Gamma Ray / No World Order (2001)

První seznámení s kapelou a z dnešního pohledu, asi i to nejsprávnější. Skupina má lepší desky, ale i slabší, ale pořád natolik silné, aby vzbudilo mou zvědavost po dalších deskách Gamma Ray. Takže mne ještě to nejlepší čekalo.
Klasické, výbušné a monstrózní intro (ty mu šly a jdou doposud) a hned šleha Dethrone Tyranny. Svižné tempo, chytlavý refrén, občasné odbočky uprostřed písně, to je charakteristika většiny skladeb na albu. V tom je asi ten jediný kámen úrazu, nic co by vybočilo z řady a dostávám "jen" poctivý speed metal, někdy chytlavější, nekdy méně. Jde o přímočařejší písně, mnohdy připomínající Judas Priest. I ten Kai se mi zdá že se trochu snaží stylizovat pěvecky do Halforda a nemá takovou lehkost v hlase, jako na předešlých 3 deskách. To jsou jediné výhrady z mé strany, jinak jsem ho kdysi přehrával dost často. Nejhledanější skladby byly tvrdá The Heart Of The Unicorn, hardrockem načichlá New World Order, klasická heavy (i ty kovové zvuky tomu dodávají šmrnc) Damn The Machine, dle mého nejhitovější skladba Follow Me a překrásná baladická Lake Of Tears, s tak překrásným refrénem, že mi zní po poslechu ještě dlouho v uších.
Jak jsem říkal, nic z čeho bych se pominul, ale můj zájem o skupinu se probudil a na druhou stranu, asi nejlepší deska od Gammy z nového tisíciletí a já začal zkoumat, kdo je to ten Kai...tekže děkuji ti "No World Orde"

» ostatní recenze alba Gamma Ray - No World Order
» popis a diskografie skupiny Gamma Ray