IOMMI / IOMMI (2000)

První sólové album Tony Iommiho vyšlo v roce 2000. Rytmický tandem zde vytvořila celá plejáda renomovaných hudebníků. Co se týká vokálů, vyřešil Tony tuto zapeklitou otázku šalamounsky tak, že oslovil deset vynikajících zpěváků, jejichž osobitý vklad činí tuto desku velmi speciální a výrazově pestrou. Zvláštní je zde i použití jemné elektroniky, která však není vůbec na škodě věci a púosouvá skladby do celkem jiné dimenze...

Hned úvodní "Laughing Man (in the devil mask)" už s úvodním sekaným riffem přišlapuje plyn až k podlaze. Henry Rollins dává svým typickým projevem skladbě svůj rozměr. Následující "Meat" v podání Skin je jiné kafčo. Píseň začíná křehce, ale následně doslova vybuchuje v takřka kosmickou explozi, kdy Iommiho kytara doslova bahnitě podbarvuje sloky. V úvodní pasáži si uvědomíte, kdo že to složil ten jednoduchý riff v písni "Black sabbath"... Následuje "Goodbye Lament" kde si starý známý Dave Grohl vzal na starosti nejen zpěv, ale i bicí. V následující písni "Time is mine" doslova brutálně vokálně likviduje celý dosažitelný prostor Phil Anselmo (ex-Pantera). Jeho hrubý vokál sem skutečně dobře zapadá, masíruje vás silou parního válce a dělá vám do hlavy doslova díru. "Patterns" je zajímavá záležitost v čele s Serjem Tankianem (SOAD), který zde velmi dobře vycítil temnou náladu skladby a tak od něj můžeme slyšel rejstříky z jeho domovské formace nevídané. Osmiminutový vál v podobě "Black oblivion" dostal na starosti Billy Corgan. Jeho vokál je zde opravdu nezaměnitelný. Nutno poznamenat že z našeho riffmajstra v této skladbě létají kytarové motivy jen jakoby samozřejmě, přirozeně. "Flame on" s Ianem Astburym je zpočátku elektroničtější než by se vám mohlo líbit, poté se však láme v Tonyho ohnivé riffy, Ianův melodický kvalitně vyplňuje sloky a píseň opravdu graduje v refrénu. Následující "otimistickou" "Just say no to love" opravdu nemohl zpívat nikdo jiný ne Peter Steele (ex-Type o negative, RIP), který svým značně charizmatickým vokálem výborně tvoří temnou atmosféru skladby. Atmosféru ranných Sabbatů úspěšně navozuje "Who´s fooling who" s Ozzym. Skladbu načínají údery umíráčku, z kterých doslova mrazí. Celá skladba se pak nese v nejlepších intencích Sabvathů a i Ozzmann podává výborný výkon. zde si dovolím poznamenat, že jistě jde o lepší nahrávku než "Psycho man" a "Selling my soul" dohromady... Posledním bonbonkem na úplný konec desky je zpočátku baladická "Into the night" s Billym Idolem, která vás ale svou násednou mohutností vystřelí až na oběžnou dráhu některé z planet naší skvělé sluneční soustavy. Opradu heavy záležitost...

Celkově jde o dle mého soudu vyjímečnou záležitost a je třeba slyšet, neb ani ta nej recenze nezprostředkuje bezprostřední zkušenost :D.

PS: omlouvám se adminům za nutné úpravy v této sekci, snad to půjde opravit...sorry (niukdo učený z nebe nespadl...).

» ostatní recenze alba IOMMI - IOMMI
» popis a diskografie skupiny IOMMI