Simon - @ 11.12.2020 | #

Občas se mě kamarádi ptají, co to poslouchám za divnou muziku. Není to rock, co znají z rádia. Říkám, že jde o xxx rock, podle toho, na co je zajímá. Ty stylové šuplíky se jim pak snažím vysvětlit. Abych vysvětlil art rock, tak dávám tuhle desku. Vím, že to není úplně cajk, v Atom Heart Mother je i kus psychedelie a asi i blues atd., ale základ je jasný. Mix rocku a klasiky. Dokonce si myslím, že pro lidi, co si s klasikou aspoň trochu rozumí, je tahle deska líp poslouchatelná. A to nejsem na klasiku žádný odborník a poslouchám jen to, čemu jsem schopný rozumět. Ale snažím se.

V titulce Atom Heart Mother se mi líbí soulad všech složek, není to rock s příměsí psychedelie a klasiky, nebo klasika s přimíchaným rockem a tak, je to krásně vyrovnaný blok, skladba promyšlená do posledního okamžiku. A i když je dlouhá, profrčí před očima. Tím, jak je pořád co poslouchat. V hudbě je možné se doslova procházet a užívat si každý její záhyb. Krásná věc.

Kontrasty následných částí dávají desce další rozměr a dobře je tady vidět, jak kapela logicky pokračovala k těm slavným LP ze 70. let. Je tu všechno to jejich od jemného folku, silných kytarových písní přes rockově-epické kousky jako Summer '68 až po dunivější rock a v něm kytarová sóla. Ve Fat Old Sun je sólový Gilmour jako vždy parádní. Alan's Psychedelic Breakfast je pak takovou třešničkou na této krmi. Velkolepý závěr a tečka za představením jménem Atom Heart Mother. Tohle mě moc baví.

Mirek Kostlivý @ 11.12.2020 12:33:59 | #
Souhlasím, ta deska nemá chybu! Dodnes ji pokládám za to nejlepší, co kapela natočila. Dobře si pamatuji, jak nadšeně jsem si ji začátkem 70. let poprvé poslechl. Originalitou se jí podle mého názoru blíží už jenom The Piper at the Gates of Dawn, kterou jsem ale objevil asi až po deseti letech od Atom Heart Mother.
V tomto albu je ještě duch Syda Barretta opravdu cítit. Ostatní alba Pink Floyd jsou samozřejmě nadprůměrná, ale originalitu uvedených nedosahují.