Led Zeppelin / Earls Court ’75 (DVD) (2005)

Již dlouho jsem se chystal na jednu věc a to dát jsem tento záznam (+ 77 Seattle, Knebworth 79, O2 2007). Proč?
Dokumentů o tom jak vypadali a zněli Led Zeppelin na živo je celkem dost. Zmínil bych především DVD 2003, které je naprosto vyčerpávající a takřka bez chyby. Takřka! Chybí mi pořád úplný záznam koncertu, nesestříhaný, neupravený, zkrátka autentický, tak jak ho viděli před 36 lety fanoušci.
Kdyby existovala cestovní kancelář jako v "Zítra vstanu a opařím se čajem" a měl bych si vybrat jeden jediný den, kam bych se mohl podívat, byl by to tento večer.
O zeppelínech toho bylo poslední dobou napsáno dost a tak jsem se i já k nim trochu vrátil a užil si tento jedinečný zážitek, kdy mne přenesl přímo do onoho večera (prdím na nedokonalý zvuk i obraz).
"...po třech letech se vrátili domů do Anglie, přivítejte dámy a pánové Jonese, Bonhama, Page, Planta...Led Zeppelin!" takto je ohlášen vstup skupiny na podium a začíná víc jak tří a půl hodinový koncert. Po všech stránkách je to vrcholný koncert co jsem viděl. Vizáž skupiny počínaje, přes setlist, výkon samotných členů, magická atmosféra.
Na skupině je vidět, že si byli vědomi svého neoddiskutovatelného prvenství a kralování v polovině 70.let. Plant široce rozkročen, ruce v bok, vystrčená holá hruď, hlava vztyčená a lehce povrchní úsměv, Page v dračím černém kostýmu a kytaru proklatě nízko u pasu, skrz vlasy mu není vidět do očí, mrštný otesánek Bonzo, z něhož po přímo stříká energie a kliďas Jones, se skoro až nezúčastněným pohledem.
Už jen při čtení skladeb je to klasa vedle klasy. U čeho mne zaručeně zamrazí je již giganticky natáhlá Dazed And Confused, spousty vsuvek ("woodstock"), improvizací, efektů a samosebou smyčcovým čarovným číslem. No Quarter s klavírním blues je přímo strhující. Málo hraná Tangerine představuje sladké potěšení. Exhibice všech čtyř v In My Time Of Dying...plus další legendární kousky zahrané svými autory tak přesvědčivě, že již nezažiji a lituji toho.
K hudbě člověk nemůže být objektivní, přeci jde "pouze" o naše vnímání a každý vnímá jinak, ale zde naprosto objektivně tvrdím, že po shlédnutí tohoto záznamu nemohu být již nikdy objektivní k této skupině. Jako své drahé polovičky milujeme jak s tím špatným, tak i dobrým a víme že bez těch maličkostí by to již nebyla ta, kterou milujeme, tak já tak miluji tuto skupinu i se všema jejíma nešvarama a chybkama (ano připouštím že nejsou dokonalí, ale tím více jsou mi bližší)

PS: Pane Mistře Page, pokud budete někdy brouzdat po netu a narazíte na můj text a dáte si ho přeložit, tak poslouchejte! Dejte do kupy koncerty 75, 77 a 79, hoďte do hrnce, vyčistěte (nesestřihávat!), lepší zvuk i obraz jen prospěje a vydejte oficiálně a já Vám zaručím platinu jen na objednávkách a i to, že nejen že půjdete rovnou do nebe, ale pěkně si tam budete prdět do křesla, která stojí na vrcholku pyramidy vyskládané z kytar největších kytarových mágů!

Impérium Led Zeppelin a jeho čtyři vládci, císaři, tak jak je už nikdo nikdy neuvidí.

» ostatní recenze alba Led Zeppelin - Earls Court ’75 (DVD)
» popis a diskografie skupiny Led Zeppelin