Iron Maiden / The Final Frontier (2010)

Ať už přemýšlím nad všemi deskami IM, tak závěry alb mají nejlepší a nejšťavnatější. To je příklad i jejich novinky. Ale ještě se mi nestalo to, co u téhle desky. Abych se těšil víc jak půlku alba na to co přijde pak a říkal si "tak už, tak už...". Všímal jsem si vesměs všeobecného nadšení z nové desky a já pořád nemohl tomu přijít na kloub proč.
Úvod mne hned poprvé mile překvapil. První čtyři minuty zní tak trochu jako experiment a vůbec ne ke škodě. Jenže dalších 5 skladeb mi přijdou skoro stejný. Nic zvláštního, nic čeho bych se mohl chytit. Nedávno jsem se ještě oplýval nad tím, jak Iron Maiden umí skládat 7-10minutové kompozice (vrcholem budiž X Factor a A Matter...), tak tady se jim to již tolik nedaří a začínají se čímdál víc opakovat.
První, která mě tak trochu zpravuje chuť je Starblind, i když ten refrén je až moc podobný refrénu skladby Infinity Dreams z desky Seventh...the Talisman je zas jak dvojče Lord Of Light z předchůdce. When the Wild Wind Blows je pak věc, která mě pořádně posadila na pr... a je to to, co jsem očekával (nebo spíš chtěl) od "mejdnů", aby udělali. Zvlášť od 6. minuty se to rozjede a už jedu na imaginární basu a drnkám si prstama na nohu jako Steve Harris na basu:) I přes výtky, tak 7-10 skladba patří k tomu nejlepšímu na desce.
Pomyslný souboj dvou mnou nejočekávanějších metalových desek letošního léta u mne vyhráli na plné čáře Blind Guardian.
Iron Maiden natočili zkrátka desku, která neurazí, ale chtěl jsem víc...kdo chce víc, nemá nic:)...

» ostatní recenze alba Iron Maiden - The Final Frontier
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden