Tangerine Dream - Alpha Centauri (1971)

27.02.2016 Ryback | #

Pink Floyd v letech 1966-1970 vystoupali po x schodech do poměrně spousty pater a otevřeli mnoho dveří, ale přeci jen, byly dveře, před kterými se zastavili a neodvážili se vstoupit dál. No a tady nastupují Tangerine Dream, legendární německá kapela, zejména v raném období propojující psychedelický space rok s žánrem škatulkovaným pod progresivní elektroniku.
Space rockové instrumentálky na albu Alpha Centauri zjednodušeně řečeno dost připomínají třeba live stranu alba Ummagumma od Pink Floyd, zejména kompozici A saucerful of secrets. V jistém slova smyslu mi celé rané období Tangerine Dream připomíná (a v dobrém slova smyslu splývá) tak trochu různé variace na skladbu A saucerful of secrets. Ale v žádném případě tu nemůže být řeč o nějakém… pubertálně zaslepeném neinvenčním napodobování. Tangerine Dream prostě jen, jak jsem napsal v úvodu, šli odvážně dál. Mnohem dál. Nebyli nijak svázáni tím, že jsou a že by měli znít jako rocková kapela (nemluvě o tom – nechci sem tahat politiku – ale… škoda, že nad námi tehdy „bděl soudruh“…) a výsledek byl ten, že se dostali hodně daleko… do těžko stravitelných končin, kde třeba bažina splývá s barevnými průlety vesmíru v koktejlu vaší bičované fantazie, aby zase po chvíli vše spočinulo v ledově černé tříšti prázdnoty kosmu, který se proměnil ve zlověstně mlčící stojatou vodu…
Album je kromě kosmicky klávesových krajin okořeněné skladby polidšťující flétnou, ale každopádně na Jethro Tull zapomeňte.

Řada skupin pohybující se v současnosti v elektronickém undergroundu / trance music / progressive house / downtempu v podstatě vědomě či nevědomě vychází z postupů, které možná znějí svěže novátorky, ale byly tu ve skutečnosti už dávno před tím v podobě hudby např. Tangerine Dream. Už jen za tohle si zaslouží tahle kapela když nic jiného, tak respekt.

Teď si tak uvědomuju, že je poměrně zajímavé, kolik německých kapel bylo ovlivněno psychedelickými Pink Floyd (Pink Floyd do roku 1971), nejen Tangerine Dream, ale třeba také slavní a podstatně rockovější Amon Düül II, ale už ne tolik post darksideovskými Pink Floyd… Já vím, byli tu Eloy ve svých transvestit oblečcích ;-), ale stejně…

Postskriptum:
Na takovou třeba páteční nebo sobotní půlnoc po pár sklenkách červeného vína mě napadá jen málo věcí, které by mě bavily víc, než hudba např. Tangerine Dream nebo skupin této kapele podobných…

reagovat

luk63 @ 29.02.2016 05:54:23
Nepochopil jsem tuto poznámku a její souvislost: "...(nemluvě o tom – nechci sem tahat politiku – ale… škoda, že nad námi tehdy „bděl soudruh“…)...".

Ryback @ 29.02.2016 12:30:43
Zdravím.
Myslel jsem to tak, že Tangerine Dream nebyli v tomto smyslu omezovaní jako třeba kapely na východě. Podle mě (a snad nejen podle mě) byl u nás koncem šedesátých let talent spousty třeba undergroundovějších skupin udušen nebo přidušen hned na začátku jejich vývoje, je to škoda… Plastici prý třeba vůbec nechtěli do své hudby míchat politiku, chtěli jen dělat hudbu a to svobodně, jako Zappa, no a jejich příběh je asi známý… Kam se mohli dostat, kdyby mohli svobodně tvořit jako na západě, si můžeme dnes jen domýšlet…
Vem si třeba takové německé krautrockové kapely; umíš si představit, že by u nás mohli svobodně tvořit skupiny typu Can? Jejich hudba přímo voní svobodou…
Prostě nevážili jsme si talentů a to nejen co se konce šedesátých let (a dál) a hudby týče – smutné osudy některých prvorepublikových herců jsou také hořkou kapitolou, ale to bychom se dostali jinam.
Je fakt, že jsem se asi nevyjádřil úplně srozumitelně, ale tohle bylo to, na co jsem chtěl poukázat.

