Reakce na recenzi:

miguel7 - @ 25.12.2010

Už jen kdyby nahrála Gamma Ray toto album a nic jiného, usiloval bych stejně o to, aby byli na těchto stránkách a jestli jsem chtěl zde Gamma Ray, tak právě kvůli tomuto albu. A co vlastně přináší?
Prvně velkou změnu a to odchod Ralfa Scheeperse, za vidinou místa v Judas Priest po Halfordovi (hle jak mu během tří let narostli křídla a na co si troufal:)
"kdo pujde k mikrofonu?" Kai měl asi pár bezesných nocí...hledat zas někoho? Oslovit Kiskeho, který se zrovna pakoval z Helloween a nebo...Zvolil tu nejlepší variantu jakou mohl a chopil se po skoro deseti letech sólového zpěvu.
Skoro deset let skládal písničky pro Pány zpěváky s neskutečným rozsahem, tím se naučil psát složité kompozice a to hlavně na zpěv a co teď s tím...Kai moc dobře ví že není pěvecká třída jako Michi a Ralf, ale má něco, co oni dva nemají zdaleka tak veliké jako on a to charisma v hlase i v projevu a vedle něj vypadají obadva jako profesoři zpěvu a působí až vyumělkovaněv oproti Kaiovi.
Navíc byl zas jediný, kdo držel taktovku a nemusel se o ni dělit s Ralfem a měl opět poslední slovo, což je velké plus, protože album i přesto že je pestré, nepůsobí tolik roztžitě jako dvě předešlé desky a drží pěkně pohromadě jako jeden celek.

Jen málokdy mne něco posadí na prdel při prvním poslechu a navíc jako při úvodních tónech Rebellion In Dreamland. 9 minut napěchováno naprosto bombastického heavy metalu, kopec zvratů, z poklidné polohy do tklivého zpěvu, tu zas sbory tak mohutně, že vedle nich vypadají Alexandrovci jak školní sbor lísteček a dupavý rytmus se strhujícím Kaiem. Po strhujícím úvodu, který uteče jako nic, už není čas na oddych a celá deska je podobně napěchována bombastičností, zvraty, chytlavými melodiemi, strhující rychlostí a atmosférou pohádkové země, fantasy, bojů, hororů a snů atd...
Man on A Mission je klasickým speedem, který očekávám od každé speed kapely a zde je nejvyšší kvality, stejně tak Gods of Deliverance, Salvations Calling a nebo závěrečná Afterlife (ta je věnována bývalému bubeníkovi Ingo Schwichtenberg, který se v té době, co byl vykopnut z Hell, předávkoval). Kai se nebojí kdykoliv odbočit od sloky, či refrénu, zpomalit nebo udeřit sbory tam, kde to nikdo nečeká. Občas si Kai propujčí nějakou citaci, ať už v textu či melodie a tím dodává některým písním osvěžující nádech, ovšem činí tak pořád s mírou a střízlivostí a tak mne třeba potěšila citace ze závěru sóla z Hotel California od Eagles v písni All Of The Damned. Tím vším není tento heavymetal pouhými skladbami jednoduchého schematu a jentak rychle se neoposlouchají.
Album zdobí i krásná balada s hostujícím Hansim Kürshem od kamarádů z Blind Guardian. Záměrně říkám kamarádi, protože spolupráce není první, ale doposud Kai hostoval na albech BG a již tam jsme byli svědky, že jim jejich hlasy sluší pohromadě a že se náramně doplňují. Druhým významným hostem byl bývalý spoluhráč z Hell Michi Kiske, který se v té době již poohlížel co dál, jen ne heavy...ale zde věnoval hlas pro našláplou Time to Break Free, ve stylu starých a veselých dýní.
Vrcholem alba jsou ovšem ony majestátní, sborem napěchované skladby jako je úvodní, nebo hymnická titulní skladba a strhující dramatická Abyss of the Void.
Rok 1995 byl štědrý na heavymetal, který se po pár letech, kdy tomu vévodil grunge, dostal opět na výsluní a to zásluhou i této desky(v témže roce vydali Blind Guardian nedostižnou Imaginations From the Other Side a tím vzali možné prvenství mého žebříčku v metalových albech právě tomuto albu), kterou já řadím na nejvyší místo v diskografii Gamma Ray a jedno z vůbec nejlepších alb heavy metalu a Kai...mé sympatie přerostly v obdiv a stal jsem se jeho fandou...zrzek jeden prťavej jak to umí:) 5!