Pendragon - The World (1991)

25.03.2020 EasyRocker | #

Geniální skladatelské duo Barrett/Nolan zbožňuju a cosi jako objektivita jde stranou. Velkou částí své tvorby mě úplně pohltili a už nebylo úniku. A The World se rodilo vlastně v době jejich "klinické smrti", a přesto stvořili pod taktovkou Tony Tavernera melodicky hitový koktejl.

Back in the Spotlight hitovým, nezaměnitelným nádechem vytluče i náznak pochyb, že by Pendragon snad autorsky vyčpěli. Nad blyštivé Barrettovy krápníky se vypíná Nolanův spásný klapkostroj. A že prvý mistrovsky vládne i akustickou melancholii, dokládá zásadní démant v jejich portfoliu - The Voyager. Dvanáctero magických minut nepopře zásadní vliv Genesis neb Pink Floyd. Duo hudebních mozků z jejich odkazu neloupí, nýbrž budují vlastní hudební slavobránu. Energický nástřel Shane s Barrettovým báječným sólíčkem střídá krmě pro duše, otevřené dávno zaniklým bankso-hackettovským pohádkovým náladám. The Prayer k našim službám - i s přízračně exponovaným vokálem. Ani zde nepřijdeme o grandiózní opus - Queen of Hearts s trojicí epizod na téměř 22 minutách. V prvé, eponymní, prší dle tradičních receptů extatické hlasy, klávesy i křehké pojivo akustik. V prostřední - ...a Man Could Die Out Here..., jako by Barrett s Nolanem zařadili zpětný chod do časů, kdy se zrodilo skvostné A Trick of the Tail. Slova dochází k tomu, co se zde odehrává... Poslední The Last Waltz coby divý soutok kytar a kláves míří neochvějně k oceánu. Klasickou verzi uzavírá And We'll Go Hunting Deer - fenomenální Nolanovo sólové okénko na keyboardy. Přece jen si užijeme i zastřeného, plačtivého zpěvu a zvonivých kytar. Rytmika Gee/Smith, jinak většinou upozaděna ve prospěch kláves, tu pracuje asi nejlépe. Majitelé remasteru oblaží i působivá baladická krása Sister Bluebird, mizející osudově do prázdnoty...

Kdo stráví i dominantní klávesovou nablýskanost, přijme album s otevřenou náručí. Vím, že tahle etapa Barettovců má i hodně kritiků. Mě zaujala jak tato epocha, tak i postupné přiostřování, vrcholící na Pure a Passion. Vždy už po pár minutách zářím úsměvem od ucha k uchu. A díky, nejen za to!
reagovat

Danny @ 25.03.2020 22:37:40
Je vidět, že máš tuhle muziku opravdu a upřímně rád. Respektuju a nebudu album shazovat ani kritizovat. Za sebe tedy jen dodám, že po řadě pokusů, a nejen s tímto albem, mi genialita a jakákoli progrese v tvorbě kapely Pendragon zůstane už asi navždy utajena.

VopiceZHoR @ 25.03.2020 22:54:22
Naprostý souhlas! Mimochodem ten úžasný! klávesový motiv co začíná 1:35 před koncem Sister Bluebird mám už asi 10 let jako vyzvánění na mobilu a nehodlám jej měnit.

VopiceZHoR @ 25.03.2020 23:29:25
Ještě... když nad tím tak přemýšlím... Pendragon jsou kapelou tak ksichtozní, že ty názory na jejich tvorbu, jak vysloveně pozitivní, tak negativní jsou vlastně absolutně přirozený.

Danny @ 26.03.2020 00:17:03
A to je právě pro mě ten problém, že je ksicht této kapely poskládán z mnoha ksichtů jiných kapel.

EasyRocker @ 26.03.2020 06:18:22
Danny: ahoj, jsem rád, že sem stále přispíváš! Tvoje recky pro mě byly kdysi inspirací, i když ty jsi hudebně kován a to já nejsem :-) Jo, plně rozumím. Jenže on vlastně celý ten neoprog je poskládán z odkazu Yes, Genesis, Floydů, Rush, VdGG, Gentle Giant... ale tvému názoru samo rozumím. Ti průkopníci měli ohromnou výhodu v čase - tehdy tvořili něco, co tu prostě ještě nebylo. Dnes už je hudební rybník beznadějně vybrakován, takže každý už nutně z něčeho čerpá.

Danny @ 26.03.2020 07:47:09
EasyRocker: Hezky napsáno, rozumím. Chápu i motivaci současných "prog" kapel pokračovat v tradici, kterou mají rádi a zachovat ji, mnohdy třeba jen pro svou realizaci, tak, jak ji mají v sobě vymodelovanou. Přesto si myslím, že je nutné a umělecky poctivé najít svou cestu, svůj vklad, svou výlučnost, což není nic snadného. Je v tom práce, talent, erudice, náhoda... Současně to neznamená zavrhnout už dávno naznačené směry, jen je potřeba jim dát nové souvislosti. Pro mě je Pendragon moc, ale opravdu hodně při zdi. Ale tak to vnímám já, ty máš jejich muziku rád a to je důležité! Neboj, přečetl jsem si víc tvých recenzí a v mnoha z nich se shodneme.

