Automatic Man / Automatic Man (1976)

Americká rocková scéna v polovině sedmdesátých let stagnovala, co se týkalo progresivnějších tendencí.
("Rytíři urozeného rocku" - Boston, Kansas, Styx, Foreigner sice nebyli přehlédnutelní, ale...) Řada lidí s tím samozřejmě chtěla něco dělat. Mezi ty, kteří od plánů přešli k realizaci, byl i Michael Shrieve, doplněný kytaristou a baskytaristou, snimiž pracoval v úspěšném Yamashtově projektu Go. Skladatelskou osobností skupiny se stal ale především talentovaný zpěvák a klávesový hráč, vystupující na veřejnosti pod afroamerickým názvem Bayeté....

ATLANTIS RISING FANFARE - synthesizerové bzučení rozevírá široký prostor spacerockovému soundu jako prolog ke kaleidoskopickému vnímání hudebních barev

COMIN´THROUGH - kouzlení na clavinet a šlapavý rytmus rozbíhá skladbu vpřed. Tady v určitých pasážích jakoby na počátku osmdesátých let trochu vytahovala nápady Asia (!?), ale kde byla v roce 1976. Shrieveovy přechody a Thrallovo experimentování s kytarovým zvukem nás přesová do jazzrocku, včetně aplikace wah wah pedálu a Bayeté sjíždí svoje klávesové instrumenty s opravdovou erudicí mistra...

MY PEARL - pumpující funkový rytmus táhne celou skladbu vpřed, až do ní vstoupí ostrý rocková kytarová pasáž v hendrixovském duchu. Skladba má ovšem i přes výtečné proaranžování tématu ambici stát se albovým hitem, díky doprovodným vokálům a klávesovým vrstvám...

ONE N´ONE - pod dotekem Yamashtova vlivu je aranžována další skladba s dotekem orientu a klouzavých synthesizerových tónů, Shrieveovy činely Avedis Zildjian bezpečně rozpoznáme ještě ze santanovských časů. Vrstvení kláves vytváří náladotvornou konstrukci. Proměnlivé nálady a rytmické členění v žádném případě neukolébávají k spánku...

NEWSPAPERS - lyrické elektronické kouzlení kytary a kláves se nese prostorem, stejně jako nevýbojný zněžnělý vokální projev za asistence zajímavých baskytarových breaků a bubenických polyrytmických přechodů. Poněkud rušivě působí v závěru hvízdání a tleskání

GENI-GENI - přichází ostřejší rockové téma. Thrall uhranut Hendrixem zvolil podobný postupy s výraznou baskytarovou podporou. V následujících fázích vstoupí do hry jazzrocková formula, navzdory uhlazenému hlasu ponechává skladbě patřičné napětí a rytmickou pregnantnost, která se přelébá k jazz-funku. Harvey potvrzují mistrovskou techniku hry na baskytaru a výtečně si rozumí se Shrievem. Bayeté ohýbá tóny synthesizeru jako ve vichřici. Velmi silná muzikantská záležitost...

RIGHT BACK DOWN - může být vnímána jako další jazz-funk s inspirací od jiné americké kapely těch časů -Steely Dan. Pumpující basy a důrazné bicí nástroje táhnou celou skladbu vpřed, nad níž krouží vokál a ústrojné vstupy Thrallova kytarového tématu s opětným hendrixovským odérem. Bayeté předvedé výtečné sólo na synthesizer se zajímavým tónovým zabarvením..

THERE´S A WAY - kolektivní kompoziční práce se podepsala na celkovém pojetí. Střídání rytmů, zpěvové linky mírně ve stylu Sly And Family Stone a Thrall vstupuje do tématu svým elektronicky preparovaným kytarovým sólem, s výrazným energetickým potenciálem za bubenických eskapád Shrieveho. Velmi dobře proaranžovaná skladba s elektronickými percussion v pozadí...

INTERSTELLAR TRACKING DEVICES - do nadzemského prostoru se vydává další skladba, s harmonickým členěním hlasů a kláves, která zklidňuje předešlou vypjatou atmosféru, s akcentovanými rytmickými důrazy a s klouzajícími elektronicky preparovanými kytarovými tóny a kvílením synthesizeru, střídání nálad má opar vznešenosti, ale nikoliv falešné okázalosti.

AUTOMATIC MAN - elektronické percussion jsou bránou do rozdivočených rytmů s pořádnými funk-jazzovými důraznými dobami. Drásavá kytara se rozběhne vpřed v masivním sóle a dostává maximální prostor. Neuvěřitelně energeticky vypjatá skladba. Shrieve občas ukazuje, že i on se potkával s McLaughlinovým a Cobhamovým vlivem. Zneklidňující elektronické zvuky percussion vyvolávají dojem hudebního sci-fi.

ATLANTIS RISING THEME - TURNING OF THE AXIS: Finální skladba přichází jakoby zdálky s nějakým poselstvím, doprovázející tajemné zvuky až celkový sound důrazně přiostří rytmický vpád. Bublání synthesizerů dodává prostorové tajemno, hodně pod Yamashtovým vlivem. Ale ten Shrieve je oppravdu mistr bicích nástrojů v každém slova smyslu. Klávesový sound nakonec skladbu dovádí do zklidněného závěru....

Zajímavý hudební projekt, nicméně místy cítím hodně inspiračních zdrojů zvenčí, které do značné míry "ohrožují" původnost a originalitu. Váhám, opravdu váhám, třebaže muzikantská souhra i jednotlivé nástrojové a rytmické vstupu jsou vynikající, přesto se nechic nechat unést a navzdory respektu uberu plyn v emocích a dávám čtyři hvězdy (možná bych dal čtyři a půl, ale tuto variantu Progboard neumožňuje)
Dále už jen pro milovníky dalších informací - v osmdesátých letech se jméno Michaela Shrievea objevovalo ve filmové produkci amerických filmů. U některých byly titulky se jmény až v závěru, ale autora hudby prozrazovaly ty bubenické eskapády a důrazné rány do činelů... no byl to zkrátka Shrieve.

» ostatní recenze alba Automatic Man - Automatic Man
» popis a diskografie skupiny Automatic Man