Reakce na recenzi:

horyna - @ 17.09.2016

Jen taková mikro-recenzička na desku, kterou jsem si dneska "půjčil" na přírodní kolovanou, do lesů přilehlého venkova a naprosto parádně mě sedla do nálady, decentně podzimního, sychravo mrholícího počasí i lesnatých hvozdů okolí. Barrettovce mám rád, jejich muzika na mne působi uklidňujícím, rozjímajícím a smířlivým způsobem a člověk se s ní nemůže zlobit, vztekat, vzpírat, nebo snad čekat mrzutosti a depresivní pocity.
Jasně, všude okolo jsou Pink Floyd v míře dostatečné, ještě melodičtější a roztahanější, nevadí mi to ale ani vteřinku, není to kopie, je to inspirace, je to trochu jiný svět, svět Pendragon.

A kdy jsem se bavil nejvíc, při druhé The Voyager- epická kompozice, dokonale aranžovaná a emotivní, kde Nolannovi klávesy stojí více ve stínu Barrettova kytarového umění a basa Petera Gee sametově bručí. Při třetí Shane- v níž hitové Gilmourovské akustické ozvěny dokonale ovládly moje nitro a absolutně nedovolily průniku stínu pochybenství kompozičního talentu kapely. A při páté (všímáte si, že kapela na některá ze svých alb umísťuje rozlehlé kompozice, které dělí na určité party, ovšem ne jen na papíře, ale i co se stop cd týče- pro věltší přehlednost) Queen of Hearts- kde kouzlo "světa" hudebních ploch působí nejdokonaleji. Změny rytmů, nálad, nástrojové odstínění, táhlá sóla, určitá kompoziční křehkost, nádherně stavěné artové oblouky, trochu toha patosu, všchny tyto prvky dokáží dokonale zahnat nudu, či snad břitkou kompoziční impotenci.
PS: harmonika, nebo klávesové podobenství tohoto nástroje na deskách anglánů nemá chybičku a skvěle zapadá do zdejší atmosféry.