Reakce na recenzi:

miguel7 - @ 23.12.2010

Heading For Tomorrow nebyla první deska kterou jsem slyšel, ale byla první deskou, která mne posadila pořádně na pr... Debutové album a již jeden z vrcholů tvorby Gamma Ray a Hansen v životní formě.
Někde jsem kdysi četl, že Kai odešel z Helloween z důvodů vyčerpání z turné, nahrávání a celého koloběhu co patří ke každé úspěšné skupině, který ho již dosti unavoval. Ať už to bylo jakkoliv, neměl ani v plánu točit nějakou desku a tento krok byl dosti odvážný. Chtěl jen dát dohromady pár skladeb pro radost a k tomu měl při ruce Ralfa Scheeperse, člověka s neskutečným hlasovým rozsahem a s velmi svižným jazýkem (sakra to zní divně:). To co pánům ale postupně vznikalo pod rukama, tak to se rovnalo náloži Jericha a to nekecám!
Samotný název vznikl na diskotéce, když hrála píseň Gamma Ray od skupiny BIRTH CONTROL. O tom, že to nebrali do poslední chvíle vážně a spíše šlo zprvu o menší projekt svědčí i to, že uvažovali nad jménem "záchodové prkénko".
A jaká je samotná deska a songy? Neuvěřitelně našlapaný heavy metal se všemi atributy, co k němu patří ale i něco navíc a to špetka nadhledu a veselé nálady ve studiu. Důkazem budiž jedna z největších a nejsvižnějších pecek, Money. Nejde jen o "sloka refrén sólo refrén". Nejkratší píseň na albu ukazuje co všechno se dá stihnout ve třech a půl minutách a nadšení muzikantů v nahrávce je slyšet. Stejně tak i na dlaších kvapících jako je Lust For Life, Hold Your Ground, Scheepersova veselice Free Time. Vksutku povedený refrén zazní v Heaven Can Wait. Vida že jde natočit silné metalové písně bez nějaké zarputilosti v dramatech a vážného tónu.
Skoro až oslavným úvodem začíná polobalada The Silence, jeden z mých favoritů celé diskografie. Klavír, zkrocený Scheepers (na víc jak jednu skladbu se ho nepodařilo zkrotit:) ale i tak nedostižný a energický zpěv, monstrózní sbory a závěrečné "Carrry on, Carry on..." mne pokaždeé dostane do kolen.
Titulní čtrnáctiminutový epos je kapitola sama o sobě. Tentokrát uhodili na vážnější strunu a jde o opravdu výstavní kousek. Je pomyslně rozdělena na tři části. Dramatickou čtvrthodinku odstartuje sborový zpěv, majestátní riff, dravý zpěv a již jen pokyvuji hlavou do rytmu. Prostřední část se nese skoro až v experimentálním duchu. Melodická a snivá improvizace, cvrdlikání a vybrnkávání Kaie Hansena, podmalované klávesy a chorály jen dokreslují tajemnou a majestátní atmosféru skladby. Závěr je opět silný heavy metal alá Maiden.
Jedinou slabinou je pro mne předělávka od Uriah Heep. Ne že by byla špatná, ale na album se prostě nehodí a vedle tak silného materiálu to ani neměli za potřebí.
Jo a co Intro Welcome? Dodnes otevítá koncerty Gamma Ray, takže asi dobré ne?:)
Gamma Ray nakopala všem zadky a hlavně je nakopala usínajícím kolegům Helloween a v tu chvíli neměla na evropském hřišti konkurneci (i když jedna se již rodila...Blind Guardian).
Hudba na první desce Gamma Ray není žádný prostoduchý hevík, žádné prvoplánové hitové skladby, i když v sobě na druhou stranu mají hitovosti na rozdávání, ale s každou skladbou si dokázali pohrát, něčím ji pokaždé osvěžit a občas přihodit nějaké legrácky. Kai nastartoval a vyletěl hodně vysoko nad své souputníky a vydržel tam 10 let...Debut jako prase! Chlapec získal mé první sympatie, které dalšími deskami jen rostly