Mahagon / Mahagon (1978)

Československá hudební scéna druhé poloviny sedmdesátých let jenom pozvolna pookřávala po tvrdých restrikcích vůči bigbítové potažmo rockové hudbě a albová produkce vykazovala určitou aktivitu zobrazenou několika alby, které se objevovaly na gramofonových pultech té doby. Navzdory tvrdé normalizační politice, která necitlivě zasahovala do tvůrčích a muzikantských snah hudebních sfér – zejména rocku, vznikaly na osobité bázi skupiny, které hledaly cestu ven z bludného kruhu a některým se to i podařilo a přežily různá protivenství. Termín fusion music, u nás přejmenovaný na jazzrock dostal v polovině sedmdesátých let prostor, kterého využily mnohé skupiny k vlastním alternativám tohoto žánru, inspirované zejména fenomenálním Milesem Davisem.... Zásluhou této fúze řada náročnějších posluchačů rockové hudby začala vnímat jazz jako nové podmanivé hudební téma, v jehož spojení s rockem se objevovaly zajímavé asociace…
Pražskou skupinu Mahagon založil v r. 1972 student Státní konzervatoře v Praze Petr Klapka (obor skladba a dirigování) a Jan Hála (obor klavír a skladba). Klapka obdivoval moderní jazz a jejich tehdejší repertoár tvořily skladby Chicaga, Blood Sweat And Tears a Tower Of Power, varianta, kde rocková instrumentace se propojovala s dechovou sekcí. Roku 1975 byl učiněn pokus propojit skupinu se zpěvákem Michalem Prokopem, který chtěl uniknout z osidel popu, což se nakonec neosvědčilo. Skupina Mahagon se zúčastnila Pražských jazzových dnů, kde vzbudila zaslouženou pozornost svým jazzrockovým pojetím a vedle Jazz Q, Energitu, Impulsu a dalších skupin vstoupila do posluchačského povědomí. V r. 1976 vyšly skupině dva zpívané singly, kde se přestavila zajímavá zpěvačka Zdena Adamová a Luboš Pospíšil (členové C + K Vocalu). O rok později Mahagon vstupuje do nahrávacího studia Mozarteum a nahrávací proces (9. až 18. března 1977) zúročuje Klapkovy skladatelské a aranžérské snahy. Eponymní album vychází téměř o rok později na značce Supraphon. Vzbudilo pozornost hudebních kritiků a pak především náročnějších posluchačů.

DNY, MĚSÍCE A ROKY – extatický ženský výkřik otvírá netypickým způsobem první skladbu, v níž se prolíná clavinet, sopránsaxofon, elektrické housle a nápadně dokonalým způsobem je sehraná rytmika – baskytara a bicí nástroje. Skladatelsky nadprůměrná záležitost!

MOŘE KLIDU – naproti tomu další skladba už podle názvu má meditativní atmosféru svou konejšivou a až snovou vizí, nad níž se vznáší klenutý vokál Adamové. V další části se nástrojové spektrum rozšíří do více barev a vznětlivá rytmika se skvělou flétnou dotvářejí celkový dojem, připomínající hudbu, kterou prezentuje vynikající brazilská zpěvačka Flora Purimová. Závěr skladby nám vrací meditativní motiv jako laskavou ukolébavku..

ČLOVĚK KYBERNET – hru na přitlumených strunách kytary předvádí Jelínek a sekunduje mu skvělá rytmika doprovázená clavinetem a dechovou sekcí. Kytarové sólo ve svých mrštných bězích zdolává všechny pražcové překážky a vzápětí je střídáno Niederlovým saxofonem. Ruchy ulice s výkřiky Večerní Praha, zvláštní vydání…. Jakoby vklouzly do nervní atmosféry stresujícího velkoměsta, nad nímž se vznášejí smyčce s poněkud ortelným soundem.

