Doors, The / L.A. Woman (1971)

Když bude hudební historik sestavovat nejvýznamnější skupiny USA, jejichž umělecký otisk udělal nejhlubší stopu v její minulosti, určitě bude skupina jmenována v první desítce. Lze tomu jenom přitakat. Po stránce instrumentální se jednalo o vyrovnaný muzikantský přínos, třebaže uvnitř kapely nedřímal žádný mimořádný instrumentalista sólového typu, který by omračoval svými hráčskými dovednostmi. Skupina však nalezla nový sound, který zejména koncem šedesátých let znamenal pro americkou scénu nový pohled na hudební teritoria. Frontmanem a zásadní uměleckou personou skupiny byl ovšem Jim Morrison. A my už nyní víme, že hostem našeho seriálu budou legendární Doors…
Skupina vznikla v r. 1966 v Kalifornii, v Los Angeles. Jim Morrison, známý rebelant intelektuálního zaměření se seznámil s varhaníkem a klavíristou Rayem Manzarekem z Rick And The Ravens, které sblížil existencionalistický pohled na svět a snaha změnit myšlení mladé generace. Svůj život chápal jako divadlo, ve kterém hraje svou roli a jeho zjitřená mysl se oddávala barvitým emocionálním představám.
Třebaže v té době se na západním pobřeží rozvíjelo hnutí hippies a předmětem zájmu byli Mamas And Papas, Byrds, Buffalo Springfield, a v New Yorku přetvářel svůj profil Bob Dylan, oni se chtěli vydat jinou cestou. Přizvali ke spolupráci kytaristu Roberta Alana Kriegera a bubeníka Johna Densmorea z lokálně uznávaných Psychedelic Rangers a začali pravidelně pod názvem Doors vystupovat v klubu Whisky-a-Go-Go a koncertovat na Venice Beach. Firma Elektra jim nabídla nahrávací kontrakt a v r. 1967 jim vychází první objevné album.
Morrison rád četl poezii, zejména Williama Blakea, ale i francouzské prokleté básníky, Arthura Rimbauda a Guillaumea Apollinairea. Na textová sdělení kladli Doors zesílený důraz. Jejich dopad na mladou vnímavou generaci byl mimořádný. Vedle děsivých vizí současného světa, poetických metaforických obrazů a citlivého pozorování života se Morrison netajil svým odporem k válce ve Vietnamu, což vzbuzovalo odpor v americké administrativě té doby. Při exhibici na pódiu byl odveden z koncertu v Miami policií, zatčen a později propuštěn na kauci. Doors byli vyhodnoceni jako nejlepší americká skupina r. 1969. Kvůli policejnímu zákazu nemohli vystoupit v srpnu 1969 na Woodstocku.
Aniž to kdo tušil, jejich labutí písní se stalo album L. A. Woman, které vyšlo v dubnu 1971. Krátce potom, třebaže se stalo skutečným skupinovým majstrštykem, hudební kritici nešetřili chválou na jeho adresu a miliony příznivců nejen v USA je považovali, a dodnes považují, za pravděpodobně nejlepší, se rozhodl Morrison opustit Doors a společně se svou přítelkyní Pamelou odejet na delší blíže nespecifikovanou dobu do Evropy – do umělecky založené Paříže…
THE CHANGELING – úvodní skladba se energickým riffem hlásí o slovo. Prolínání varhan a elektrického piana se zemitou baskytarou vytváří prostor pro Morrisonův nekompromisní projev, ve středním tempu rozběhnutá skladba s dominujícím klavírem a preparovanými varhanami je LOVE HER MADLY, zato BEEN DOWN SO LONG je osobité rhythm and blues se stylově ohýbanými Kriegerovými kytarovými tóny s bottleneckem, které zajímavě navrstvil v playbacku, CARS HISS BY MY WINDOW je další ukázka rhythm and blues v pomalém tempu, v níž Morrison skvěle svým hlasem dokresluje danou línou atmosféru a Krieger úsporným