Collegium Musicum / Speak, Memory (2010)

Zvědavost mě popohnala k tomu, abych si pořídil tento dvoudisk a zjistil, jak to moje velká láska z dětství válí na stará kolena. Zvláště, když jsem v sestavě objevil i Fera Grigláka. Žel ta je bez Dušana Hájka za bicími. Při třetím poslechu CD si pak dovoluji sepsat a přidat sem pár svých prvních postřehů.

Cédé obsahuje výhradně skladby z nej... období kapely (1970 - 1975), což je podle mého soudu v případě Collegium Musicum velké plus. Každé LP této éry je zastoupeno jednou skladbou, je předcházející singl oběma stranama (Hommage á J.S. Bach, které je pro CM to co např. pro The Nice America, tvoří finále). A protože jsem svým založením dost konzervativní týpek, trochu jsem se bál, jak mi budou loňské verze skladeb, které mám do detailů naposlouchány desítky let, znít a zda se mi budou líbit. A opravdu, skladby jsou podle očekávání malinko jiné. Varga někdy použil odlišné rejstříky varhan, Griglákova kytara je dost jiná, než Váněho, Vachova i Farkašova a tuším, že se nejlíp cítí ve Suitě po 1000 a jednej noci, která je z období jeho někdejšího krátkého členství ve skupině a na které se také podílel autorsky. Největší rozdíl je slyšitelný v Concerto in "D", který je zde bez doprovodu komorního orchestru, výsledek je však skvělý. A tak já osobně lituju pouze absence Dušana Hájka, jehož nezaměnitelná hra na bicí mi zde chybí. Tím ale nijak nesnižuji kvality Martina Valihory.

Suma sumárum - živák má svou parádní atmosféru a s každým dalším poslechem Speak, Memory jsem víc a víc nadšen. A to jsem si ještě nepustil DVD, které obsahuje o jednu skladbu víc. Vivat Collegium Musicum!

» ostatní recenze alba Collegium Musicum - Speak, Memory
» popis a diskografie skupiny Collegium Musicum