal jsem již nic extra...jen průměr rock, a kdybych nevěděl o jménech, že bych to snad ani nepoznal. Mýlil jsem se a první co mě hodně potěšilo ještě před tím než jsem začal vstřebávat jednotlivé songy, byla atmosféra doby, kdy světem vládl hardrock.
Pravda je, že jim trvá chvíli než se rozjedou, ale přesně Song of Yesterday (nejlepší skladba!) vše láme, a do té doby co vnímám jako rozpačitost, vstřebávám již jen hard rock, jako když vyšije.
Shoduji se s tebou v hodnocení, i když jim ten ždibec přidávám za to, že 3. skladba se mi líbí

PaloM @ 30.12.2010 10:20:36
hejkal, v poslednom odstavci si to dobre vystihol, no ja by som nevypúšťal skladby, však máme programovanie na CD prehrávači :-) Mňa album rozhodne oveľa viac potešil, než tohoročné novinky E.Claptona, Jeffa Becka i R.Planta (Planta aspoň dokážem počúvať, novinky Claptona a Becka nie).

martin69 @ 30.12.2010 10:37:18
Pro mne veliké překvapení! Mě se deska líbí celá.Nejvyšší hodnocení by si klidně zasloužila.
Pěkně napsané!

gunslinger @ 15.02.2011 10:04:11
no ? nečakal som že produkt z roku 2010 bude znieť tak poctivo oldschool hardrockovo ale predsa...naj songi
Song of yesterday
Medusa
moja naj je Sista Jane.počuť vnej led zeppelin ac dc claptona a trocha toho blues