Reakce na recenzi:

Hans - @ 27.08.2004

Na tehle desce se PF opravdu vyradili. Zustava mozna trochu nepochopena, ale svuj dulezity vyznam ma, pokusim se to priblizit.
Podle mne nejexperimentalnejsi (fuj to je slovo) album PF vubec.
1 cast - kocertni vyber jiz drive hranych veci, takze spise takove shrnuti.
2 cast - ctyri solove projekty na jednom LP, to se hned tak nevidi. Kazdy z clenu dostal sanci vyjadrit se po svem a kazdy se toho zhostil jinak. Skvela ukazka toho kdo ma jaky prinos do kapely a ze prave
spojenim ruznych hudebnich citeni kazdeho z muzikantu vznikaji tak vyborne veci. Wrightuv Sysyphus spise inklinuje ke klasicke hudbe a jeho opus by se perfektne hodil jako scenicka muzika do dobrych scifi nebo hororu :o) Waters dokazuje schopnost skladat jednak kvalitni pisnicky (Grantchester Meadows) a na druhe strane vybornou praci se zvukovymi efekty, ktere jsou pro hudbu PF zasadni slozkou (Several Species of Small Furry ...). Gilmour je rovnez dobry pisnickar, ale predevsim vytecny kytarista a zpevak (Narrow Way), jeho vkladem do PF je urcite velky cit a skvela instrumentace jako protiklad Watersove zemitosti a primocarosti. A nakonec Mason (Grand Viziers Garden Party), jeho prinos do PF urcite neni skladatelsky, ale jeho napadita presto skromna hra na bici a smysl pro akcent a dynamiku, neubira prostor ostatnim a naopak je skvele podpori.
Dovolim si jeste trochu jiny uhel pohledu. Vyjimecnost kapely podle mne spociva v tom ze jsou tu rovnomerne zastoupeny vsechny zivly a jednotlive kontrasty se vic nez dobre doplnuji.
Hromotluk a bojovnik Waters (znameni Panna, zivel Zeme), nezna a placha duse Gilmour (Ryba, Voda), nezavisly a hudebne "bohaty" Wright (Lev, Ohen) kamaradsky a "prosty" Mason (Vodnar, Vzduch). UMMAGUMMA je ukazka prave techto elementu v krystalicke podobe a proto si ji cenim.