TomKas - @ 16.02.2011 | #

Anderson desku vydal v období, kdy si jednotliví členové Yes dali pauzu a vrhli se na sólové projekty. Autor, bohatě inspirován příběhy Tolkienovy Středozemě nahrál všech osm skladeb plně ve vlastní režii.

Jon je hudebník samouk, nikdy nepatřil zrovna k mistrovským multiinstrumentalistům. To ovšem neplatí o jeho vokálním projevu a hudebním vizionářství, jenž se koneckonců pro Yes staly tak typické.

Olias Of Sunhillow ve mně navozuje příjemnou a snivou atmosféru plnou exotických dálek a výpravných momentů do archaických světů. Jako bych otevřel starou knihu po léta zapadlou a zapomenutou někde v zadní polici knihovny. Jakmile ji však uchopím, sfouknu prach a opatrně obrátím první list, začnu se pohupovat na vlnách hudebního oceánu.

Anderson na svém sólovém debutu nevtíravě rozvíjí posluchačovu fantazii. Není to jen hudba samotná, ale celá řada zvukových vrstev vystavěná do křehkého, ale kompaktního dílka, která z Olias Of Sunhillow činí nevšední a neobyčejné album.

stargazer @ 01.12.2022 19:22:34 | #
Všichni členové skupiny Yes jako debutanti svými sólo alby mě překvapili kvalitou hudby, kterou se vyjádřili na prvních jejich sólových nahrávkách. Ať to byl Steve Howe a jeho Beginnings, nebo Rick Wakeman s 6ti ženami Jindřicha 8mého /nepočítám Rickovu úplně první sólovku Piano Vibrations/, stejně kvalitní debut nahrál Chris Squire - Fish out of Water a Alan White mě taky docela příjemně dorazil svým albem Ramshackled. Recenze na Andersonovu prvotinu Olias of Sunhillow je naprosto výstižná, za muziku a produkci bych dal 4/5 hvězdy. Zvedám to na max, protože oceňuji i ten fakt, že Anderson si vše nahrál sám. Evidentně tohle album není o hudebních výkonech, ale má neskutečně podmanivou atmosféru, co mě oslovila i po tak dlouhé době, od data vydání roku 1976.