Walrusa - @ 16.11.2013 | #

"Nejkrásnější, co můžeme prožívat je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění." řekl kdysi Albert Einstein a něco na tom bude. Nedávno jsem tento pocit prožila dost naplno. Byla jsem ve Švýcarsku a navštívila jsem Velký hadronový urychlovač v CERNu a zároveň s tím jsem nahléhla do fantastického a neuvěřitelného světa miniaturních protonů, fotonů, bossonů, neutrin... a spol. Připadalo mi to jako jiný, dosud nepoznaný svět, kdesi v hloubi našeho vesmíru a přitom je to svět, který nám doslova leží u nohou. A tehdy jsem pocítila pořádné tajemno, které si moje duše začala vyžadovat již dříve, ale tenhle zážitek mě vlastě ještě utrvdil, abych tajemno zkoumala dál. A jakou, že to má souvislost s tímto albem? Tohle album ve mě evokuje úplně stejný pocit mrazení v zádech. Je to takové malé muzeum duše zmítané ve víru LSD a já jsem právě toto muzeum prostřednictvím tohoto alba navštívila. Hudba je to opravdu neskutečná, vesmírná, vzdálená běžné realitě, nejlepší je vychutnat si ji v noci, za svitu měsíce, jedině tak prožijete opravdu silně koncentrovaný pocit tajemna. Tak idylické a dokonalé to ale není, kdesi v pozadí mě vždy bodne u srdce, že za vytvořením něčeho takového stála zhroucená duše jménem Syd Barett. A to je jediná poskvrnka na tomto albu. A jelikož jsem silně proti drogám tak bych mnohem raději, kdyby stejné dílo vytvořil nadšený, veselý, fascinovaný a kreativní Syd, než sesypaná, zhroucená duše v totálním rozkladu, ale žádné "co by kdyby" prostě neexistuje.

Matouš @ 19.11.2013 12:34:21 | #
Mirek Kostlivý: Ano, vlastně souhlasím, také bych nepřeceňoval vliv na drog na uměleckou tvorbu. Ale těžko říct, jak by zrovna Barrettova tvorba vypadala bez nich. Na každého každá droga působí trochu jinak. Myslím, že Barrett měl ke schizofrenii určité dispozice a LSD to rozjelo. Četl jsem kdysi biografii o Barrettovi (knihu vydalo nakl. Argo) a jestli si to pamatuju správně, tak v jeho případě se v jeden okamžik sešlo několik neblahých událostí, které na jeho osobnostní vývoj měly neblahý vliv:
- experimentování s LSD
- poměrně nenadálý velký úspěch jeho skladeb už ovlivněných posunutým vnímáním
- koncertování, únava, vyčerpání
- nešťastná láska - prakticky celá Barrettova sólová tvorba je velkým nářkem z nešťastné lásky
- postupná ízolace od uměleckého světa, která v počátku určitě nebyla dobrovolná.

Těžko říct. Každopádně Piper at the Gates of Dawn je dílo, které zachycuje génia ve stavu zrodu. Ale bez vkladu ostatních členů kapely, bez jejich improvizací by nebylo čím je. Myslím, že Barrettovy skladby hlavně z první desky jsou stejně silné jako ty na debutu Pink Floyd, ale byl na ně sám. On zřejmě potřeboval za sebou kapelu, která by naprosto věřila jeho nadání a vášnivě chtěla rozpracovávat jeho vize. Ale to už jsou jen takové moje spekulace...