Recenze
Sparks / Sparks (1971)
"Jsou to takové roztomilé písničky", bylo jediné varování staršího kamaráda rockera, když mi toto LP kdysi pradávno půjčoval. Jo, roztomilé tak, že jsem jim propadl navždy! A dalším dvěma deskám Sparks jakbysme. Z gramofonu se totiž linul zcela originální sound založený na oněch roztomilých melodiích, nápaditých nezvyklostech, úsporných aranžích (s občas pěkně říznou kytarou) a netypickém falsetovém zpěvu.
To vše nabízí všechny písničky tohoto zajímavého debutu, každá po svém. I když je každá jiná a ani jedna rozhodně nenudí, album se jeví jako velice kompaktní celek a příslib dalších ještě divočejších hudebních kousků, které nás měli od těchto poněkud trhlých Amíků v první půli 70. let čekat.
Nechci a ani nemůžu žádnou věc vyzdvihovat, přesto se o některých zmíním. Svou větší tvrdostí nad ostatní vynikají High C, Saccharin and the War, Big Bands a především závěrečná (No More) Mr. Nice Guys. Jiné jsou jemně vzletné, jako např. Simple Ballet a Slowboat (ta mě z celé desky dostává nejvíc).
Vždy, když si chci trochu odpočinout (po práci, od nudy nebo od progres, jazz, hard apod. rocků), sáhnu po tomto debutu Sparks a hned si pustím i dvojku A Woofer in Tweeter's Clothing, protože je mám obě na jednom CD. Vždy je to velice příjemné a osvěžující.
» ostatní recenze alba Sparks - Sparks
» popis a diskografie skupiny Sparks