04.02.2011 luk63 | #

Zatímco první album německých Tangerine Dream Electronic Meditation považuji pouze za nepovedený pokus o elektronickou experimentální hudbu a krok špatným směrem, u následující desky Alpha Centauri už jsem mnohem spokojenější.

Jde totiž o album, které ve třech skladbách navozuje mě velice příjemnou "kosmickou náladu" (jak se o něm většinou píše). Ale to je spíše o fantazii a momentální náladě posluchače, co v něm poslech této desky vyvolává. Formát LP dával mladým zvukovým experimentátorům kolem Edgara Froeseho šanci využít možností tehdejších syntíků, varhan a dalších nástrojů (především flétny) k natočení opravdu podmanivých nikam nespěchajících skladeb. Sice postrádajících jakékoliv nosné melodie, zato plných nejrůznějších zajímavých zvukových zákoutí (zvláště v titulní nejdelší skladbě). K nejzajímavějším momentům pak řadím postupně slábnoucí flétnové sólo doprovázené bláznivým gradujícím vířením bicích a lehce podbarvené klávesami ve druhé půli Fly And Collision Of Comas Sola, které se sympaticky vymyká tomu ostatnímu, co se na Alphě Centauri odehrává.

V hodnocení nebudu vůbec skoupý, protože podle mě jde o zásadní album žánru jako takového i kapely samotné, která z jeho odkazu těžila ještě několik let (v čisté formě do alba Atem).
reagovat

martin69 @ 04.02.2011 17:18:20
Tohle album mám doma.Po prvním puštění jsem měl docela šok.Co se na mě vyvalilo jsem nečekal.Po čase mohu říct hodně zajímavá deska.

hejkal @ 04.02.2011 17:26:40
Ja na tú nemeckú elektroniku (a aj inokrajinnú) moc nie som, ale niektoré veci, čo sa ku mne dostali od Tangrine Dream, sa mi počúvajú príjemne. Konkrétne tento album som nepočul, kedysi dávno bol u nás doma len ten spievaný album z druhej polovice 70. rokov (asi, ani meno si už nepamätám). Každopádne potencia Tangerine Dream je legendárna, aj Casanova by závidel.

PaloM @ 04.02.2011 17:34:20
luk, tie prvé albumy ma nezaujali vtedy a teraz po rokoch nemám trpezlivosť na dlhé plochy, kde sa málo deje. Ich diskografia ma baví od Phaedra vrátane a potom je to skoro kontinuálna jazda celými 70. rokmi, končiac s Tangram. Novšie albumy, čo ma bavia, porátam na prstoch 1 ruky. Vadí mi u nich, čo aj u R.Wakemana - obrovská nadprodukcia s relatívne malým počtom kvalitných výsledkov.

luk63 @ 04.02.2011 18:06:20
martin69: jsem rád, že tu nejsem sám, kdo si občas s chutí poslechne starý TD :-)
hejkal: to zpívané album je nejspíš Cyclone (1978)
PaloM: kromě jedničky, která je opravdu průšvih, mám nejradši TD do roku 1973, hodně rád mám i Encore Live a Force Majeure

martin69 @ 04.02.2011 18:12:50
luk63 : musím se,ale přiznat že jiné album od nich neznám.

PaloM @ 04.02.2011 19:01:04
luk63: Force Majeure je jediný album zo 70.-tych, čo nepoznám. Takže okrem toho, čo som písal, počúvam:
Hyperborea (1983), Underwater Sunlight (1986), Melrose (1990), Canyon Dreams (1991) - z DVD ako dokumentárny film bez slov, len s touto muzikou, a zvláštna zostava: Edgar Froese remixoval a niečo nanovo nahral, zostavil výberovku 5CD Box "Tangents: 1973-1983" >> odkaz

Petr87 @ 06.02.2016 11:19:53
Naprosto strhující dílo!
Ty dlouhé meditativní, místy až hypnotizující pasáže při pozorném poslechu člověka okamžitě vystřelí až někam do hlubokého vesmíru.
Už ani nevím, kdy jsem naposledy poslouchal hudbu, která by tak úžasně stimulovala fantazii.