EasyRocker @ 26.03.2020 08:05:16
Danny: samo, každý má jiné uši, čeká od hudby něco jiného.. takže co člověk, to zase jen další názor. A shodné jsou jen někdy:)

17.09.2016 horyna | #

Jen taková mikro-recenzička na desku, kterou jsem si dneska "půjčil" na přírodní kolovanou, do lesů přilehlého venkova a naprosto parádně mě sedla do nálady, decentně podzimního, sychravo mrholícího počasí i lesnatých hvozdů okolí. Barrettovce mám rád, jejich muzika na mne působi uklidňujícím, rozjímajícím a smířlivým způsobem a člověk se s ní nemůže zlobit, vztekat, vzpírat, nebo snad čekat mrzutosti a depresivní pocity.
Jasně, všude okolo jsou Pink Floyd v míře dostatečné, ještě melodičtější a roztahanější, nevadí mi to ale ani vteřinku, není to kopie, je to inspirace, je to trochu jiný svět, svět Pendragon.

A kdy jsem se bavil nejvíc, při druhé The Voyager- epická kompozice, dokonale aranžovaná a emotivní, kde Nolannovi klávesy stojí více ve stínu Barrettova kytarového umění a basa Petera Gee sametově bručí. Při třetí Shane- v níž hitové Gilmourovské akustické ozvěny dokonale ovládly moje nitro a absolutně nedovolily průniku stínu pochybenství kompozičního talentu kapely. A při páté (všímáte si, že kapela na některá ze svých alb umísťuje rozlehlé kompozice, které dělí na určité party, ovšem ne jen na papíře, ale i co se stop cd týče- pro věltší přehlednost) Queen of Hearts- kde kouzlo "světa" hudebních ploch působí nejdokonaleji. Změny rytmů, nálad, nástrojové odstínění, táhlá sóla, určitá kompoziční křehkost, nádherně stavěné artové oblouky, trochu toha patosu, všchny tyto prvky dokáží dokonale zahnat nudu, či snad břitkou kompoziční impotenci.
PS: harmonika, nebo klávesové podobenství tohoto nástroje na deskách anglánů nemá chybičku a skvěle zapadá do zdejší atmosféry.
reagovat

kamila @ 19.09.2016 09:45:45
World je taky moc krásnej ale Window se mi prostě líbí víc, Nick je kouzelník a jejich koncert by se hodil, ale sem těžko zavítaj, možná na Slovensko, nehráli tam už náhodou?

horyna @ 19.09.2016 17:53:03
Netuším, jestli Pendragon kdy na Slovensku koncertovali, pravdou je, že britské prog spolky tam občas zavítají (Arena, snad i Threshold a něco mi říká, že i Pallas, ale možná se pletu), to je dotaz na našich bratou. Čechům zbývájí jen oči pro pláč:-(

Brano @ 19.09.2016 18:01:09
Pendragon hrali v roku 2006 v Nitre v klube Stará pekáreň.

horyna @ 19.09.2016 18:03:18
říkám, oči pro pláč, Nitra je progresivní doupě

Brano @ 19.09.2016 18:06:12
Bola.Už dávno sa tam nič progresívne nekonalo.

horyna @ 19.09.2016 18:16:45
Aha, tak to je mi líto, často jsem čítával v časácích i vlastně tady, o koncertech předchních evropských prog kapel v pekárni. Takže zůstalo poblíž jen Polsko.

Mayak @ 19.09.2016 18:21:15
... vidieť Pendragon nie je a nebolo vlastne nikdy komplikované, pre Čecha, ani pre Slováka. Videl som ich 5x, z toho 4x v Poľsku (Zabrze, Krakow, 2x Katowice) (+ raz na NOTP v Loreley), čo je relatívne hodne blízko, len ako sa vraví stačí zdvihnúť lenivý zadok, ak to skutočne vidieť chceš. V Poľsku hrávajú Pendragon posledných cca 20 rokov notoricky pri každom turné i mini-turné a odohrali tam nespočetne veľa koncertov aj v mestách na juhu krajiny, kde je to z ktoréhokoľvek mesta Čiech a Slovenska v relatívne blízko ...

Brano @ 19.09.2016 18:29:16
Môžem odporučiť výborné DVD Pendragon-Concerto Maximo a máte to v suchu a teple obývačky.Parádny koncert z Katowíc: >> odkaz

horyna @ 19.09.2016 18:30:57
Mayak: oproti mě, jsi mnohem víc koncertně činný a zcestovalý, osobně jsem dlouho upřednostňoval nerušený poslech pouze z cd v teple domova a jezdit začal až mnohem později, ani netušíš, jako moc toho lituju, při těch pár koncertech co jsem zažil, jsem konečně pochopil a prozřel..., však tušíš o čem mluvím:-)

horyna @ 19.09.2016 18:32:52
Brano: díky za typ, k božskému Pure, určitě bude stát za to

horyna @ 09.05.2018 15:54:45
Na muzice je krom stovky rozličných věcí skvělé i to, že vás při desátém, dvacátém poslechu nepřestává překvapovat. World mi dnes vyšel maximálně vstříc a sedl jako ulitý. Když jsem před chvíli vjel na malebnou lesní mýtinu s úvodním echem nápěvu Shame na začátku třetí skladby, bylo to, jako bych se ocitnul v pohádkové zemi plné kouzel a splněných přání. Nádhera, jako celé album.