Collegium Musicum / Zelená pošta (1972)

Pamatuju se, jak někdy v sedmdesátkách hudební kritik Jiří Černý hodnotil toto LP jako jedno z pěti nejlepších alb historie čs. popmusic. Již tehdy jsem s ním souhlasil a trvám na tom dodnes.

Na tomhle albu se potkaly náramný věci: jednak jedni z nejlepších hudebníků v zemi, skvělí textaři či básníci (Peteraj, Filan, i exministrovi Válkovi nutno vzdát hold za Električku), a konečně doba, kdy byl bigbít na vrcholu - což mělo dopad i v normalizačním Československu.

Ano, přirovnání k Sgt. Pepperovi naprosto sedí: je to čaro, jak velmi různorodé skladbičky drží dohromady, a tvoří jakousi koláž, s obtížně definovatelnou, jednotnou náladou klenoucí se někde nad nimi. I poskládání skladeb je úžasné - od roztomilé Domácí úlohy až po gradující Zelenou poštu v závěru. Žánrová šířka toho, co se vešlo na album, je fascinující - od úryvku z klasiky na začátku k nádherným, prostým, melodickým popěvkům (Z ďatelín, Slnečnice), až po plnou rockovou energii Zelené pošty - vše přemostěno snovým světem Vargy a Hammela, zcela jedinečným, řekl bych i ve světovém hledisku - jsou to naprostí unikáti (jistě, Vargu jistě ovlivnil Emerson s Nice - ale Varga šel svou naprosto osobitou cestou, hravost jeho muziky je "k sežrání" i na téhle desce, byť se o prostor zde musí dělit i s dalšími osobnostmi). S jejich jazykem se buďto ztotožníte, a pak tuhle desku milujete, anebo ne - znám několik lidí se skvělým vkusem v rocku, kteří tohle LP zrovna nemusí.... Já ji tedy skutečně musím, každý rok se k ní vracím.

» ostatní recenze alba Collegium Musicum - Zelená pošta
» popis a diskografie skupiny Collegium Musicum