luk63 - @ 04.02.2011 | #

Zatímco první album německých Tangerine Dream Electronic Meditation považuji pouze za nepovedený pokus o elektronickou experimentální hudbu a krok špatným směrem, u následující desky Alpha Centauri už jsem mnohem spokojenější.

Jde totiž o album, které ve třech skladbách navozuje mě velice příjemnou "kosmickou náladu" (jak se o něm většinou píše). Ale to je spíše o fantazii a momentální náladě posluchače, co v něm poslech této desky vyvolává. Formát LP dával mladým zvukovým experimentátorům kolem Edgara Froeseho šanci využít možností tehdejších syntíků, varhan a dalších nástrojů (především flétny) k natočení opravdu podmanivých nikam nespěchajících skladeb. Sice postrádajících jakékoliv nosné melodie, zato plných nejrůznějších zajímavých zvukových zákoutí (zvláště v titulní nejdelší skladbě). K nejzajímavějším momentům pak řadím postupně slábnoucí flétnové sólo doprovázené bláznivým gradujícím vířením bicích a lehce podbarvené klávesami ve druhé půli Fly And Collision Of Comas Sola, které se sympaticky vymyká tomu ostatnímu, co se na Alphě Centauri odehrává.

V hodnocení nebudu vůbec skoupý, protože podle mě jde o zásadní album žánru jako takového i kapely samotné, která z jeho odkazu těžila ještě několik let (v čisté formě do alba Atem).

Petr87 @ 06.02.2016 11:19:53 | #
Naprosto strhující dílo!
Ty dlouhé meditativní, místy až hypnotizující pasáže při pozorném poslechu člověka okamžitě vystřelí až někam do hlubokého vesmíru.
Už ani nevím, kdy jsem naposledy poslouchal hudbu, která by tak úžasně stimulovala fantazii.