Andrtová-Voňková, Dagmar / Voliéra : Birdcage (1996)

Mimořádné album v každém rozměru. Chce se mi říct, že v r. 1997, kdy vyšlo se na malém českém trhu neobjevilo nic zajímavějšího a nominoval bych ho jako Album roku.
Nezávislé brněnské vydavatelství Indies Records, zabývající se většinově alternativními žánry připravilo opravdovou uměleckou lahůdku. Co navíc nahranou na CD ve zvukové podobě DDD. Tedy "vhodná potrava" pro kvalitní domácí aparatury a neí co namítat...

NEŽ - křišťálový vokál přicházející odněkud z prostoru má v sobě meditační podtón a lyrickou kresbu až do okamžiku, než se přihlásí kytarové téma, které si samá rozehrává na strunách svého ovationa. Je zde napětí a gradování s jemnými subtilními pochody. Škrabání strun a temné údery nad ozvučnicový otvor přináší nezvyklou atmosféru...

HODY - k Andrtové se připojuje Hladík a máme co do činění s výtečným propojením perfekcionalismu a přitom téměř s folklorními harmoniemi. Náladotvorné tónové přibližování a vzdalování má velkou účinnost. Závěrečný recitativ Andrtové navozuje mimořádnou atmosféru tajemna přibližující se až k někam k poetice Erbenovy Kytice (neberto to doslova)

WARUM NOCH SINGEN - si pohrává s jednotlivými kytarovými motivy, v nichž se koulí s harmoniemi a technickými kytarovými finesami. Některé okamžiky nás vracejí do prehistorie a my můžeme ucítit dotek šamanismu naší prehistorie..

VOLIÉRA - je akustická psychedelie. Připomene mi tajemnou atmosféru Vláčilových filmů (Ďáblova past) a cítím dotek krasových podzemí. Vyprávěný text Andrtová dokáže impresivně reprodukovat jako tajemný vypravěč. Cítíme nepojmenovatelnou mystiku a doteky nepopsatelných emocí. Je to bloudění prostorem, nebo podzemními dómy krasových útvarů. Údery do strun a práce se smyčcem po strunách vytvářejí rozměr strachu, vibrací a šamanismu. Kdo miluje hudební dobrodružství v akustických kulisách, je na správné adrese...

ROK NA VSI - dumavá melodie a kytara zde najednou zcela přesvědčivě napodobuje cimbál a my se z psychedelie přesouváme zase trochu jiným směrem. Možná až někam k raným Jakubiskovým filmovým obrazům. Andrtová a Hladík dokazují, že jim lidová hudba není cizí a že s ní umějí po svém naložit a zpracovat její ryzí téma do osobitého tvaru...

POSLEDNÍ VEČEŘE - biblické téma je dalším námětem pro osobité zpracování. Hladíkovsko-andrtovské meditování vykreslují v nostalgických harmoniích poslední večeři Ježíše s apoštoly. Emocionální vize se u každého posluchač prokreslují různými způsoby. Recitativ Andrtové přináší opět tajemno a mystično, pak náhle přichází jako švihnutí bičem slovo "funebráci", které oživuje tajemno do konkrétna a vrací ho do absolutní reality. Kdo tohle jiný dokáže dostat do hudby? Nikdo jiný mě nenapadá... Znervózňující akcenty na kytaru a Hladíkovy rychlé běhy po hmatníku a po "funebrácích" přichází konec.

ŽIVÁ VODA - jemně sázená přediva tónů jsou tkaná jako pavoučí sítě vycházející z nějakého virtuálního kolovrátku. Další kytarová spolupráce Hladíka z Andrtovou na tomto albu. Je využita do nejjemnějších detailů - včetně úderného opakujícího se téměř zeppelinovského schématu, které je zaměněno tónovými dozvuky a je zde opět Androtá se svým zpěvem (nezpěvem). Trochu deklamování, recitace, ale spíš zhmotnění niterných pocitů...

OKNEM VEN - jediná Hladíkova autorská skladba. Cítíme z ní jeho dávná studia na konzervatoři, kdy vstřebával klasická témata na bachovských základech, ale i vlastní autorský kytarový přínos. Prokreslené detaily a akordická údernost v nosném harmonickém obrazu mají svou nostalgickou atmosféru, ale přitom tlumenou dravost. V závěru se přihlašují strašidelné zvuky jako ze záhrobí nebo z astrálu a vyvolávají opět ten blíže nespecifikovatelný neklid...

PAK - závěrečnou skladbu si stejně jako úvodní prezentuje Andrtová opět sama. Otevírá ji opět ten sférický, zádumčivý až obřadný vokál, který se nese prostorem až do absolutního ticha...

Vzniklo mimořádné akustické dílo, které překračuje hranice a stojí pouze na osobních impresích, technické virtuozitě obou kytarových veličin. Hladík je na akustickou kytaru suverénní, ale Andrtová ho převyšuje tím, jak dokáže ze svých šest strun vydolovat takové tóny a zvuky a přitom všechno při zachování technicky precizního hraní...
Myslím, že podobným způsobem u nás neumí nikdo na kytaru zahrát. Andrtová je hledačkou nových harmonických dimenzí a nových neprozkoumaných teritorií... Je stejně originální, nenapodobitelná a nezávislá jako je v jiných odvětvích hudby Jiří Stivín, Iva Bittová nebo Oldřich Janota. Docela by mě zajímalo, co by na její kytarovou hru řekli takový John McLaughlin, Al DiMeola, Pat Metheny anebo třeba Jimmy Page (?!). Myslím, že by jim byla zdatnou sparring-partnerkou - ne, jsem o tom přesvědčen! Plný uzardění počet hvězd.
Pochvalu zaslouží i obal alba hořící hranice v noční temnotě s nezřetelnou postavou, což sugestivně koresponduje s hudbou samotnou...
Budete-li mít někdy pocit, že jste přesycení decibelovým běsněním a budete potřebovat nějaké zklidnění, pak jste právě vzali za kliku neznámého a neprozkoumaného pokoje, od kterého dosud nikdo nenašel klíč...

» ostatní recenze alba Andrtová-Voňková, Dagmar - Voliéra : Birdcage
» popis a diskografie skupiny Andrtová-Voňková, Dagmar