Oboroh / Žalmy 2 (Spatřujeme světlo) (1993)

Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav - pro své milosrdenství a pro svou věrnost! Důrazně a téměř hitově uvádějí Žalmem 115 Oboroh druhou várku zhudebněných českých ekumenických překladů starozákonních písní, jejichž původní nápěvy se nám nedochovaly.

Oproti jedničce jde o desku písní jednodušších a rockovějších (což rozhodně není na škodu). Dominuje výborná el. kytara Jaroslava Jetenského, ve kterém kapela nově získala také dalšího, svým projevem rockovějšího zpěváka. Už zde sice neslyšíme parádní saxofony a další dechy ze sestavy vypadnuvšího Václava Klecandra, stále tu však je dost prostoru pro hřejivý hoboj Jana Šebesty.

První půlka desky (písně 1 až 5) jsou opravdu řízné, rockové, melodické a celkem dobře pamatovatelné věci, kterým svou tvrdostí vévodí (po chrámovém varhanním úvodu) Žalm 29 - Přiznejte Hospodinu/Hospodinův hlas. Ve zbylých čtyřech delších skladbách dochází ke zklidnění a jakoby stylovému ohlédnutí za první deskou Oborohu, ovšem při zachování hudební rozmanitosti.

Musím zopakovat to, co jsem zhruba psal už v recenzi na předchozí album: Oboroh nám velice povedenou a nepodbízivou formou předkládá poselství o věčném Bohu, k čemuž využívá soudobé hudební prostředky - tedy nápaditě proaranžovaný rock, který i po 18 letech zní velice aktuálně. Pro mě dosud nejlepší deska této skupiny, kdyby byly půlky, dal bych 4,5.

» ostatní recenze alba Oboroh - Žalmy 2 (Spatřujeme světlo)
» popis a diskografie skupiny Oboroh