Walrusa - @ 16.11.2013 | #

"Nejkrásnější, co můžeme prožívat je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění." řekl kdysi Albert Einstein a něco na tom bude. Nedávno jsem tento pocit prožila dost naplno. Byla jsem ve Švýcarsku a navštívila jsem Velký hadronový urychlovač v CERNu a zároveň s tím jsem nahléhla do fantastického a neuvěřitelného světa miniaturních protonů, fotonů, bossonů, neutrin... a spol. Připadalo mi to jako jiný, dosud nepoznaný svět, kdesi v hloubi našeho vesmíru a přitom je to svět, který nám doslova leží u nohou. A tehdy jsem pocítila pořádné tajemno, které si moje duše začala vyžadovat již dříve, ale tenhle zážitek mě vlastě ještě utrvdil, abych tajemno zkoumala dál. A jakou, že to má souvislost s tímto albem? Tohle album ve mě evokuje úplně stejný pocit mrazení v zádech. Je to takové malé muzeum duše zmítané ve víru LSD a já jsem právě toto muzeum prostřednictvím tohoto alba navštívila. Hudba je to opravdu neskutečná, vesmírná, vzdálená běžné realitě, nejlepší je vychutnat si ji v noci, za svitu měsíce, jedině tak prožijete opravdu silně koncentrovaný pocit tajemna. Tak idylické a dokonalé to ale není, kdesi v pozadí mě vždy bodne u srdce, že za vytvořením něčeho takového stála zhroucená duše jménem Syd Barett. A to je jediná poskvrnka na tomto albu. A jelikož jsem silně proti drogám tak bych mnohem raději, kdyby stejné dílo vytvořil nadšený, veselý, fascinovaný a kreativní Syd, než sesypaná, zhroucená duše v totálním rozkladu, ale žádné "co by kdyby" prostě neexistuje.

zdenek2512 @ 16.11.2013 18:08:03 | #
Vis ja se tesim na tvoje recenze na Meddle, Atom Heart Mother nebo Dark Side Of The Moon. Taky by se mi libilo precist si tvuj nazor na cokoliv od King Crimson, nebo na Franka Zappu. :-)