SEN O ZEMI – zasněná klenutá melodie v nostalgickém soundu za asistence smyčců dává jedinečnou příležitost Adamové. Téma se vrací – bez smyčců – pouze s Kocábovým klavírem s klasicizujícími prvky.
Oči nevidomých zrcadel – Jelínkův elektrický kytarový mlýnek a Malinovy technicky rozdivočená rytmika a Hrubého elektrické housle vytvářejí zvláštní téma. Jelínek na akustickou kytaru předvádí španělské téma sledován houslovými tóny a kovově znějící Klapkovou baskytarou. Hudební schéma do sebe zapadá jako kolečka ozubeného stroje.

PÍSEČNÉ PŘESYPY – Klapkovou baskytarové entrée žene v rytmu funky s bicími nástroji skladbu vpřed jako horskou bystřinu, sledován trubkami. Rytmicky velmi sugestivně pojednaná skladba, zvuky žesťů vytvářejí virtuální zvukové hejno. Klapka si dopřál baskytarové sólo s proměnou rytmických breaků a zvukomalby elektrické trubky, ve skladbě fascinují nástrojová unisono, přesně zahraná a navíc s citem pro detail.

PULNOČNÍ – se představuje v subtilním kouzlení klávesových nástrojů Kocábem s podmanivým vokálem Adamové, navozující atmosféru tajemné noci. Nastává zásadní expresivní proměna v rychlém tempu, opakující základní téma, propojující elektrické piano s clavinetem a kreativními bicími nástroji, aby se téma opět vrátilo k motivu z předešlé skladby.

DÍVKA S JABLKY – polyrytmické figury baskytary a bicích nástrojů vytvářejí osobitý prostor sférickému vokálu Adamové, společně se staccaty clavinetu a kouzlení elektrického piana. Adamová opět prozrazuje svou inspiraci ve výtečné brazilské zpěvačce Floře Purimové a její hlas se místy proměňuje v bicí nástroj. Výtečná hravá skladba s emocionálním nábojem a dokonalou souhrou nástrojů a celkovým napětím rozstřelovaným do prostoru a učebnicí lichých rytmů.

OBRAZÁRNA – břeskné žestě otvírají závěrečnou skladbu, v níž Kocáb kouzlí na clavinet a funky rytmika žene skladbu jako splašené spřežení. Barevnost nástrojové škály vkládá do celkového soundu hravost a živelnost zároveň. Závěr nám vrací téma ze skladby Sen o zemi, do kterého vstupují Hrubého elektrické housle a Adamová dává rozeznít barevnosti svého vokálu s perlivými tóny elektrického piana. Hudební imprese s emocionálním závěrem jsou u konce…

Někteří kritikové albu vyčítali, že v některých skladbách je příliš slyšet vliv zahraničních vzorů, např. bubeníka Billyho Cobhama, amerických Weather Report, nebo Herbieho Hancocka. Na druhé straně schopnost reagovat na dobové trendy jen s relativně malým zpožděním lze dnes považovat s odstupem času a vlivem poměrů za přednost. Mahagon se odlišoval jeho pojetím jazzrocku od Kratochvílových Jazz Q, stejně jako od Andrštova Energitu nebo Impulsu. Kromě toho bylo album výtečně nahráno a sejmutý zvuk docenili zejména majitelé kvalitních aparatur. Petr Klapka (1955) a jeho pozdější žena Zdena Adamová (1952) vytvořili nadějný umělecký tandem, který navzdory složitostem tehdejší doby odmítali dělat kompromisy a stáli za novým progresívním pojetím své hudby jako málokdo…
V r. 2008 album vyšlo v CD verzi doplněné několika bonusy a dalším albem skupiny, čímž byl splacen dluh milovníkům českého jazzrocku, kteří dlouhá léta čekali na digitalizovanou verzi a zůstává tak cenným svědectvím na dobu, v níž prosadit vlastní názor bylo velmi obtížné…
Do vývoje domácího derivátu jazzrocku album promluvilo docela zásadně - objektivita posuzování má ale svá striktní pravidla, proto dávám čtyři hvězdičky!

» ostatní recenze alba Mahagon - Mahagon
» popis a diskografie skupiny Mahagon