Gamma Ray - Heading For Tomorrow (1990)

15.11.2011 rocknrolldejw | #

Heading For Tommorow od Gamma Ray je pro mě hodně dobrá deská s velice povedenými nápady. Abych pravdu řekl na albu mi v některých případech vadí ta pompéznost. Heading For Tommorow však nabízí i pořádnej nářez a to například ve skladbě Lust For Life, která je jedním z vrcholů desky. Pro mě je ale jednoznačně nejlepší skladba na albu titulní epos trvající přes 14 minut. Tento debut uzavírá opravu kvalitní cover písně od Uriah Heep, konkrétně Look At Yourself. Mé hodnocení jsou 4 hvězdičky, některé části alba mi prostě tolik nesednou a obal desky taky za moc nestojí.
reagovat

23.12.2010 miguel7 | #

Heading For Tomorrow nebyla první deska kterou jsem slyšel, ale byla první deskou, která mne posadila pořádně na pr... Debutové album a již jeden z vrcholů tvorby Gamma Ray a Hansen v životní formě.
Někde jsem kdysi četl, že Kai odešel z Helloween z důvodů vyčerpání z turné, nahrávání a celého koloběhu co patří ke každé úspěšné skupině, který ho již dosti unavoval. Ať už to bylo jakkoliv, neměl ani v plánu točit nějakou desku a tento krok byl dosti odvážný. Chtěl jen dát dohromady pár skladeb pro radost a k tomu měl při ruce Ralfa Scheeperse, člověka s neskutečným hlasovým rozsahem a s velmi svižným jazýkem (sakra to zní divně:). To co pánům ale postupně vznikalo pod rukama, tak to se rovnalo náloži Jericha a to nekecám!
Samotný název vznikl na diskotéce, když hrála píseň Gamma Ray od skupiny BIRTH CONTROL. O tom, že to nebrali do poslední chvíle vážně a spíše šlo zprvu o menší projekt svědčí i to, že uvažovali nad jménem "záchodové prkénko".
A jaká je samotná deska a songy? Neuvěřitelně našlapaný heavy metal se všemi atributy, co k němu patří ale i něco navíc a to špetka nadhledu a veselé nálady ve studiu. Důkazem budiž jedna z největších a nejsvižnějších pecek, Money. Nejde jen o "sloka refrén sólo refrén". Nejkratší píseň na albu ukazuje co všechno se dá stihnout ve třech a půl minutách a nadšení muzikantů v nahrávce je slyšet. Stejně tak i na dlaších kvapících jako je Lust For Life, Hold Your Ground, Scheepersova veselice Free Time. Vksutku povedený refrén zazní v Heaven Can Wait. Vida že jde natočit silné metalové písně bez nějaké zarputilosti v dramatech a vážného tónu.
Skoro až oslavným úvodem začíná polobalada The Silence, jeden z mých favoritů celé diskografie. Klavír, zkrocený Scheepers (na víc jak jednu skladbu se ho nepodařilo zkrotit:) ale i tak nedostižný a energický zpěv, monstrózní sbory a závěrečné "Carrry on, Carry on..." mne pokaždeé dostane do kolen.
Titulní čtrnáctiminutový epos je kapitola sama o sobě. Tentokrát uhodili na vážnější strunu a jde o opravdu výstavní kousek. Je pomyslně rozdělena na tři části. Dramatickou čtvrthodinku odstartuje sborový zpěv, majestátní riff, dravý zpěv a již jen pokyvuji hlavou do rytmu. Prostřední část se nese skoro až v experimentálním duchu. Melodická a snivá improvizace, cvrdlikání a vybrnkávání Kaie Hansena, podmalované klávesy a chorály jen dokreslují tajemnou a majestátní atmosféru skladby. Závěr je opět silný heavy metal alá Maiden.
Jedinou slabinou je pro mne předělávka od Uriah Heep. Ne že by byla špatná, ale na album se prostě nehodí a vedle tak silného materiálu to ani neměli za potřebí.
Jo a co Intro Welcome? Dodnes otevítá koncerty Gamma Ray, takže asi dobré ne?:)
Gamma Ray nakopala všem zadky a hlavně je nakopala usínajícím kolegům Helloween a v tu chvíli neměla na evropském hřišti konkurneci (i když jedna se již rodila...Blind Guardian).
Hudba na první desce Gamma Ray není žádný prostoduchý hevík, žádné prvoplánové hitové skladby, i když v sobě na druhou stranu mají hitovosti na rozdávání, ale s každou skladbou si dokázali pohrát, něčím ji pokaždé osvěžit a občas přihodit nějaké legrácky. Kai nastartoval a vyletěl hodně vysoko nad své souputníky a vydržel tam 10 let...Debut jako prase! Chlapec získal mé první sympatie, které dalšími deskami jen rostly
reagovat

pito63 @ 23.12.2010 17:35:53
Musím priznať, že som asi päť rokov dozadu prestal Gamma Ray sledovať. Určite oprášim nosiče s Ralfom Scheepersom. Toho mám veľmi rád, aj v Primal Fear.
miguel7, vďaka za profil i recenziu!

miguel7 @ 23.12.2010 17:42:18
No není zač:) ale ten profil na svědomí nemám, i když mne tam někdo podepsal. Včera jsem sice pil a odpoledne když jsem se podíval na stránky, tak jsem si drbal hlavu, jestli jsem ten profil udělal či ne...
Desky se Scheepersem opraš, já teď ujíždím na prvních 6 deskách už asi měsíc...

b.wolf @ 23.12.2010 21:03:09
profil doplnila moje maličkost-sorry, trochu jsem ho krátil (kromě živáků a výběrovek, ty jaksi nemusím) a k recenzi není co dodat... GammaRay jsou pro mě pořád jasné jedničky (i když teda poslední placka je trochu slabší) a od odchodu Mr. Kaie z Hell´s určitě jedu víc GammaRay. Primal Fear můžu taky, ale tady krom dvou alb, debutu a Seven Seals nic moc...

miguel7 @ 24.12.2010 01:03:50
b.wolf: děkuji ti za profil i alba. Měl jsem je opravdu v plánu je přidat, protože podle mne, i jak říkáš, po odchodu kaie z H. dávám přednost Gamma Ray.

Přeji vám všem pěkné svátky a ježíška a hlavně hodně muziky, u které já osobně zapomínám na všechny strasti a je jedno jestli je to už rock, pop, metal, punk a nebo jazz... je to o tom že se dokážeme do toho ponořit a užít si trochu toho jiného světa, do kterého nás zavede každé album které máme rádi...přeji spousty příjemných poslechů

zdraví miguelíík a bohatého ježíška:)

b.wolf @ 24.12.2010 08:45:46
miguel7: výstižněji to nejde vyjádřit; další slova jsou zbytečná...

Klidné a pohodové Vánoce Vám všem a v novém roce mnoho hudebních zážitků.

Mohyla @ 31.12.2010 13:46:36
Ozaj vydarený, nadupaný debut Gamma Ray, súhlas s Miguelom.

Corsica @ 08.10.2012 20:27:30
Heading For Tomorrow se mi opravdu líbila, ale v jedné věci s tebou nesouhlasím. Podle mě patří cover Look At Yourself k nejlepším místům desky