způsobem hraje kytarové party. Výrazné oživení přichází v pilotní skladbě alba L.A. WOMAN. Elektrická kytara s klavírním doprovodem a strojově přesnými basy a bicími nástroji udržuje v rychlém tempu (jakoby za volantem amerického cadillaku) atmosféru písně, v níž se Morrison skvěle opírá o text. Uprostřed dochází k nápadnému zpomalení v němž jednotlivé nástroje podmiňují celkovou atmosféru, aby se postupně stále zrychlovala její bezchybná interpretace. L´AMERICA se hlásí bloudivými tóny elektrické kytary, které střídají psychedelické zvuky varhan a pochodový rytmus bicích nástrojů a unisono kytary a baskytary, aby se znovu přihlásila rhythmandbluesová atmosféra a opět skladba graduje ve stále rychlejším tempu až k odeznění, HYACINTH HOUSE - na varhanním soundu spočívá další skladba bublajícími hammondkami a jemnými kytarovými vyhrávkami, které poskytují dostatečný prostor pro Morrisonův smutný projev, ponořený do obsahu textu. CRAWLING KING SNAKE je opět blues, tentokrát pojímané ryze podle modelu Johna Lee Hookera (tuším, že to byla jeho přezdívka). Úsporné kytarové předivo se prolíná s elektrickým pianem. Krieger dostává svůj prostor pro kytarové intermezzo bez přehnaných technickým ambicí. Manzarek stylotvorně vstupuje svým Fender-Rhodesem do druhé mezihry a Morrison, jako niterný vypravěč se noří do atmosféry. THE WASP (TEXAS RADIO AND THE BIG BEAT) je další příležitostí pro Morrisona jako vypravěče a zpěváka. Schematický doprovod sugestivně podmiňuje naléhavá sdělení. Krieger zde vystavěl pravděpodobně nejlepší kytarové sólo na albu v unisonu s baskytarou a Manzarek ve svém varhanickém kouzlení dokresluje obrazové podobenství. RIDERS ON THE STORM ̶ závěrečná skladba patří k nejsilnějším hudebním počinům na albu. Jistou pochmurnost nastiňuje hřmění bouře a prudký déšť, který se skladbou prolíná a vytvářejí tak napůl horrorovou atmosféru. Zcela jednoznačně jí dominuje elektrické piano Fender-Rhodes, jehož perlení zde má velmi důležitou atmosféru. Morrisonův projev je v ozvěně podmíněn tajemným šepotem. Krieger zde použil elektrické vibráto na kytaře. Manzarek ve svém delším sóle na elektrické piano prozradil svoje jazzové cítění, posunující skladbu mimo dosah klasického rocku své doby. Postupné gradování a závěrečné doznívání se zvuky bouře a deště zvolna ztrácí svou sílu….
Poslední album, které natočil Morrison s Doors lze dodnes vnímat jako velmi důstojnou tečku za šedesátými léty, v níž se prolínalo blues, jazz, rock, psychedelie osobitého typu. Ne nadarmo označuji znalci Doors album L. A Woman za nepřekonatelný vrchol skupiny. O několik měsíců později v Paříži Morrison zemřel (3. 7. 1971) a třebaže Doors nějaký čas pokračovali dál, jejich další hudební aktivity se nepotkaly s uznáním hudebních kritiků a ani s valnou odezvou u publika.
Prolínání varhan Farfisa s Hammond a elektrickým pianem Fender-Rhodes bylo pravděpodobně hlavním poznávacím znakem skupiny, samozřejmě s nezanedbatelnými kytarovými ornamenty, ale především s projevem charismatického Morrisona, který se stal rockovým mýtem, inspirujícím další skupiny a interprety. Jako Jimi Hendrix a Janis Joplinová zemřel mladý, ale přesto po něm zůstala osobitá hudební vzpomínka. Album L. A. Woman je toho nejnázornějším příkladem.
Dávám plný počet hvězdiček!

» ostatní recenze alba Doors, The - L.A. Woman
» popis a diskografie skupiny Doors, The