Recenze
Soft Machine / Fourth (1971)
Poslední deska Soft Machine s Robertem Wyattem ve své době překvapila až free jazzovým směrováním. Kromě jmenovaného bubeníka, který se zde již neprezentoval jako autor, byli v základní sestavě ještě Hugh Hooper, Mike Ratledge a Elton Dean. Ostatní muzikanti byli do studia přizváni jako hostující a dodávali nahrávkám jazzový šmrnc.
Skladby na desce jsou všechny instrumentální a vykazují se složitými strukturami a výbornými a citlivými hráčskými výkony na všech postech. Přesto dle mého vynikají Wyatt na bicí a Dean na saxofony. Atmosféru "prohřívají" tentokrát méně nápadné (méně vybustrované) klávesy Mikea Ratledgea. I přes svou jazzovost si zde můžeme vychutnat celou řadu experimentálních pasáží více než důstojně navazujících na předchozí hodně odvážné LP Third (především ve Fletcher's Blemish).
Z mého pohledu jde o nejlepší album Soft Machine, které potvrdilo, jak výbornými a všestrannými hudebníky a skladateli členového tohoto nekonvečního uskupení byli.
» ostatní recenze alba Soft Machine - Fourth
» popis a diskografie skupiny Soft Machine