moonySK - @ 27.12.2010 | #

Ummagumma. Čudesný album...

LIVE :
Astronomy Domine na mňa skoro vôbec nezapôsobila, zvlášť s Davidovym spevom. Asi nezvyk, pre mňa Astronomy rovná sa Syd...a ešte by to chcelo trochu skrátiť. Careful with that Axe, Eugene - no, verzia je oveľa lepšie spravená live ako na štúdiovke, a to aj na BBC verziách alebo v Live at Pompeii. Set the Controls for the Heart of the Sun...ten názov sa mi ani nechcelo vypisovať, taký dlhýýýýýýýýýý je...xD. Pekná pieseň, zvlášť na tomto albume je dobre spravená. A Saucerful of Secrets? Samozrejme aj tu nám ponúka ďalšie tanieriky s prekvapeniami. Zvuk mizerný. Doslova strašný...

Takže:
HRÁČI - 3,5 z 5
ZVUK - 1 z 5.

ŠTÚDIO:
Rick Wright a Sysyphus. Toto som teda vôbec nečakal. Teda od Ricka nie. Pekný motív, ktorý sa vzápätí premení na dáke psychedelické blúznenie nástrojov od hammondu až po čembalo. Mhmmm, nezachutilo. Watersove Granchester Meadows - pekná pieseň, ale na moje pomery trošku jednoduchá a pretiahnutá. Niečo ako If z Atom Heart Mother. A ten spev...ten strašný spev...aaaach. Ďalší názov nevypisujem, čosi strašné. Mne osobne sa to teda nedalo počúvať. Narrow Way a Gilmour. V pohode song, ale od Gilmoura trošku málo. A záver albumu patrí bubenníkovi Nickovi Masonovi, ktorému na flaute pomáhala jeho žena. Intro a outro piesne sa opakujú, pekný motív. A stred piesne je veľmi zaujímavý, hlavne pekne zvukovo spravené, a využil tu všetky bubny, rototomy, perkusie a činely čo vo svojej zostave mal.

Takže:
HRÁČI: 2 z 5
ZVUK: 5 z 5.

Dokopy ma album Ummagumma moc nezaujal. Ak by zostala len live časť a trošku motívov (z každého rožka troška), bola by to v pohode doska priamoúmerná Saucerful of Secrets. Však v mojom pohlade ma nezaujala a od 2LP som čakal viac. No, síce škoda, ale Atom Heart Mother to skvele vynahradil.

Dokopy teda: 2.

Petr Gratias @ 03.05.2011 14:53:07 | #
Začetl jsem se do postřehů, jak reagují progboardisté na album UMMAGUMMA. Možná bych mohl přijít "se svou tročkou do mlýna" i já.
Album jsem poprvé slyšel v r. 1970 v Divadle hudby na poslechovém pořadu. Chodila tam intelektuálně založená společnost, která striktně odmítala komerci a naleštěný pop. Měl jsem patnáct a půl roku a zajímala mě zahraniční scéna. UMMAGUMMA byl můj první dotek Pink Floyd. Dimitr Šandurkov, který pořad uváděl, pouštěl diapozitivy a my jsme vnímali hudbuj většinou potmě, jsme měli mimořádný zážitek, který se mě nevyvanul ani po 41 letech.
BYli jsme vyzváni, abychom speciálně skladbu CAREFUL WITH THAT AXE, EUGENE vyslechli (pokud se nám naskytne příležitost nejlépe úplně sami), podobně jako ta nejzvláštnější skladba na projektu
SEVERAL SPECIES OF SMALL FURRY ANIMALS GATHERED TOGETHER IN A CAVE AND GROOVING WITH A PICT (obecně soudím, že neexistuje podivnější a ještě navíc tak dlouhý název jiné skladby - tady opravdu Waters zabodoval).
Dvojalbum jsem si objednal u tety žijící v Kanadě a za pár týdnů jsem ho s bušícím srdcem přinesl z pošty. Bylo to na prahu léta a já byl doma sám. Byl večer - asi tak 21.00 - a venku se chystala pořádná letní bouřka. Ani se nehnul vzduch, mouchy se nehýbaly z místa a ve vzduchu bylo cítit vodu, pak náhle proťůl potemnělou oblohu blesk jak bič a záclony vyletěly z bytu oknem ven a vzápětí je protivítr stlačil zpět a začala pořádná průtrž. Bouře po několika minutách skončila, ale dobrou hodinu příšerně pršelo. Do toho jsem si pustil první ze jmenovaných skladeb a opravdu jsem procítil ten expresivní horror na vlastní kůži - od toho pianissima po závratné fortissimo až zase zpět do pianissima. Skutečně jsem pocítil strach. Byl to neopakovatelná zážitek. Dneska už strach samozřejmě necítím, ale tu mimořádnost jsem z mysli už nevypudil a ani nechci.
Druhou skladbu jsem si pustil taky sám a potmě a opravdu jsem zažil psychdelický trip..
Když pro nic jiného - tak pro tyhle dvě skladby, potažmo celou UMMAGUMMU beru jako mimořádné dílo britského undergroundu šedesátých let.
Pink Floyd mají různá stylová období, takže hodnotit je komplexně je neobjektivní. Kdyby mě ale někdo chtěl mermomocí donuti, abych řekl, které album z jejich bohaté produkce je proi mě to nejzásadnější, řekl bych že THE DARK SIDE OF THE MOON....
Je to nejen jejich vrchol, ale také špičkový produkt sedmdesátých let obecně.
Jen taková replika:
Kdyby mě někdo někdy řekl, že by Pink Floyd ale v nějakém jiném období mohli znít jako U2, tak bych se asi pohrdlivě ušklíbl. No, mýlil jsem se, na albu The Division Bell - je skladba Take It Back a to jsou U2 jak vyšití, považoval by to někdo za možné?